Chorvatsko v rauši z vlastní hlouposti

Tato země se zcela nepoučila nejen z chyb a současného vystřízlivění, kterým prošly mnohé začleněné státy, naprosto také nereflektovala ani aktuální krizový vývoj ekonomiky, státního dirigismu, nesvobody a počínající všeobecné zaostalosti, která je určována vadností celého konceptu evropské integrace a jeho zaslepeným naplňováním.

Nebyla varována rostoucím ekonomickým protekcionismem EU, který v delším období způsobuje zásadní nekonkurenceschopnost. Nevadilo ani neustálé omezování osobních svobod, rostoucí objem regulace a státního dirigismu, neřešil se ani tlak na likvidaci soukromí jednotlivců. Neodstrašil ani šedesátitisícový úřednický aparát, který občané Chorvatska budou chtě nechtě spolufinancovat. Chorvaté se prostě budou časem velmi divit faktu, že evropský socialismus je ještě mnohem horší než ten, který doposud měli.

Chorvatskému obyvatelstvu povětšinou stačila opět jen laciná propaganda o potvrzení příslušnosti země k Evropě, volném obchodu a volném pohybu osob. Propaganda, kterou si navíc Chorvaté sami zaplatili, tak jako jiné národy v předcházejících případech. Nebylo nutné vysvětlovat stádu, že volný obchod a volný pohyb osob negarantuje samotné přistoupení k Evropské unii, ale úplně jiné, na EU v podstatě nezávislé dohody. Nebylo nutné pochopit, že hrdou příslušnost k Evropě nelze docílit tím, že země splní řadu byrokratických nařízení a že bude mít svou vlajku v Bruselu nebo modrý pruh na registračních značkách vozidel.

Více respektu v rámci Evropy může získat pouze svým ekonomickým vývojem, kulturní výjimečností, svobodou a všeobecnou prosperitou pro své občany, která bude pro ostatní vzorem. Evropská unie však kráčí prokazatelně zcela opačným směrem, ve všech těchto ohledech. A až Chorvaté ze svého aktuálního proevropského rauše vystřízliví, budou možná nejhlasitěji křičet, že si to své vysněné členství takto rozhodně nepředstavovali.