Česká průměrná hrubá mzda za první čtvrtletí tohoto roku je podle Českého statistického úřadu 24 061 Kč. Medián hrubých mezd, tedy prostřední mzda, byla 20 051 Kč. Na to, aby člověk mohl mít hrubou mzdu 20 000 Kč, mu musí jeho zaměstnavatel zaplatit sociální a zdravotní daň, tedy celkem 26 800 Kč. Z hrubé mzdy zaplatí zaměstnanec sociální, zdravotní a daň z příjmu. Na účet zaměstnavatel svému pracovníkovi pošle 15 850 Kč.
Představme si nyní, že by člověk neměl žádné jiné náklady než placení benzínu na cestu do práce. Jeho starší Fábie jezdí při normální jízdě za 7 litru na 100 km. Benzín tankuje za 36 Kč na litr a muže si tedy za měsíc pořídit 440 litrů benzínu (9x natankovat). V každém litru musel zaplatit 21 Kč za spotřební daň, DPH a příplatek za biopaliva. Pokud do práce musí dojet 20x do měsíce, tak Vám vyjde, že jeho práce nesmí být dále než 157 km od jeho bydliště, aby na to měl.
Zdá se Vám to daleko? Nedostal by se ani z Vrchlabí do Havlíčkova Brodu. A nezapomeňte, že ten člověk umírá pod mostem hlady a nemá ani na olej do auta ani na nové gumy. Pošlete ho hromadnou dopravou? Tak stráví na cestě denně o 6 hodin déle.
Pokud to tedy shrneme, tak tento Čech vytvořil hodnotu pro svého zaměstnavatele minimálně 26800 Kč. Z toho odvedl 20 148 Kč na daních a 6 653 Kč mu zbylo na benzín. Jediné, co od státu potřeboval, byly silnice. Údržba a výstavba silnic tvoří srandovní tříprocentní podíl na státním rozpočtu.
Den daňové svobody vychází prý tento rok na 11. června, ale tenhle nebožák pracoval na stát až do 1. října a do konce roku pracoval na ropné společnosti. No co, asi ho ta práce baví. Ale jestli ještě někdo okolo mě řekne, že žijeme v kapitalismu, tak ho pošlu na výlet do Hong Kongu, kde státu stačí pouze 19,2 procenta HDP (toho co se v ekonomice vyrobí). Lidi tam přestávají pracovat na stát již 11. března. To ještě nic není. Za první republiky státu stačilo pouze 13,4 procenta HDP. Lidé pracovali na stát pouze do 18. února! Bylo tady snad nějaké Somálsko?
Zvykli jsme si žít v pěkné daňové totalitě a nazývat jí svobodný kapitalizmus. Značný podíl na tom měl Václav Klaus, který zemi vedl po revoluci rétoricky ke kapitalismu, avšak praxe byla spíš sociálně demokratická. Naše země je již šestý kvartál v recesi a celá socialistická Evropa jde ráznými euro-kroky do kytek.
Do vlády se chystají socialisté všech barev, mezi kterými najdeme i extrémisty z ČSSD, kteří chtějí zvýšit podíl daní na výdajích státu o šest procent! V pomýlení je tam zvolí většinou zaměstnanci, kteří platí daně nejvyšší. Takový skok neplánují ani komunisté. Vládne nám TOP09 a ODS, díky kterým se den daňové svobody zase posunul o něco dopředu. Jak by taky ne, když zvýšili nebo nově zavedli celkem 20 daní.
Co tedy nutně musíme udělat, abychom stát postavili na nohy? Musíme nejenom zásadně osekat státní výdaje a snížit daně. Musíme po vzoru Švýcarska zamezit v ústavě tomu, aby politici mohli svévolně daně i dluhy zvyšovat.
- Jak vyrovnat státní rozpočet bez zvyšování daní? (video 45 min.)
- Konference Nezbytné změny v Ústavě: Petr Mach (video 15 min.)
- FILM: John Stossel – Co rozhoduje o prosperitě státu a jeho obyvatel? (video 40 min.)
