Libertariáni mají sklon spolu vzájemně ve většině věcí souhlasit. Všichni jsme příznivci menších vládních regulací, nižších daní, menšího zapojování do mezinárodních konfliktů a větší osobní svobody. Existuje však několik oblastí, v nichž v tomto hnutí zůstává ostrý rozkol. Jednou z těchto oblastí je povaha peněz.
V podstatě jsou tu dvě myšlenkové školy přívrženci „zlatého standardu“ versus přívrženci „konkurujících si měn“. Laureát Nobelovy ceny F. A. Hayek neustále argumentoval ve prospěch konkurujících si měn s poukazem, že nedává smysl chválit přínosnost konkurence u všeho zboží a služeb a zároveň popírat stejnou přínosnost u samotných měn.
Ludwig von Mises spolu se svým nejslavnějším studentem Murrayem Rothbardem však na druhou stranu argumentovali, že jedině komoditní peníze, zvláště pak zlato, jsou jediným druhem peněz, u kterého bychom se mohli těšit ze stability potřebné k zabránění inflace a kreditních bublin.
Mises tento argument formuloval jako tzv. „regresní teorém“ peněz už ve své první knize Teorie peněz a úvěru v roce 1912. Tento teorém lze stručně nastínit následovně:
Lidé budou přijímat prostředky směny pouze, když si všimnou, že mají hodnotu, a lze za ně opravdu věci směňovat. Jediným způsobem, jak to lze pozorovat, je dívat se, jestli to takto bylo použito v předchozím časovém období. Takže tento řetězec pozorování je možno sledovat zpětně až k prvnímu případu, kdy byl jako prostředek směny použit konkrétní typ peněz, a proto, aby to tito první na to přistupující přijali, tak to muselo mít hodnotu nezávislou od užívání jako prostředku směny, čili jinými slovy, muselo to být komoditou. Papírové peníze, zvláště ty bez podložení komoditou, byly přijímány pouze, až když to lidem vnutily vlády.
Misesova teorie je elegantní, a po dlouhou dobu bývala obecně přijímaným moudrem mezi mnoha ekonomy Rakouské školy. S tím je ale jen ten problém, že Bitcoin zrovna představuje proces, který dokazuje, že je chybná.
Ač v historii byly komodity úspěšné, tak historie nedokazuje nevyhnutelnost, nýbrž jen poukazuje na to, co si lidé vybrali v minulosti. Sám Mises na to poukazoval ve svých metodologických pojednáních Teorie a historie v sžíravé kritice statistických metod v ekonomii.
Věda o lidských aktivitách, pro kterou Mises razil výraz praxeologie, jak později poukázal Rothbard, se nezabývá tím, proč si lidé vybrali jednu věc nebo druhou (psychologií), nebo co si měli vybrat (etikou), nýbrž pouze pojednává důsledky faktu, že si to vybrali a jednali tak k dosažení svých cílů. Tudíž ekonomie pojatá přístupem praxeologie nemůže předpovědět, jaký typ peněz si lidé vyberou v budoucnu, a proč. Jak to napsal Jörg Guido Hülsmann v díle Etika produkce peněz: „Člověk nemůže na základě a priori úsudku říci, jaké peníze jsou pro společnost přirozené. Jediný způsob, jak na to přijít, je umožnit lidem, aby se volně sdružovali a zvolili si z nabízejících se alternativ nejlepší prostředky směny.“
Samotný fakt, že Bitcoin, plně digitální měna bez jakéhokoliv krytí komoditami, je teď přijímána rostoucím počtem lidí jako alternativní měna, by měl vrhat pochybnosti na nevyhnutelnost komoditních peněz.
Když se teorie, ať jakkoliv logická, nachází v rozporu s pozorovanou realitou, tak jsou pro racionálního myslitele možné jen dva způsoby aktivity. První je zavrhnout teorii ve prospěch takové, co svět, který pozorujeme, popisuje přesněji. Druhou je najít zdůvodnění, které zpochybní realitu našeho pozorování. Jedním z vysvětlení může být, že ač regresní teorém sleduje pouze minulou hodnotu, tak zanedbává přihlížení k očekávané budoucí hodnotě, a to je to, co tu máme u Bitcoinu. Další možností je to, že digitální nadekretované peníze mohou nabývat na popularitě pouze, když vláda takovouto měnu aktivně zakazuje. V tomto okamžiku je zatím těžké to rozhodnout.
Bitcoin by se ještě mohl zhroutit, a v takovém případě by Misesův teorém zůstal mocným argumentem ve prospěch zlatého standardu. Pokud ale skončí úspěšně, tak se však bude muset najít alternativní vysvětlení.
Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček
Zdroj: zerohedge.com
Čtěte také: