Když ekonomický poradce Bílého domu Kevin Hasset v televizním interview se CNN mluvil o procesu znovu otvírání ekonomiky, tak od boku poskytl postřeh: „Naše kapitálové zásoby byly zničeny, ale zásoby našeho lidského kapitálu jsou připraveny vracet se do práce a tak existuje spousta důvodů věřit, že se nám to povede rozběhnout rychleji než v předchozích krizích.“
Ač je „lidský kapitál“ dobře zavedený koncept v ekonomii, tak jeho použití Hassetem rozpoutalo zběsilé šílenství žurnalistů a aktivistických akademiků. Esejista pro Rolling Stone tento výraz odsoudil jako „vyšší úroveň apatie,“ aby vyjádřil, že to „je přezíravý náhled postrádající empatii projevenou vůči obětem koronaviru.“
Komentátor Vox, který první na tento klip upozornil, o Hassettových poznámkách prohlásil, že údajně „dehumanizují“ pracovníky. Senátorka Elizabeth Warren dštila oheň a síru, když říkala, že použitím této fráze odhalilo, jak nelidsky upřednostňuje hrabání „korporátního profitu“ před zdravím a bezpečnostní pracujících. Kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortez zašla ještě o krok dále, kdy Hassetta v sériích tweetů obvinila z používání „porasističtělé“ terminologie. Academi Twitter běsnil, když tuto frázi prohlásil za kódové slovo pro vlastnický vztah k otrocké pracovní síle – kdy tvrdil, že lze doložit propojenost jeho původu se Spojenými státy před občanskou válkou.
Kdyby si ti zanícení komentátoři dali trochu práce s rychlým google hledáním, tak by objevili, že Hasset byl vinen nanejvýš zatahování ekonomického žargonu do svých veřejných komentářů. Ač to není nijak vychytrale vymyšlené pro krásné řečičky, tak teorie lidského kapitálu tvoří dobře zavedený rámec k pochopení účinků vzdělání, výcviku, získávání profesionálních znalostí, kreativity a podobných lidských aktiv na pracovním trhu (podívejte se třeba na souhrnný výklad tohoto pojmu od laureáta Nobelovy ceny Garyho Beckera).
Odborná literatura o tomto předmětu je široká, a jen konkrétní fráze, kterou Hassett použil – „zásoby lidského kapitálu“ vrátí přes 16 000 citací v Google Scholar.
Vyžaduje to skoro úmyslně záštiplný způsob čtení Hassettových tvrzení o „lidském kapitálu“, aby byl možno padnout k takovým závěrům jako jeho kritikové, natožpak to spojovat s otroctvím. Toto poslední spojení vypadá, že je odvozeno od akademických prací, které popisují jeho genezi při použití zaznamenaném roku 1842 při pojednání o obchodu s africkými otroky a k literatuře „Nová historie kapitalismu,“ která se snažila tento koncept překroutit jako na odkaz týkající konkrétně otroctví.
Ale i tato povídačka o původu je nesprávná. Fráze „lidský kapitál“ se počátkem 19. století používala nesčetnými způsoby. Její nejranější použití se datuje přinejmenším do roku 1799 v tvrzení historika Williama Tookeho, který si všímal toho, že bující alkoholismus byl příčinou, proč „Ruské impérium utrpělo škody na svém lidském kapitálu.“ Jeho ekonomická formulace nepochází z praktikování plantážnictví, nýbrž podoboru zvaného rozvojová ekonomie vzniklého ve 20. století. Navíc byl Becker, který založil a rozpracoval teorii lidského kapitálu, později hodně oceňován v pracích Theodora Schulze a sira Arthura Lewise. Ač tato fráze nebyla v současném používání v akademických kruzích nijak modernizována, tak její nosná formalizace se táhne k článkům Lewise z roku 1954.
„Ústředním problémem v teorii ekonomického rozvoje je pochopit proces, v němž se komunita, která v minulosti spořila a investovala 4 nebo 5 procent svého národního příjmu nebo i méně, přetvoří na ekonomiku, kde dobrovolné spoření dosahuje asi 12 až 15 procent národního příjmu nebo i více. To je ústřední problém, protože rozvoj znamená rychlou akumulaci kapitálu (včetně znalostí a dovedností nakládání s kapitálem).“
Lewis během své kariéry rozšiřoval rozpracování složitých vztahů mezi znalostí, fyzickým kapitálem a ekonomickým růstem. Ale jak později sám Lewis vysvětlil, teorie lidského kapitálu má ještě ranější původ svého konceptu, už v osvíceně propracovaných pozorováních Adama Smithe, který roku 1776 uváděl, že „obecná zásoba“ kapitálu země se skládá z:
Začtvrté ze získaných a užitečných schopností všech obyvatel nebo členů společnosti. Získání takovýchto talentů udržením jejich nabyvatelů během jejich vzdělávání, studia nebo vyučení vždy stojí skutečné výdaje, což je kapitál, který je fixovaný a realizovaný, když vznikne, v takové osobě. Takové talenty z toho pak udělají součást svého majetku, takže ten pak podobně patří i společnosti, ke které náleží. Také na zvyšující se obratnost dělníka lze pohlížet ve stejném světle, stejně jako bychom pohlíželi na stroje nebo obchodní instrumenty, které nám zařídí zapojení pracovní síly, a která stojí určité náklady a výdaje, které se vyplatí, neboť přinesou zisk.
Lewis je samozřejmě prvním a až dost jediným černým ekonomem, který získal Nobelovu cenu. A Smith byl vyhlášeným odpůrcem otroctví. Zatímco se nadále debatuje o ekonomickém využití teorie lidského kapitálu, tak líčit to jako něco společného se systémem plantážnictví, hraničí s konspiračním šílenstvím.
Tak co tedy vysvětluje vyšinutou reakci na použití tak běžného ekonomického konceptu Hassettem? Dovolte mi poukázat, že se v tom odráží chabě skrývané a pro ně příznačné nadšení pro zavádění karanténních mimořádných opatření, jehož jsme v posledních měsících svědky v řadách určitých žurnalistů i akademiků.
Mnoho komentátorů z těchto dvou skupin má kvůli svým ideologickým prioritám sklony pohlížet na jakékoliv tlaky na znovu-otevření ekonomiky paranoidní optikou. Jejich optika líčí jakékoliv úsilí o zmírnění výjimečného karanténního stavu a umožnění lidem, aby se vrátili do svého normálního zapojení do zaměstnání jako na z podstaty „vykořisťovatelské“ na základě jejich odhalování jakožto honění lidí do nebezpečných podmínek pod hrozbou ztráty jejich pracovního místa.
Tento názor často doprovází nepodložené teorie o tom, že (1) většina podniků si může dovolit své zaměstnance platit, aby zůstali doma, ze svých „přemrštěných zisků,“ které údajně všechny mají a že (2) většinu veřejných manifestací nesouhlasu proti karanténě tajně zinscenovali prachaté zájmové skupiny, které na své pracující pohlíží jako na „postradatelné“.
Člověk ani nemusí moc hledat, aby objevil, že tyto sentimenty se odráží i u těch profesionálů, kteří si užívají luxusu a komfortu, že mohou během pandemie pracovat z home-officu. Mezitím je v současnosti odhadem 36 milionů Američanů bez práce, kdy nad-proporcionálně jsou v tom zastoupeni ti z maloobchodu a ze služeb, které byly poslední dva měsíce a někdy i déle nuceně zavřené.
Vyžaduje to bizarní ideologickou krátkozrakost, aby člověk dospěl k názoru, že to karanténní uzavření se musí dále udržovat v zájmu právě těch lidí, co jsou nuceně odehnáni od svých zdrojů příjmů, neboť právě ti žurnalisté a akademici mají samozřejmě tu moudrost, že to vědí lépe než většina lidí přímo těmito rozhodnutími postižených.
Takový je ovšem náš současný politický diskurz. To je situace, kdy i odkaz na běžný a široce rozšíření ekonomický pojem může narazit na boj proti konspiračnímu zlu od lidí, kteří se staví do role intelektuální elity, ale ani se neobtěžují obeznámit se s těmi věcmi, které jejich představivost dohání k šílenství.
– May 27, 2020
Zdroj: https://www.aier.org/article/wait-so-we-now-cant-say-human-capital/