Koronavirová krize posloužila jako mocný nástroj, aby na oči vytáhla mnoho chyb předchozího fungování společnosti. To odhaluje, kteří politici mají vrozenou potřebu kontroly a kteří jsou vedeni pokorou. To nám připomíná moc založenou na strachu a to, jak kriticky důležité je být skeptický k převažující povídačce. To zdůrazňuje odlišnou ekonomickou realitu pro ty, kdo žijí od výplaty k výplatě a ty, kdo tyjí z ekonomické financializace.
To by rovněž mělo perfektně objasnit nebezpečí řízení zdravotní péče státem.
Už jsme viděli agenty státu na různých úrovních, jak zkouší využít rozsáhlou zdravotní krizi k rozšíření své moci. Guvernéři a místní funkcionáři se pokoušel zneužít vágně formulované „nouzové“ pravomoci, aby zavírali podniky a uměle vytvářeli trestní postihy a pak útočili na všechny pokusy justice nasadit jejích řádění otěže. Ale i někteří soudci se pokoušeli zneužít pravomoc, kterou drží, k rozhodování o péči o děti, aby občany donutili přijmout medicínská rozhodnutí, s nimiž nesouhlasí. Jmenovaní vládní experti, jako Dr. Anthony Fauci (americký „Prymula“) i přes jeho vlastní vnitřní rozporuplnosti, byli považováni za ty, co mají poslední slovo za vědu, a to i na úkor hlasů jiných věrohodných vědců.
Ať už to vzniklo v důsledku takové konstrukce nebo jako reakce institucí, tak jsme spatřili konkrétní snahy vládních orgánů posílené korporátním tiskem se zvláště aktivní politickou agendou a podporované reputací akademické sféry, která trpí ideologickým zajetím, když se mocensky využívá centralizovaná vědecká povídačka k účelům dosažení určitých politických cílů. To vyhovuje tomu, čemu se přezdívá unionistická „Katedrála“, při níž jsme zažili obnovení božských práv králů, která se obnovila jako božské právo schválené vědci.
Nic z toho by nemělo překvapit.
Ludwig von Mises, F. A. Hayek, Murray N. Rothbard a další už dlouho varovali před nebezpečím „scientismu.“ Jak na své stránce uvedl Jonathan Newman, viděli jsme to rozehrávat se čím dál více v americké pop-kultuře s fetišizováním figur jako Neil deGrasse Tyson a Byll Nye.
Zatím má současný zdravotní systém naštěstí limity v míře toho, jak se my lidé musíme podrobit moci „vědeckého konsensu.“ Avšak jak dlouho to potrvá, než bude ten vztah doktor-pacient obětován?
Opravdu už vidíme, jak různé státy aktivně zakazují předepisování hydroxychlorochinu, když masová média dělají aféru z povídačky o muži, co zemřel po strávení čistidla. Kdy podvrhují, že lékařsky předepsaný hydroxychloroghin je to samé jako toxické čistidlo, což nebylo nikdy podloženo ani vědou, ani rozumem: to byl krok čistě tažený stranickou reakcí na schválení tohoto léku prezidentem Trumpem a ochotou médií překroutit ten příběh tak, aby to zpochybnilo jeho úsudek. Mnoho z těchto států bylo své rozhodnutí nuceno zvrátit, jelikož někteří (ač ne všichni) poukazují na vědecké studie ukazující, že může jít o účinnou léčbu.
Nyní si představte, kdyby byl americký zdravotní systém přetvořen podle modelu jediného hráče jako Medicare reformami, které prosazují někteří z nejpopulárnějších členů Demokratické strany. Mimo otázku přístupnosti, jsou tu čekací doby a omezení dodávek, které vidíme na místech jako Kanada a Británie, takže lze snad očekávat, že znárodnění zdravotního systému neskončí omezením možností volby léčby, jaká je mezi doktory a pacienty?
A co zdravotní služby dostupné pro ty, kdo se plně nepodřizují zdravotní péči podle vládních ediktů? Ve zdravotním systému jediného plátce není možné, aby šlo nemaskované fotky na sociálních médiích použít jako důkaz pro to, proč si někdo nezasluhuje stejnou úroveň péče jako někdo, kdo dodržoval všechna pravidla?
Vyžaduje opravdu nová úroveň kontroly nad zdravotním systémem opravdový systém jednoho plátce?
Labyrint vládních regulací a červených pásek v rámci zdravotního průmyslu posílený ve světě po Obamacare skončil značnou konsolidací průmyslu zdravotního pojištění. Umírněná zdravotní reforma Joa Bidena, která volá po vytvoření veřejné konkurence soukromého pojištění, by vedla jen k další konsolidaci. Jak už jsme to viděli u finančních služeb. Konsolidované průmysly jako Velké technologické a další jsou nachystány zneužít ty, kdo jsou přesvědčeni o správnosti jejich ideologických křížových výprav.
Odpovědí na nebezpečí korporátní konsolidace je radikální decentralizace. Viděli jsme, jak se to rozehrává v medicínském průmyslu se vzestupem rozhodnutí lékařů odcházet z dominantního modelu služeb založených na pojištění s nabízením přímé primární péči. S tím, jak se více států začíná poučovat z tohoto trendu, tak bude zajímavé sledovat, jak dlouho bude federální vláda ochotna nevrátit úder – zvláště, když dojde k návratu demokratické výkonné moci.
Měli bychom brát vážně ty s modrými štítky (Demokraty) na Twitteru, kteří nestoudně pro veřejnost i publikují svou touhu po covidem inspirovaných „komisích pravdy“ a kteří si škodolibě přejí utrpení pro každého, kdo zpochybňuje vědu, která zdůvodňuje karantény a masky. Bude-li se role státu ve zdravotní péči rozšiřovat, jsou to právě lidé s takovýmto typem názorů, kteří nejspíš vyplní řady byrokratů.
by Tyler Durden
Thu, 10/08/2020 – 12:25
Zdroj: https://www.zerohedge.com/medical/covid-escalation-medical-tyranny