Pátek, 23 února, 2024
Home Nezařazené Čtyřletý stalinistický plán EU

Čtyřletý stalinistický plán EU

Nechtějí to nazvat „5 letým plánem“

Už jsme při předchozích příležitostech komentovali „investiční plán“ EU (podrobnosti viz: „EU plánuje utratit peníze, které nemá“), což musí zákonitě vést k vytváření nesčetných bílých slonů po celé Evropě (takových, jako jsou polská „letiště duchů“). Tyto investice mají v mnoha zemích „zvednout HDP“, ale nejspíš nepovedou k ničemu jinému než k příslovečným mostům nikam, které po nich zůstanou. Bude to zase další obrovité plýtvání vzácnými zdroji.

EU teď zjevně vrhá svou záštitu do „Čtyřletého plánu“ s cílem spolu s různými EU vládami soupeřícími v tom o nejlepší postavení proinvestovat 315 miliard €. Vypadá to, jako by to nechtěli nazvat „pětiletým plánem“, aby to nevyvolávalo přílišné reminiscence se sovětskou agenturou GOSPLAN, a tak byl přijat čtyřletý plán. Co jim však nedošlo, je to, že Stalin ve skutečnosti vydal rozkazy, aby se pětileté plány Sovětského svazu v reálu plnili během čtyř let:

Starý plakát sovětského GOSPLANU: „Splňme pětiletku za čtyři roky!“

Jak o této nejnovější gigantické projektové černé díře na peníze zvažované administrativním aparátem evropského socialistického superstátu hlásí Reuters:

„Ministři financí v úterý souhlasili s podrobnostmi investičního plánu za 315 miliard euro (338 miliard $), aby pomohli oživit evropskou ekonomiku, aniž by se nahromadil větší dluh, a teď by se do konce letošního roku mělo začít s prvními projekty. Zákonodárci EU však na to nejdříve musí schválit fondy.

„Plán je odpovědí na naši potřebu konfrontovat se s hlavním hendikepem evropské ekonomiky: s nedostatkem indestic,“ řekl Pierre Moscovici, ekonomický komisař EU, s dodatkem, že od roku 2008 investice spadly o 15 až 20 procent.

Tento čtyřletý plán posílil volání presidenta Evropské komise Jean-Claude Junckera na podporu rizikovější projektů od letišť po železnice, aby se konfrontovali s propadem investic od finanční krize. Zřízení Evropského fondu pro strategické investování (EFSI) je citlivou záležitostí s tím, že vlády EU se třesou, aby ty jejich projekty nevyřadili ze seznamu téměř 2 000 projektů v hodnotě 1,3 biliony euro, které země předložily. Někteří zákonodárci EU si dělají starosti, že západoevropské země budou mít protekci oproti chudším východoevropským sousedům.

Další problém je v tom, že Komise od zemí chtěla, aby ty investic do fondu už vyklopily, a trvá na tom, že ty se nebudou počítat do kalkulací dluhů a deficitu. S tímto nápadem se přišlo, protože země nemají žádnou záruku, že jejich projekty budou vybrány.

Země jako Francie, Španělsko a Německo ale radši řekly, že tyto projekty pomohou financovat přes národní rozvojové banky, a Itálie v úterý slíbila, že na vybrané italské projekty přispěje 8 miliardami euro přes svou národní podpůrnou banku.

Avšak pochybnosti rovněž existují o tom, zda tento plán přiláká dostatek soukromým peněz. Junckerovým cílem je dostat 315 miliard euro převážně z nových soukromých investic přes poskytnutí 21 miliard euro kapitálu garancí na počáteční ztráty z rozpočtu EU a z Evropské investiční banky.

Podle plánu odsouhlaseného ministry tento plán poběží čtyři roky, ale po třech letech se bude revidovat, aby se vidělo, zda funguje. Řídící výbor sestavený Evropskou komisí a Evropskou investiční bankou bude dohlížet na tento fond, zatímco osm členů investiční komise bude vybírat projekty.

Seznam předložený v prosinci, o němž činitelé zdůrazňují, že není definitivní, obsahuje plány na regeneraci výstavby domů v Holandsku, nový přístav v Irsku a 4,5 miliardy na propojení Estonska, Lotyšska, Litvy a Polska rychlou železnicí. K dalším nápadům patří doplňovací stanice pro vozidla s vodíkovými články v Německu, rozšíření širokopásmové sítě ve Španělsku a zvýšení energetické úspornosti veřejných budov ve Francii.

Ochraňujte nás všichni svatí.

„Růst“ podle vládního dekretu

Tento plán odráží typické hledisko eurokracie, že „ekonomický růst“ je cosi, co lze přivést na svět vládním dekretem. Jak jsem uvedl výše, je určitě pravděpodobné, že tímto způsobem lze vyvolat určitou „míru ekonomické aktivity“, což se inter alia odrazí i v jednom z nejneužitečnějších vynálezů ekonomické statistiky od Keynesiánských státních plánovačů, tj. konkrétně v HDP.

Nepovede se tak však vyprodukovat ani špetku reálného bohatství. Tvrzení, že všechny tyhle peníze lze sehnat, „aniž by se zvedl vládní dluh,“ je samozřejmě také naprosto směšné. Ve skutečnosti polská letiště duchů jasně ukazují, že jedním z hlavních rysů takovýchto projektů je to, že vládní zajištění proti „prvním ztrátám“ znamená, že soukromí příjemci dávek z těchto projektů se přisají k vládnímu cecíku navždy, a to i tehdy, kdy je už jasné, že takováto investice nevyprodukovala jediný cent zisku (naopak, že produkuje jedině ztráty).

Ten stručný seznam návrhů výše zmiňovaných Reuters už z podstaty řve, jsou to černé díry. Přístavy, rychlá železniční spojení, „obroda výstavby domů“ a „zlepšení energetické úspornosti veřejných budov,“ to všechno zní jako hlavní ulice vedoucí ke kamarádíčkovství (nově bychom mohli říci třeba k Bababišismu), k plýtvání a k nenávratně umístěným investicím. Mělo by být jasné, že kdyby investoři ze soukromého sektoru byli toho názoru, že by tyto projekty opravdu mohly být ziskové, tak by nemuseli vyžadovat státní peníze daňových poplatníků na jejich realizaci. Prostě by je investovali sami za sebe.

Nedostatek investic  v Evropě určitě není pochybením způsobeným příliš nedostatečným centrálním plánováním a zanedbanými vládními intervencemi, je to důsledek jejich přehnaného uplatňování. Kdyby činitelé EU opravdu chtěli spatřit oživení investic v Evropě, tak by žádali nižší daně a odstranění nesčetných břemeny zatěžujících regulací a byrokratických červených pásek brzdících ekonomiku. Ač Komise EU vedená JC Junckerem se ve skutečnosti má i na tento problém podívat. Věrohodnost tohoto úsilí je však bohužel blízká nule, zvláště poté, co jsme slyšeli, že „digitální komisař“ EU předložil svůj osobní plán na další komandování ekonomiky a na přidání svých vlastních daňových a regulační břemen tak, aby tato byla odolnější vůči možnostem poskytovaným 21. stoletím.

Nomenklatura v Bruselu zjevně neuvažuje o tom, že zdroje a kapitál jsou ve skutečnosti vzácné. Neexistují žádné skryté rezervní fondy, které si může vláda svévolně napíchnout k čerpání. Rozumná investice není pouze otázkou „peněz“. Všechny ty zdroje, které se zapojí do různých státistických černých děr, které se nakonec do tohoto „Plánu“ zapojí, pak už nebudou k dispozici pro jiné nasazení.

Jak by právě vládní byrokraté mohli vůbec vědět, jak by měly být tyto zdroje nasazeny nejlépe? Odpověď je taková, že není možné, aby to věděly, protože jejich rozhodování není založeno na motivu zisku. Vše, co se v jejich očích počítá, je „aktivita“. U nich není možné, aby stanovili náklady příležitosti, nesené těmito plány. Oni nikdy nebudou vědět, jaké jsou nejnaléhavější touhy spotřebitelů – z nichž mnohé nebudou uspokojeny právě v důsledku těchto plýtvavých státistických projektů lačně žeroucích vzácný kapitál.

Z podstaty jsou zatíženy problémem určité verze socialistické kalkulace. Ač nepostrádají znalost o tržních cenách výrobních prostředků úplně, tak pro ně tyto ceny znamenají jen velice málo. Na podnikatele podstupujícího osobní riziko lze spoléhat, že než se pustí do investičních projektů, tak se pustí i do rozumných ekonomických kalkulací – ale žádný byrokrat nikdy neudělá nic ani vzdáleně s tím srovnatelného, a to byť by měl třebas i dobré úmysly.

Při tom je důležité pamatovat, že v tomto kontextu, nebudou žádné změny agregátních ekonomických statistik vznikajících z realizace těchto plánů znamenat nic z hlediska prosperity a životní úrovně lidí a společnosti jako celku. Jakýkoliv nárůst výdajů se nejspíš vytroubí jako ohromný „úspěch“. Ve skutečnosti není toto úsilí o moc lepší než to Keynesiánské vykopávání a opětovné zahrabávání děr (v nejlepším případě – není ani to jisté, protože vykopání díry by mohlo být daleko levnější), když při tom ledovec evropských veřejných dluhů vyroste navíc jak v době ledové. 

Někdejší sovětská matematika: pětiletka byla ve skutečnosti plánem “2 plus 2”.

Závěr:

Domněnka, že stát by měl hrát roli v ekonomickém životě, má bohužel v Evropě dlouhou tradici. Jsou to pozůstatky myšlenek předchůdců Marxe „utopických socialistů“, tj. příznivců Comte Claude Henri de Saint-Simona a jeho sekretáře Augusta Comteho, tj. muže, který přišel s termínem „sociologie“ (a nejspíš není jen náhoda, že vládní výdaje zrovna ve Francii dnešní dnů jsou skoro 58% ohlášeného ekonomického produktu. Tato země je v popředí realizace ekonomického systému modelovaného podle myšlenek tohoto řečeného pána).

Le Comte Claude Henri de Saint-Simon

Rytina Charles Baugniet

To, že se na pozadí pak různí intelektuálové nepřátelští k ekonomii sdružovali pod praporem „sociologie“, bylo jedním z důvodů, který vedl Misese k pocitu, že z toho potřebuje vyvodit terminologické důsledky a zdráhavě přijal termín „praxeologie“, aby popsal vědu o lidské aktivitě (jejíž je ekonomie odvětvím). Správně totiž cítil, že anti-kapitalistická mentalita evropských (v té době zvláště německých) „sociologů“ vede k potřebě se odlišit (viz, jak o tomto referuje Guido Hülsmann ve své předmluvě ke sbírce Misesových esejů o metodologii Epistemologické problémy a ekonomie).

Tahle anti-kapitalistická mentalita přinesla dnešní v podstatě „na půli cesty“ zkrachovaný model státu blahobytu, v němž se vláda válí v těsném objetí s velkopodniky, v objetí, které zcela zardousilo ekonomický pokrok. Poslední „čtyřletý plán“ EU je toho zase dalším příkladem v už dlouhé řadě podle prototypické kontinentální tradice (shodou okolností je i evropský zmírající bankovní systém také jedním z konečných důsledků těchto ekonomických politik). To, co je opravdu zapotřebí, je návrat k principům svobodného trhu, nikoliv zase další „vládní plán.“


Evropský komisař ekonomických a finančních záležitostí Pierre Moscovici, který dohlíží na nový grandiózní investiční plán EU. Před tím byl ministrem financí francouzské socialistické vlády pana Hollanda, a tudíž mu centrální plánování ekonomiky není vůbec cizí. Mnozí evropští politici nakonec zakotvili v extrémně dobře placených teplých bruselských trafikách.

Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček

Zdroj: zerohedge.com

Čtěte také:

 

 

0
0
votes
Article Rating

Sdílejte přátelům

RELATED ARTICLES

Liberlend u lobističkim dokumentima SAD, Vojvodina glavni partner te „države“

VESTI Autor:Radio Slobodna Evropa20. jul. 202217:3912 komentara Izvor: N1 Poluostrvo od sedam kvadratnih kilometara na reci Dunav...

Sedláci v Itálii, Španělsku a Polsku se přidávají k holandským protestům: „Nejsme otroci“

Sedláci v Itálii, Španělsku a Polsku se přidali k holandským sedlákům, aby protestovali proti ‚Zeleným‘ vládním regulacím, které decimují jejich průmysl, když je nutí...

Předurčená k válce?

Přemysl Janýr, Vídeň, březen 2022 Europe: Destined for Conflict? (Evropa: předurčená ke konfliktu?) byl titul referátu, který přednesl George...

Most Popular

Demografické změny v Německu s otevřenými hranicemi vyobrazeny na webu spuštěném europoslancem

Německý poslanec Evropského parlamentu spustil interaktivní web využívající statistik z vládních zdrojů, aby vyobrazil demografické změny, k nimž došlo v jeho domovské zemi.

George Soros předal kontrolu nad svým 25miliardovým $ impériem svému synovi Alexovi

Levicový miliardář a mecenáš Demokratů George Soros předává kontrolu nad svým 25 miliardovým $ finančním impériem svému mladšímu synovi Alexovi, který slíbil,...

Zelenskyj oznámil, že ukrajinská protiofenziva proti Rusku oficiálně začala

KYJEV, Ukrajina (AP) – Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v sobotu řekl, že protiofenzivní a defenzivní akce proti Ruským silám už probíhají s tvrzením, že...

O to jde: Německý ekonom ‚varuje‘, vzestup populismu brání imigraci

Vůdčí německý ekonom varoval, že nárůst populismu nejspíš přidusí imigraci do země, kdy tímto prohlášením asi voliče neodstraší. Prezident...

THE EDITORS RECOMMEND

0 0 votes
Article Rating
36
0
Would love your thoughts, please comment.x