Ale vůbec ne. Většina tzv. intelektuálů jsou marxisté nebo jiní socialisté. Někteří to tuší, někteří si to ani neuvědomují a někteří se to snaží skrýt. Dalajláma řekl, že kapitalismus je jen honba za ziskem a že marxismus má morální etiku. To je jeden z největších omylů lidské historie.
Z diskuse Roberta Borka[1] a Friedricha Hayeka[2]:
BORK: „Pane Doktore Hayeku, myslím, že jestli je nějaká oblast, ve které s vámi mírně nesouhlasím, je to o – Diskutovali jsme intelektuály, a hádám, že v nich vidím něco trochu více levicového (přen. zkaženého), než vy (smích). Není to příznačné, že jak sledujete třídu intelektuálů, snaží se tito směřovat společnost jedním směrem? To je k větším regulacím, k více intervencím, k větší politizaci ekonomiky. A všímám si na kampusech (koleje a školy v USA, spojené do jednoho celku), alespoň na těch, které znám, obrovský odpor velmi chytrých lidí k tomu, co jsou opravdu základní a jednoduché myšlenky ekonomie, které ukazují – mohou ukazovat – že více než jen intelektuální chyba (osudová domýšlivost, pozn. překladatele[3]) je příčinou.“[4]
HAYEK: „Opravdu? Víte, odpor k tomu být veden něčím, co je jim nepochopitelné, je, myslím, celkem vysvětlitelné u intelektuálů. Zpět k původu toho všeho. Descartes, samozřejmě, explicitně argumentoval nejen, že bychom neměli věřit ničemu, čemu nerozumíme, ale okamžitě to aplikoval tak, že bychom neměli akceptovat jakákoliv pravidla, kterým nerozumíme. A intelektuál má velmi silný pocit, že, co není pochopitelné, to musí být nesmysl. A pro něj pravidla, která má dodržovat, jsou nepochopitelná a proto nesmysl. Definuje racionální téměř stejně jako pochopitelný a cokoli co mu není pochopitelné je automaticky neracionální a on tomu oponuje.“[5]
Tak si to shrňme: Bork se ptá, zda se intelektuálové, přeci jenom nedopouštějí, ještě jiné chyby než Hayekem popsané osudové domýšlivosti, která vyjadřuje snahu pojmout společnost jako monolit, se kterým intelektuálové mohou hýbat, jak se jim zachce. Odpověď Hayeka vyjadřuje další problém, kterému intelektuálové čelí a to je omyl tzv. descartovského racionalismu, který implikuje moc rozumu nad pravidly. Tedy že je nutné vytvářet pravidla jen rozumem.
Co má toto vše společného se současným dalajlámou? Jakožto marxista by se měl dalajláma přihlásit právě ke společenskému konstruktivismu. Řekl, že marxismus má v sobě morální etiku. A nemá pravdu. Právě morální etiku v konečném důsledku marxismus potlačuje. Marxismus se totiž zakládá na tzv. vykořisťující mzdě, kterou dostává dělník jen na pokrytí svých životních nákladů a tak, aby se mohl „rozmnožit.“ Podle marxismu je totiž třídní společnost neprostupná, a tak dělníkův potomek zůstane také dělníkem. Není tedy žádného impulsu, žádné motivace pro dělníka, aby se snažil chovat ctnostně, nebo choval morálku, protože jeho život je determinován společností a náhodou. Co víc? Marxismus vytváří degradaci morálky. Nemusím teoreticky vysvětlovat lidem, kteří zažili komunismus v naší zemi. Přesto řekněme si, že nedostatek „zdravé“ konkurence, znamená pro občany využití jiných prostředků, než „zdravé“ konkurence. Mohl bych tibetskému lámovi doporučit například Maxe Webera, který ukazuje souvislost mezi etikou protestantství a duchem kapitalismu. Vím, velmi náročné čtení. Navíc dalajláma je z jiné kultury a náboženství.
Klíčovým faktem je, že jediný kapitalismus zatím dokázal zajistit svobodu člověka ruku v ruce s jeho prosperitou a rozvojem. Duchovní vůdce, který by měl bojovat o svobodu svého národa a to nejen náboženskou, přesto sympatizuje s myšlenkou marxismu. Je ponurým paradoxem, že duchovní vůdce takového náboženství, které je potlačováno „marxistickou“ (maoistickou) ideologií Čínské lidové republiky, se k těmto myšlenkám hlásí. Snad jen nedostatečné pochopení antropologické podstaty člověka[6] a snad i příliš povrchní akceptace marxismu bez silnější reflexe[7] vede tohoto sympatického pána k obdivu této ideologie. Mám dojem, že u tibetského lámy opravdu nejde o onen omyl intelektuálů, který popisují ve svém rozhovoru Hayek s Borkem, ale spíše o záležitost víry a nedostatečného pochopení marxismu ve všech jeho důsledcích.
Marxismus však v lidech přetrvává, když mluví o drahých cigaretách o předražených potravinách, o nízkých mzdách. Dokonce při názorové konfrontaci s vysokoškoláky zjišťuji, že mnozí z nich se neoprostili konceptu vykořisťovatelské ceny či mzdy. Mělo by být jedním z úkolů ekonomie ukázat na zhoubnost takového uvažování. Bohužel stále většinová společnost uvažuje v intencích marxismu, přestože ekonomové nepravost základního podkladu této ideologie vyvrátili.
[1] Robert Heron Bork je teoretik práva a jeho almou mater je Chicagská universita. Zasloužil se především v anti-monopolním právu.
[2] Friedrich August Hayek byl teoretikem ekonomie, práva, neurovědy a filosofem. Mnozí ekonomové ho považují za největšího myslitele 20. století. Dostal Nobelovu cenu za ekonomii, což byl impuls k oživení tzv. rakouské školy ekonomie. Mezi jeho nejznámější díla patří „Cesta do otroctví“ (1944). Mnohem detailnější a přínosnější může však být například „Právo, zákonodárství a svoboda“ (1979), svazek sestávající se ze 3 knih, ve kterých Hayek zkoumá esenciální záležitosti společnosti.
[3] Osudová domýšlivost je koncept F. Hayeka, který ukazuje na chtíč řídit společnost, který je způsoben pocitem intelektuálů a vědců, že mohou rozumově poznat a tudíž i řídit pravidla společnosti, že mohou ovládnout znalosti ve společnosti. Přičemž Hayek ukazuje, že jedině trh dokáže efektivně rozdělovat informace pomocí různých typů cen.
[4] Překlad, který jsem pořídil z rozhovoru ekonoma Hayeka a soudce Borka v San Jose, Kalifornia, 4. Listopadu 1978. On-line: http://hayekcenter.org/?p=2525
[5] Ad pozn. 4
[6] Jak to Jan Pavel II. popisoval v encyklice Centesimus Annus (1991).
[7] Například Ludwig von Mises deklasoval základní koncept vykořisťovatele, na kterém marxismus staví.
Publikováno na blogu adamabelovsky.blog.idnes.cz