Bude hůř a dojde k násilí mezi lidmi. Současná forma demokracie založená na rovném volebním právu, která nemá s žádoucí opravdovou soutěží nic společného, nás do tohoto stavu bezpečně dostane.
Máme tu několik faktorů, které mají za důsledek to, co dnes označujeme za politickou, hospodářskou nebo sociální krizi. Základním problémem je uměle nastavené rovnostářství, které má údajně za cíl otupit hroty a zajistit tzv. sociální smír. Toto rovnostářství je založeno na rovném volebním právu, procentuálních hranicích pro možnost zastupovat svou část občanů na správě veřejných věcí, systémovém nezohlednění existence podílu jednotlivců na existenci celku, kdy systém potírá ve volbách rozdíly mezi aktivními a pasívními občany, ale také na naprostém cíleném přehlédnutí faktu, že tři čtvrtiny lidí se jen vezou na zádech ostatních. Z toho posledního se naopak stal základ dnešní demokracie, když si tato většina, s pomocí výše uvedeného, zakotvila skrze své zvolené zástupce do všech možných zákonů novodobou formu legalizovaného příživnictví a parazitismu jako základní kámen tzv. solidarity.
Podíl vezených se neustále zvyšuje, zatímco těch, kteří je vezou, ubývá. Děje se tak nejen z důvodu demografické křivky, stárnutí obyvatel a prodlužování jejich věku dožití, ale zejména z důvodu prohlubování pseudohumanistických opatření, jejichž prostřednictvím se prý musíme postarat o všechny, protože jsme lidi a ne zvířata. Jenže ono „o všechny“ už zdaleka neznamená jen o ty, kteří z nějakých objektivních důvodů opravdu nemohou, protože jsou například postižení (a v přírodě by nepřežili), ale ve většině případů zejména o ty, kteří založili svou existenci právě na zneužívání zvráceného humanismu, tedy jistotě, že díky současnému systému se o ně vždycky postará někdo jiný.
Tři čtvrtiny lidí jsou pasivní a spoléhají se na systém a skrze něj na jiné, a to nikoli proto, že by nedokázali být soběstační, ale protože je současný systém prostě k ničemu takovému nenutí. Tito lidé budou vždy při existenci rovného volebního práva vybírat tak, aby příliš aktivní být nemuseli. Ti ostatní pak na pomyslném vleku tahají za lano. Tři čtvrtiny lidí tak mají právo klást bez vlastní přímé odpovědnosti na jiné povinnosti i odpovědnost za ně samotné a říkají tomu demokracie, sociální stát, sociální smír a rovný přístup. Onen rovný přístup v případě voleb pak neznamená nic jiného, než povinnost rozdělit se o prase, králíky, slepice a vajíčka s ostatními, zatímco se tito nejen nepodíleli na jejich krmení a péči, ale mnohdy v průběhu doby ta zvířata i kradli.
Základem demokracie je svoboda a odpovědnost a ne rovné volební právo. To nás zničí. Kdyby rovné volební právo existovalo v minulosti a o úspěchu nějaké skupiny měli rozhodovat povaleči, příživníci, trestanci, nebo lidé obecně existenčně závislí na penězích jiných, už dávno bychom tu nebyli. Současnou existenci rovného volební práva bez rozdílu a zohlednění toho, jak kdo přispěl a jak je sám aktivní a odpovědný za vlastní život, si můžeme dovolit jedině a právě proto, že ho dříve nepoužívali. Důsledkem je pak stav, kdy jsme nejen spotřebovali to, co jsme měli, ale ještě jsme se zadlužili na generace dopředu. Jakoby se snad perpetuum mobile stalo běžnou součástí našich životů.
Prý nejsme zvířata. Jenže ani ta zvířata si dvakrát nestoupnou na horkou plotnu. Všechno, co lidé užívají, má svou mez. Otáčkami kola počínaje, přes tlak v kotli, obsah našich pupků, až po systém, ve kterém žijeme. Bezmezná je zjevně jen blbost lidská a neschopnost, mnohdy na rozdíl od zvířat, poučit se. No, naštěstí jsme si udělili cenu za mír, takže v tom bludu budeme po patřičné mediální masáži zase o nějaký ten pátek déle.
František Matějka vyšlo na:
Demokracie je svoboda a ne rovné volební právo. To nás zničí