Je francouzský frank na cestě zpět?
Salut souverainistes. Pro ty, kdo by se chtěli seznámit s více podrobnostmi plánu na rozpad eura sestaveného francouzskými ekonomy, tak tady je link na webovou stránku L’Observatoire de L’Europe.
Pár volně přeložených výňatků z textu:
„Zarputilé odhodlání vlád hnát nás nuceným pochodem hlouběji do té euro-slepé uličky může vést jedině k celkovému zhoršení ekonomické situace v Evropě.“
„I když naši američtí a čínští konkurenci mají na přežití společné měny zájem, je euro dříve nebo později odsouzeno k nekontrolovatelné explozi.“ (Tohle je hezké přetočení, obrací to falešnou a dost rozšířenou konspirační teorii, že USA se snaží euro zničit.)
„V každé ze zemí eurozóny by se měly znovu vytvořit národní měny.“ Proběhne krátké přechodné období dvojích platidel, jelikož stará eura se přerazítkují podle země (pro Francii to bude značka ‚U‘), což potrvá, dokud se nevytisknou nové franky atd. (To je to, k čemu došlo, když se v roce 1919 rozpadla rakousko-uherská monetární unie.)
Nové směnné kurzy se určí podle vzorce, který vezme v úvahu naakumulovaný inflační diferenciál a obchodní rovnováhu od spuštění EMU.
Devalvace a revalvace se budou nastavovat proti nové zúčtovací jednotce odrážející průměrnou váhu starého euro (nikoliv ukotvené na novou D-Marku).
„Veřejný dluh každého státu se převede na odpovídající národní měnu, ať je věřitelem kdokoliv. Naopak vnější dluhy soukromých entit se převedou na evropské zúčtovací jednotky. I když tohle pomůže silnějším zemím, aby penalizovaly ty slabší, je tohle jediná průchodná cesta k dodržení probíhajících kontraktů.“
„Všechny vlády vyhlásí na omezenou dobu bankovní prázdniny. Dočasně zavřou banky, aby se určilo, která je životaschopná a u které je zapotřebí, aby požádala o pomoc centrální banku.“
Centrální banky přijdou o svou nezávislost a vrátí se ke statutu, co měly před 70. léty. (Což je také dobře. Centrální banky mimo demokratickou kontrolu jsou nehoráznost.)
Nové měny se na určitou dobu zafixují, pak budou podléhat špinavě plovoucímu kurzu s 10% fluktuačním rozsahem. Tito ekonomové řekli, že celá tato operace by byla snadnější, kdyby euro nejdříve na globálním trhu zažilo těžké znehodnocení.
Pokud by se to Německu nelíbilo, mohla by Francie přispět k vykrystalizování pád eura odvoláním se na Giscardův zákon z roku 1973 – který centrální bance zakazoval financovat státní dluh. (Tomuhle bodu úplně nerozumím.)
Tak to tu máte. Bude to fungovat? Nějaké nápady?
Tato skupina dvanácti ekonomů je samozřejmě v táboře euroskeptiků bez jakýchkoliv vazeb na Sarkozyho tým. To, co je nové, je, že tito získávají půdu pod nohama. Jsou to: Gabriel Colletis, Alain Cotta, Jean-Pierre Gérard, Jean-Luc Gréau, Roland Hureaux,Gérard Lafay, Philippe Murer, Laurent Pinsolle, Claude Rochet, Jacques Sapir, Philippe Villin, Jean-Claude Werrebrouck.
Zdroj: telegraph.co.uk překlad ac24cz