Válka slov mezi nevoleným evropským diktátorem nad monetární politikou Mariem Draghim a německou Bundesbankou, „ale vždyť jsme to my, co to všechno zaplatíme,“ nabývá na hybnosti od okamžiku, kdy Jens Weidemann v roce 2012 napsal svůj úvodník odsuzující Draghiho program OMT ‚ať to stojí, co to stojí‘ jako „příliš se podobající financování států“. Před týdnem Weidmann vystoupil s projevem, kdy tvrdil, že politika ECB je „rukojmím politiky“, a že ztratila nezávislost – s varováním, že Draghiho diktátorské politika vede Evropu po „nebezpečné cestě.“ Ale teď spolu s tím jak na Draghiho roste tlak od Španělska (s rekordní nezaměstnaností, rekordně vysokými nesplatitelnými dluhy a rekordně nízkými výnosy), od Itálie (s rekordní nezaměstnaností, rekordním poměrem zadlužení k HDP a rekordně nízkými výnosy) a od Francie (s rekordní nezaměstnaností, deficitem porušujícím unijní pravidla a rekordně nízkými výnosy), aby monetizoval více aktiv, tak ten v magazínu Focus vrací úder, když kárá Weidmanna, že s ním je „nemožné“ spolupracovat, protože Němci „říkají na všechno ne.“ De-unionizace…
Weidmann (2012): „Když centrální banky euro-zóny skupují vládní obligace jednotlivých zemí, tak tyto dluhopisy skončí v rozvaze Eurosystému. Nakonec to tedy budou daňoví poplatníci všech dalších zemí, na které za to spadne odpovědnost. V demokracii jsou to parlamenty, kdo by měl rozhodovat o takto dalekosáhlé kolektivizaci rizika, a nikoliv centrální banky. Evropa je hrdá na své demokratické principy; ty charakterizují evropskou identitu. A měli bychom si uvědomit, že tohle je něco jiného.“
Weidmann (2012): „Centrální banka je odpovědná za monetární stabilitu, přičemž o složení monetární unie rozhodují národní a evropští politici. Nebyly to centrální banky, které by rozhodly, kterým zemím je dovoleno přidat se k monetární unii, naopak to byly vlády.“
Weidmann (2012): „Neberu si postoje německé vlády jako vodítko. A to patří k nezávislosti.“
Weidmann (2012): „Chci pracovat na tom, abych zajistil, že euro zůstane stejně silné, jako bývala německá marka.“
Weidmann (2014): „Existuje riziko, že monetární politika se zvláště v euro-oblasti stane rukojmím politiky.“
Weidmann (2014): „Tyto obavy jsou zvláště akutní kdykoliv centrální banka skupuje zvláště rizikové vládní obligace…, když jsou vládní a korporátní zápůjční náklady už i tak super-nízké, tak taková politika bude mít omezený účinek. Svázání fiskálních politik dohromady přes skupování dluhopisů ECB je nebezpečná cesta.“
A teď odpovídá Draghi … (přes magazín Focus)
Konflikt mezi presidentem ECB Mario Draghim a presidentem Bundesbanky Jensem Weidmannem kvůli kurzu Evropské centrální banky je ostřejší, než se čekalo, a stal se „téměř nemožným.“
Italský šéf ECB podle prohlášení od očitých svědků interně běžně označuje presidenta Bundesbanky třemi německými slovy jako ten „nein für alles“ – ne na všechno.“
Podle lidi zevnitř tudíž už Draghi ani nezkouší Němce pro své programy získat.
Od července došlo mezi těmito dvěma presidenty ECB a Bundesbanky k přímým kontaktům jen při setkáních na shromáždění Komise počátkem září a počátkem října.
* *
Jinými slovy, Němci, když mě nenecháte dělat, co se mi zachce, tak vás budu ignorovat… to, ale ponechává Němcům jen málo možností – a žádná z nich není pro Evropskou unii ‚dobrá‘.
Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček
Zdroj: erohedge.com
Čtěte také:
- Bundesbanka kritizuje Draghiho tisk peněz, že „monetární politika je rukojmím politiky“
- ‘Zotavení’ Francie v jediném těžko uvěřitelném grafu
- Evropa má jasný problém s drtivou deflací…, ale počkejte
- Nezaměstnanost v Evropě poráží nový rekord – socialismem k lepším zítřkům!?
- ECB bude vypadat více jako Fed, BIS z toho nemá radost