Klimatická konference COP25 v Santiago Chile se musela zrušit a na posledních chvíli přemístit do španělského Madridu.
Klimatičtí aktivisté a Spojené národy tento týden zase dostali pěkně na čumák, když v Santiago de Chile vypukly protesty a nepokoje vzniklé z vysokých cen energie. Chile, které mělo v prosinci hostit velkou klimatickou konferenci OSN, si v poslední době vysloužilo ohromnou chválu za to, jak uvalilo daň z oxidu uhličitého na konvenční energetické zdroje a jak Metro v Santiagu přepnula na obnovitelnou energii. Teď ale lid Chile povstal, což by měl být varovný výstřel pro ostatní národy, které uvažují o podobných energetických daních a o vydřidušských programech obnovitelných energií.
25. října se protestující vyhrnuli do ulic v Santiagu v reakci na prudký vzestup cen jízdného obnovitlnostmi zdraženým Metrem. Protesty se rychle rozšířily do dalších měst a vedly k bouřím a nejméně k pěti ohlášeným mrtvým. Chilská vláda a systémová média z toho obviňují vzestup cen ropy. To ale není pravda.
Ceny ropy nerostou. Globální ceny ropy jsou v současnosti o 25 procent nižší, než byly před rokem a o 37 procent nižší, než byly před pěti lety.
Chilské ceny benzínu odráží nižší ceny ropy. Chilské ceny benzínu byly v srpnu 1,12 $ na litr (to je poslední měsíc, za který jsou k dispozici data), v porovnání s 1,28 $ před rokem. Před pěti lety se benzín prodával za 1,50 $.
Ovšem jízdné Metra v Santiagu roste, ač ceny ropy a benzínu padají, protože vládní činitelé v roce 2018 přehodili energii z konvenčních zdrojů a pověsili většinu energetických zdrojů Metra na vítr a solární panely. Chilská vláda také postihla tu část normální energie, která ještě zůstala, novou daní z oxidu uhličitého.
V důsledku toho jsou teď Chilané zatíženi vyšším jízdným v Metru, do kterého se promítají úplně zbytečné nárůsty cen energií. Spolu s tím, jak Chilané protestují, tak se aktivisté a jejich mediální spřaženci pokouší oblbnout lidi, aby jim spolkli povídačku, že za to může ropa a ne vládní klimatický program, který zvyšuje ceny energií a ožebračuje lidi.
Na rozdíl od vyspekulovaných kázání o klimatické změně, které se zjevně nikdy nenaplní, tak daně z oxidu uhličitého a šílenství obnovitelných energií okamžitě a měřitelně zvedne životní náklady a zadusí životní úroveň. Ve Spojených státech je možná pár lidí, kterým dělá ta bájná klimatická změna starosti, ale průzkumy ukazují, že skoro žádní Američané nejsou ochotni platit ani 2 $ měsíčně, aby snížili emise oxidu uhličitého.
V Chile, kde příjem na hlavu pouhá čtvrtila příjmu na hlavu v USA, je dost pochopitelné, že lidé tam jsou daleko méně ochotni platit tribut na snížení oxidu uhličitého. Navíc je příjem na hlavu v Chile daleko vyšší než ve většině latinskoamerických zemí, takže lidé v Latinské Americe s daleko větší pravděpodobností na protest proti ekonomicky zkázonosným programům klimatické změny, jako jsou ty vnucené Chilanům, povstanou.
Pro plánovače 25. Klimatické konference OSN naplánované na první dva týdny prosince v Santiagu jsou ty protesty zvláště velký trapas. Loni ta konference OSN proběhla v Polsku, kde vládní činitelé i prominenti odborů Solidarita ty proti-ekonomické klimatické programy OSN kritizovali. Solidarita dokonce svolala k této akci OSN tiskovou konferenci a vydala společné prohlášení odborů kritizující klimatický aktivismus OSN.
Prosincová konference OSN byla původně naplánovaná do Brazílie, ale brazilská vláda klimatický aktivismus OSN tvrdě kritizovala a řekl Spojeným národům, aby už od nich nechtěli, aby jim sloužila jako hostitel.
Pokroková Chilská vláda se nabídla, že to bude hostit místo Brazílie, kdy se podbízela jako zářný příklad zelených úspěchů se svými dobrotrusnými daněmi z oxidu uhličitého, svým obnovitelnostmi poháněným metrem a dalšími klimatickými programy. Svět ale vidí, jak Chilský lid v důsledku těchto daní a klimatických programů řádí v ulicích. To je pro tuto Konferenci OSN už třetí rána do čumáku během necelého roku.
Chilské protesty stejně jako protesty Žlutých vest, které ve Francii vypukly před rokem, jen zdůrazňují, jak je ta mezinárodní klimatická třída snažící se o kontrolu nad vládou odtržená od lidí. Lidé, když stojí před volbou, jestli mají trpět propadem životní úrovně dne nebo stát před bájnou hrozbou vyspekulované klimatické změny v daleké budoucnosti, tak pohádky nebaští.
A tak to bude, dokud se ty věštby o klimatické zkáze a strašných dopadech na lidi opravdu nenaplní nebo dokud ten vítr a solární panely nebudou konkurenceschopné s normální energií. Prozatím se nic takového nestalo a jen tak nestane.
By: James Taylor
Guest Blogger / November 1, 2019