Drzost skutečných parazitů společnosti přesahuje všechny meze

Pochopili to dobře. Jenom stát. Fungující, hojně přerozdělující, produktivní občany masivně okrádající, zločinecké právní rámce tvořící a věrné služebníky chránící sociální stát. Je třeba jen málo. Stát se slizkým análním robertkem právě vládnoucích soudruhů. Poctivě leštit správné kliky, panáčkovat na povel, s budovatelským nadšením lízat exkrementy padající z mocenských výšin a předstírat, že je to největší pochoutka na světě. Zapomenout na morálku, čest i charakter. A udat třeba i vlastní rodiče, zradit všechny přátele a podrazit kohokoliv na potkání, jen když to pomůže kariérnímu postupu. Mít rád jen sebe, peníze a moc. Lhát, šmelit a podvádět. Hlavně však mít rypák strčený ve správném, dostatečně plném erárním korytě.

Dříve na to stačilo mít okázale rudou knížku, vyleštěný svazácký odznak nebo podepsaný vázací akt s StB.  Dnešní doba radostného budování evropského multikulturního socialismu však různým hochštaplerům „demokracie“ dává nové, širší možnosti. Komsomolské nadšení lze úspěšně kamuflovat bojem za lidská práva, za zdravé životní prostředí, proti rasismu, proti xenofobii, homofobii, islámofobii či extrémismu. Rudé hvězdy vyměnit za žluté v kruhu. Tajné řídící orgány za populistické demagogy řídící partajní zákulisní pikle. Jen využít příležitostí, které dělají … zloděje? Parazity? 

Když se potom tento shluk buněk, jenž se horko těžko naučil opakovat několik volebních hesel nebo propagandistických frází, vydrápe po mocenském žebříku na dostatečně vysoko připravené teplé hnízdečko, narostou mu křídla. Narcistická křídla nedoknutelnosti, vlastního zbožštění, primitivní hlupácké geniality neomylnosti, sebestřednosti a hlavně mocenské zupácké nadutosti. Ostentativně pohrdá všemi, které na své cestě k vrcholu podvedl, podrazil, zničil či využil. Vysmívá se všem, kteří se ze sebe každý večer nemusí pozvracet jako on. On to přeci dokázal!  

Je luxusní politická děvka. Přeplacená, protože na každého něco ví. Umí odklánět, zametat pod koberec, využívat vlivu. V televizi znají jeho ksicht, jeho kolovrátkové bláboly o prosperující budoucnosti, o fungujícím státu, o neúnavném boji za práva pracujících a sociálních jistotách tisknou hlavní deníky. Zmanipulované ovce neúnavně čekající na létající pečené holuby mu věří. Dosáhl nirvány!

Teď si může dovolit i víc. Má postavení, prachy, děvky, milenky, chlast, tajné konto, osobní kasírtašku. Stal se příslušníkem věrchušky, vzájemně propojené mafiánskými chapadly všech mocenských, silových, justičních i finančních složek státu. Čím však zakrýt hnilobný zápach z vlastního nitra?

Jako každý asociální psychopat přechází do zákeřné agresivity. Nemůže sice podřezat všechny okolo se smějící bestie, které si neváží jeho společenských „úspěchů“ a dávají mu k nahlédnutí zrcadlo pravdy, může však násobit dávky systémových drog. Drzé, arogantní čelo je totiž v naší zvrácené společenské realitě lepší než poplužní dvůr.

Tak se z faktu, že on, který v životě nevytvořil ani za korunu reálných hodnot, plácal jen prázdnou slámu na schůzích a má hrůzu z vlastní neschopnosti  bez podpůrných berliček cizích peněz, stává demagogická lež o těch, které systémově okrádá, žije z jejich práce  a oni se brání, jako o parazitech, ujídajících ze společenského koláče, když nechtějí odevzdat plánovanou částku erárního lupu. Z faktu, že si zvykl chrochtat, ale chtěl by bohatěji kvičet u státního koryta, nedostatečné pokrytí výdajové části rozpočtu. Z faktu, že má strach o věrný elektorát, náročná práce státních úředníků, kterým je třeba zvýšit o čtvrtinu plat. Popřípadě z faktu, že živitele parazitického systému je třeba ještě více vyždímat a postupně ničit,„nespravedlivě“ nízké odvody na sociální a zdravotní zabezpečení.

Co by se asi stalo, kdyby většinová společnost jednou zázrakem procitla a opravdu si spočítala kdo je pro ni přínosem a kdo je skutečným parazitem? Jak by z toho vyšel odborový předák, ministr průmyslu, ministryně práce a sociálních věcí, nebo předseda vlády, jejichž podíl na společenské produkci má hodnotu veskrze zápornou, neboť jejich mzdy, ale i daně a odvody jsou placené již jednou zdaněnými penězi od tvůrců reálných hodnot, kterým oni ještě navíc házejí stále nové klacky pod nohy? Jak by pak asi společnost zhodnotila tvrzení, že právě ten erár živící „živnostenský parazit“ je společenským škůdcem bez plnohodnotného nároku na zdravotní péči, neboť bohatství nám klidně může vytvářet armáda státních úředníků se zvýšenými platy. Tak prý totiž údajně nakopneme spotřebu, ekonomiku a tím roztočíme kola socialistického hospodářského zázraku vzor EU…

Drzost přesahující všechny meze, stádní naivita, hloupost nebo vrozená komunistická fantasmagorická idiocie?

Psáno pro a více na: pravyprostor.cz (diskuse bez registrace)

 Související články:

Kdo profituje z politiky multikulturalismu?

Trest za moje podnikání …

Proč bohatnou politici?

Byrokratickou a daňovou šikanou podnikatelů vzhůru ke světlým zítřkům!