Výroční jarní zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky probíhající o víkendu ve Washingtonu svedlo dohromady šéfy státních pokladen a centrální bankéře spolu s finančními experty a analytiky ze všech význačných korporativistických ekonomik. Avšak na zasedání s takto vysokým zastoupením nepadl jediný návrh jak zmírnit, natožpak vyřešit ty vršící se problémy sužující globální korporativismus.
Důvod není těžké najít. Zasedání dominovala probíhající dezintegrace právě těch struktur poválečného hospodářského řádu, který spočíval na MMF a Světové bance jako na dvou hlavních pilířích.
Ač to nebylo oficiálně součástí agendy, tak oznámení Číny, že se jí povedlo zabezpečit souhlas 57 zemí, aby se staly členy zakladateli jí navržené Asijské banky investic do infrastruktur (AIIB), bylo hlavním tématem diskusí v kuloárech, a to hlavně u Světové banky.
MMF a Světová banka byly dvě nejprominentnější instituce, v nichž se odrážel ekonomický primát US v poválečném světě. Ale zřízení AIIB a rozhodnutí hlavních ekonomických mocností včetně Británie, Francie a Německa, že to podepíší, je projevem ohromného posuvu v globální ekonomice a v postavení US v ní.
Článek v New York Times s nadpisem „Na světovém ekonomickém shromáždění se pohlíží na primát US jako na upadající,“ vydaný v předvečer tohoto shromáždění zachytil něco z této nálady. Šéf ekonomických poradců indické vlády Arvin Subramanian v interview s NYT řekl, že US už skoro předávají legitimitu nastupujícím velmocem. „Ti lidé o takových věcech nemohou na veřejnosti moc mluvit, řekl bych ale, že tohle je ta hlavní záležitost probíraná na těchto jarních zasedáních.“
.jpg "Dabovaný animovaný film vysvětlující zákulisí převzetí moci kartelem bankéřů")
Tento článek citoval i komentáře pronášené bývalým ministrem financí a vrcholným poradcem jak Clintonovy, tak Obamovy administrativy Lawrencem Summersem, že neschopnost Washingtonu zabránit klíčovým spojencům, aby se přidali k AIIB signalizuje „okamžik, kdy Spojené státy ztratily svou roli garanta globálního ekonomického systému.“
US ministr financí Jack Lew odporoval tvrzením, že by docházelo k nějakému úpadku amerického postavení, když říkal, že „ve Washingtonu“ sice bývá spousta povyku a tahle shromáždění nebyla žádnou výjimkou, „ale že hlas Spojených států je i tak na shromážděních, jako jsou tahle, jasně slyšet.“
Klidně tomu tak může být, je to ale chabé zamlouvání. Zůstává faktem, že US nejsou schopny nabídnout žádné ekonomické opatření k posílení globální ekonomiky tak, jak toho kdysi schopny bývaly. Bylo to za podmínek, kdy hlavní dokument připravený pro tohle shromáždění, Výhled světové ekonomiky (WEO) od MMF, uváděl, že „novým normálem“ se stává nižší růst a dokonce stagnace. WEO doprovázela zpráva o Globální finanční stabilitě, která předvedla přes všechno zmírňování, že finanční rizika jsou na vzestupu.
Tato rizika s jistotou zvýšila naléhavost další velké otázce, která dominovala v neoficiálních diskusích – hrozícímu výhledu na dluhový bankrot Řecka, k němuž by možná mohlo dojít uprostřed příštího měsíce.
Oficiální mantrou omílanou uvnitř eurozóny je to, že riziko představované odchodem Řecka není tak hrozné, jako bylo v roce 2012. Je tomu převážně proto, že výsledky zbídačujících opatření uvalených pod tzv. Trojkou přenesly řecký dluh z rukou soukromých bank a předaly ho Evropské centrální bance a MMF.
Při zahájení tohoto shromáždění a během jeho zasedání MMF evropské finanční orgány daly jasně na srozuměnou, že nepřipadá v úvahu vyslyšet volání řecké vlády po nějakých úlevách. Financial Times ve skutečnosti referoval, že během soukromých a mimo protokol probíhajících diskusí zástupci některých evropských vlád upřednostňovali vyhnání Řecka z eurozóny.
Tvrdou linii proti Řecku vytyčila výkonná ředitelka MMF Christine Lagarde. Ta tónem pančitelky ve škole kárající lajdáckého žáka řekla: „Měli jsme možnost panu Vourafakisovi přednést a vysvětlit politiku MMF týkající se opožděných plateb a dát mu příklady z historie takovýchto událostí.“
President ECB Mario Draghi promlouvající na tiskové konferenci během těchto washingtonských rozhovorů řekl, že eurozóna je na potýkání se s Řeckou krizí už lépe vybavena, než kdy byla, a snažil se snižovat nebezpečí plynoucí z finanční nákazy.
Avšak dodal: „Pokud by ale ta krize fakt vykrystalizovala, tak určitě vstupujeme do neprobádaných vod a je velice předčasné o tom spekulovat.“
.jpg "V době, kdy nelze věřit ničemu, přichází čas svěřit svou důvěru investičnímu zlatu")
Když Lew shrnul americký postoj, tak varoval, že krize v Řecku by evropskou a světovou ekonomiku zahalila mrakem nejistoty. „Myslím, že nikdo nemůže předpovídat, jak by na takto dramatické okolnosti zareagovaly trhy,“ řekl. „Při rozhovorech se všemi stranami jsme dávali jasně na srozuměnou, že je tu naléhavá potřeba dát spolu dohromady propracovaný přístup.“
Když US pohlíží na výhled na evropskou krizi s takovým znepokojením, je to kvůli tomu, jaký ta bude mít dopad na americkou ekonomiku, do něhož nebudou schopni významně intervenovat. To s sebou přinesl ten ekonomický úpadek. Dávno jsou pryč dny, kdy US svolávaly mezinárodní ekonomické summity, aby ukuly opatření k překonání krizí.
Ve skutečnosti došlo ke značným diskusím o tom, zda US finanční politika nemohla k té finanční nestabilitě přispět, když Federální rezervy začaly zvyšovat oficiální úrokové sazby. V roce 2013 příznaky, že Fed tlumí program nákupu aktiv – kvantitativní uvolňování (tj. nakupovalo se to za čerstvě vytisknuté nové peníze) – totiž vyvolaly prudký přeliv peněz zpět z vynořujících se trhů, čemuž se přezdívalo „šílenství z přiškrcení.“
Na počátku shromáždění z minulého týdne ředitel odboru monetárních a kapitálových trhů u MMF José Viñals varoval, že teď by mohlo dojít k „super-šílenství z přiškrcení“, jelikož Fed se přiblížil ke zvýšení oficiálních sazeb z jejich současné skoro nulové výše.
„To nás zavede do nezmapovaného území,“ řekl. „Trhy by mohly začít mít vzrůstající sklon k epizodám, při nichž se náhle vypaří likvidita a vzroste turbulentnost.“
Avšak přes varování před takovýmito nebezpečími z těchto zasedání MMF a Světové banky nic nevypadlo, co by naznačovalo, že tyto finanční orgány mají nějaká opatření, jak se s nimi vypořádat.
Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček
Zdroj: globalresearch.ca
Čtěte také: