Spojené státy dominovaly dvacátému století ze čtyř principiálních důvodů. Jejich výrobní kapacity daleko převyšovaly kohokoliv jiného; snad nejdramatičtější ilustrací byla ohromující produkce za Druhé světové války, kdy např. vyrobily 300 000 letadel, tj. dvojnásobek oproti zemi na druhém místě. I jejich schopnost vynalézavosti byla nesmírná: od letadel, přes rozvod elektřiny až po montážní linky byly vynálezcem USA a úplně stejně byly i tím, kdo adaptoval nesčetné svět měnící inovace. Zatřetí na rozdíl od většiny světa mimo anglo-sféru byly politicky stabilní: dokonce i pod tíhou Velké deprese jejich politicky systém vydržel. Nakonec ten „Americký sen“ byl dostatečnou realitou, aby byl atraktivní. Co ale dnes z této čtyřky zůstává? Většina té výroby byla outsourcována do Číny. A co zůstalo z americké vynalézavosti? – ten bezknoflíkový iPhone není stejná úroveň jako Apple 1. Co se týče politické stability, ať bude sedět v Bílém domě na konci ledna 2021, kdo chce, bude polovinou obyvatelstva považován za vetřelce; to bude mít pro ulici důsledky. Ten americký sen, že vaše děti se budou mít ve všech ohledech lépe než vy, už zkolaboval: děti zdrcené nesplatitelnými dluhy a pracovními smlouvami na nula hodin se skrývají ve vašem sklepě. A to, co se děje s vůdcem Západu, tedy ceteris paribus platí i pro ostatní země Západu. Výhled je ubohý, nejistý a zoufalý.
Jak k tomu došlo? Má to mnoho důvodů, ale principiální jsou dva: války a utrácení. Příliš mnoho válek: Během jeho vzestupu k moci, byly války pro Západ dobré, ale už je nevyhrává, ale přesto na ně neztratil chuť. Příliš mnoho utrácení vede k přílišným dluhům: zadlužení kvůli investicím má cenu, ale zadlužení kvůli spotřebě už ne. Přitom se opravdu ukazuje, že „historie“ zase začíná pracovat.
Krátce řečeno, Západ přišel o své šéfovství. „Šéfovství“ nebo „kouzlo“ je vhodným slovem: Moc a autorita Západu bývala opravdu realitou, byl v tom ale i určitý magický prvek, protože značná část moci Západu spočívala v přesvědčení dobyvatele a v posvátné víře, že nemůže být poražen.
Došlo však ke ztrátě kompetence a té kriticky důležité kompetence šéfa. Doporučoval jsem esej Smrt americké kompetence od Stephena Walta. Jak správně poukazoval, jedním z pilířů americké moci byla „image Spojených států jako místa, kde lidé vědí, jak si stanovit ambiciózní cíle a úspěšně je dovést k tomu, aby nesly ovoce.“ Ten spekuluje o důvodech toho úpadku, poukazuje na několik z nich, ale ví, že to byl dlouhý vývoj: „Avšak v posledních 25 letech vykonaly pozoruhodnou práci při zničení té neocenitelné reputace, že představují odpovědné vůdcovství a základní kompetence.“
Epidemie COVID-19 poskytuje bolestivou ukázku té ztráty šéfovství.
Během toho, na co se asi bude vzpomínat jako na nejironičtější událost jednadvacátého století, byl v říjnu 2019 vydán Index GHS k hodnocení zemí světa ohledně jejich připravenosti na epidemii či pandemii. Ten řadil USA a Velkou Británii jako dvě nejlépe připravené země: Ta první dostala skóre 83,2/100 a ta druhá 77,9/100. Světový průměr byl vypočten na 40,2/100. Myslím, že se dá spolehlivě vsadit na to, že by nikdo neřekl, že o rok později si některá z nich poradila s COVID-19 dobře: někteří by dokonce mohli říci, že ty dvě země v tom patří mezi nejhorší na světě. Podle přinejmenším jednoho z řazení byly k 14. listopadu USA v úmrtnosti první a Británie pátá. Tedy byly těžko „nejlépe připraveny“.
Takováto hodnocení se zakládají značně na datovém braku a na nevyslovených předpokladech. A cynik by nebyl moc překvapen, že braková data a takové předpoklady se právě do hodnocení GHS promítly: k vrcholným patnácti tam zařazeným patří devět členů NATO a dva jsou spojenci USA. Kdo by to byl řekl, že tyto geopolitické volby mají k epidemiím tak preventivní účinek? Co se týče zemí řekněme z méně terapeuticky účinných aliancí, dostala Čína skóre 48,2/100 a Rusko 44,3/100. Při skutečném testu COVIDEM-19, by tedy nikdo nečekal, že Rusko bude mít 216 úmrtí na milion a Čína 3 na milion a USA si povedou hůře se 745 na milion a Británie bude mít 740 na milion.
Ohledně těchto čísel a způsobu jejich měření je spousta otázek; měla by tedy být považována jen za hrubé srovnání. Jsou vytažena ze stránky worldometer a myslím, že jsou to čísla, která se běžně hlásí. Co se počítá za „úmrtí na COVID“ se liší, co se počítá za „infekci“ se liší; některé země (třeba naše) to dělá správně a oni ti jiní ne. Je tu tedy prostor pro spoustu argumentace o způsobech nebo o těch číslech. Ale co se týče Ruska a Číny ve srovnání se Západem, je tu jedno vodítko k realitě a tím je projekce MMF pro ekonomický růst roku 2020. Oproti celosvětovému propadu o 4,4% má Čína projekci růstu o 1,9% a Rusko propad o 4,1%. MMF očekává, že Rusko si povede lépe, ne hůře, než kdokoliv z eurozóny nebo z G7; zvláště v porovnání s projekcemi USA -4,3% a Británie -9,8%. Tudíž ať jsou „reálná“ čísla o COVID-19 jakákoliv, MMF přinejmenším Rusko s Čínou hodnotí, že si povedou lépe (ne hůře), než předpokládání vítězové podle Indexu GHS.
Tak ubohý výsledek pro Západ a nikdo se nad tím nezamýšlí. Na první pohled by se dalo čekat, že USA a Británie zvládnou COVID-19 daleko lépe, než se stalo, a proč si tedy vedly tak uboze, takže by se to mělo promyslet. A stejně dopadají mnohé další Západní země. Vzhledem k dlouhodobé reputaci a očekáváním kompetence Západu, nám COVID-19 předvedl, že tyto předpoklady je třeba znovu promyslet.
COVID-19 odhalil chybějící plánování: žádná z těch zemí zjevně neměla zásoby ochranných pomůcek. USA své zásoby zničilo a nahrazeny nebyly. Nenahradili je ani v Belgii, Kanadě či Británii. I v jiných věcech byly nedostatky. Nebylo to kompetentní. A co hydroxichlororchin: je to užitečná léčba nebo ne? Jedny zprávy z července říkají ano, druhé ne, v říjnu se říká ano, jinde ale je v tom zmatek, další zpráva z října ano, v listopadu ne, a další z listopadu možná. A to jde dál; jestli jste si mysleli, tak tu máte pěknou odpověď – za tím někdy. A co obličejové masky? V únoru „kašlete na masky a myjte si ruce“, v březnu „pokud je to běžná chirurgická obličejová maska, je odpověď ne“, v dubnu „užitečné jsou jen pro zdravotníky a pozitivně testované pacienty.“ Dnes jsou kriticky důležité pro všechny. Je to nekompetentní? Dostatečně nám to řekl model od Imperial College. Žádná kompetence. Nadace Gatesových mohutná propagátorka vakcín je rozhodujícím zakladatelem WHO, organizace Dr. Fauciho (šéf-epidemiologa USA) a CDC. Ředitel Pfizer prodal své akcie v den, kdy bylo oznámeno, že společnost má vakcínu. Proč Fauciho fond financoval výzkum netopýřího koronaviru ve Wuhanu? Je to konflikt zájmů? Náhoda? Ale každopádně určitě ne kompetentnost.
Žádná kompetence. Na dnešním Západě je kompetence vždy až na druhém místě. Bývalo tomu tak, že byla normálně na prvním místě a jen náhodně na druhém; teď je vždy na druhém. A za čím na druhém? Na druhém za diverzitou. Seznam kategorií diverzity, který je nutno plnit, se neustále mění a pořád narůstá: rasa, jazyk, pohlaví, sexuální preference, trans-gender – pořád to roste. A všechny tyto kategorie se musí splnit v první řadě. Kompetentními lidmi, samozřejmě. Kolik kompetence ale asi zbyde, když se splní ty prvořadé požadavky.
Gilbert Doctorow popisuje stav věcí týkající se Belgie, o čemž napsal esej, která odpálila bombu:
Zdroj nekompetence se nazývá korupce a korupce je tu zabudována do politického systému super-komplikovaných postupů sdílení moci, která dovoluje dvěma národům Belgie, mluvícím francouzsky a holandsky, aby jeden druhému zacpával hubu, a užívat si plodů vlády bez starostí o kompetenci nebo o vůli lidu. Problém je založen na dalším ultra-progresivním politickém principu zabudovaném do postupů vládnutí – poměrná reprezentace, což podnítilo šíření politických stran, jejichž počet se v posledních desetiletích zdvojnásobil oproti 60. letům, kvůli stranickým organizacím zastavujícím se na jazykových hranicích. Pořád je tam snaha o parlamentní většinu přes budování koalic, přičemž politická konzistentnost se vyhazuje oknem, kvůli nabídkám podílů na korytech a hledání, s kým se pelešit, ať je, jak chce, divný.
Ta zaměřenost na „sdílení moci“ je po letech oficiální dvojjazyčnosti povědomá Kanaďanům. Myslím ale, že toto pojetí lze dále rozšířit a že to, co je příznačné pro Belgii, je už kvůli „diverzitě“ běžné po celém Západě.
V první řadě musíte zajistit, že se splní ty neustále rostoucí a měnící se požadavky na diverzitu a pak teprve přihlížet ke kompetenci. Takový stav věcí může bytnět, dokud nezačnou být problémy s realitou a kompetence nebo její nedostatek začne opravdu hodně bolet.
A realita ohledně SARS-CoV-2 je opravdu bolestivá. Mám podezření, že v Číně a v Rusku, aby vybrali, kdo ze dvou je lepší, tak je přitom kompetence běžně na prvním místě.
Spolu s tím je tu chaos amerických voleb, podepsání zóny volného obchodu RCEP a zpráva, že dvě čínské střely „zabijáci letadlových lodí“ zasáhly v Jihočínském moři své pohyblivé cíle.
Tak proč ztratil Západ své šéfovství? Tady bych navrhl epitaf na jeho náhrobní kámen.
Kompetence je vždy až na druhém místě.
November 20, 2020
© Photo: REUTERS/Carlos Barria
Zdroj: https://www.strategic-culture.org/news/2020/11/20/an-epitaph-for-the-west/