Éra po Studené válce. Jak ruský bezpečnostní analytik vidí vztahy Ruska s US a Západem

Analýza interview s Nikolajem Patruševem 

 Pan J. L. se nedávno laskavě podělil o své anglické zpracování interview s panem Nikolajem Patruševem, od roku 2008 tajemníkem ruské Bezpečnostní rady a bývalým ředitelem ruské FSB (Federalnaja Služba Bezopasnosti, tj. přejmenované KGB) v letech 1999-2008. Samo o sobě je to zdlouhavé a rozvláčné interview, je ale důležité vědět, jak současné vedení kolem pana Putina nahlíží na svět a zvláště na vztahy s USA a se Západem od dnů Studené války – to interview najdete:

Studená válka II. Interview s Nikolajem Patruševem, tajemníkem ruské Bezpečnostní rady

V upřímné analýze pana Patruševa je mnoho věcí stojících za povšimnutí. Zvláště pozoruhodné je to, jak pan Patrušev poukazuje, že ve strategiích “zranitelnosti”, pomocí nichž byl stržen SSSR, bylo záměrné zrežírování kolapsu cen energií, na nichž SSSR budoval svou exportní ekonomiku, což je strategií, na kterou pan Patrušev silně poukazuje, že ta je i za nedávným propadem cen ropy, o němž tvrdí, že tentokrát fungovat nebude, jelikož Rusko aktivně prosazuje nové typy politických a ekonomických aliancí:

“Hlavní “zranitelností” naší země tak, jak ji definovala CIA, byla naše ekonomika. Po detailním modelování identifikovali američtí experti “slabé články”, zvláště to, že rozpočet SSSR byl extrémně závislý na exportu energetických zdrojů. Strategie vyvolání finančního a ekonomického bankrotu Sovětského státu byla tedy formulována vytčením dvou vzájemně provázaných cílů: vyvolat prudké snížení výnosů pro rozpočet SSSR ze zahraničního obchodu v kombinaci s neustálým nárůstem výdajů na řešení problémů vytvářených zvnějšku.

“Redukce světových cen ropy byla vytčena jako hlavní opatření k redukci příjmové strany rozpočtu. Toho bylo úspěšně dosaženo uprostřed 80. let v důsledku spiknutí US s vládci četných ropu těžících zemí umělým přebytkem ropy vytvořeným na trhu, načež ceny ropy spadly téměř čtyřnásobně.”

Všimněte si, že Ruské reakce, a odhodlání zabránit tomu, na co pohlíží jako na jasné pokusy o podlomení Ruské federace, nabraly dramaticky na hybnosti v důsledku vměšování Washingtonu do Jižní Osetie.

“Od 7.-8. srpna 2008, kdy se gruzínské vedení s podporou US pokusilo zničit Jižní Osetii, se svět zase jednou navždy  podstatně změnil. Washington poprvé po mnoha desetiletích poskytl přímou podporu cizímu státu, aby se dopustil útoku na ruské občany a mírové jednotky.

“Všechno vsadili na překvapení. Gruzínský diktátor věřil, že vojenský vpád v zahajovací den mezinárodních Olympijských her postaví Rusko do těžké pozice a Gruzínci toho využijí, aby provedli svůj “blitzkrieg”. Avšak ruské vedení na rychlé zhoršení situace promptně reagovalo a byla přijata nezbytná opatření k zastavení této agrese.

“(Jegorov) To bylo v době, kdy lidé začínali mluvit o utváření nové geopolitické reality – o multipolaritě moderního světa. Jak na to zareagovaly Spojené státy?

“(Patrušev) Po srpnových událostech na Kavkaze byl Washington jasně vyplašený zřetelnými záměry Ruska zaujmout své místo mezi světovými velmocemi 21. století a dodržet princip rovných příležitostí a plné autonomie v globální politice. A rovněž provést konverzi finančních příjmů státu z těžby přírodních zdrojů na reálnou ekonomiku a na obranný potenciál jakož i lidský kapitál.

Americkému vedení se také jasně nelíbil výhled na spolupráci Ruska s Čínou a Indií, na zavedení praktik summitů formátu BRICS i na úspěšné aktivity dalších organizací, v nichž Rusko zaujímalo vedoucí pozici (CSTO – Smluvní organizace kolektivní bezpečnosti), SCO (Šanghajská organizace pro spolupráci) a EAEC (Eurasijské hospodářské společenství) stejně jako zformování Celní unie.” (Všechna zdůraznění pochází z originálu.)

Z dlouhodobé historické perspektivy si tudíž pan Partušev a současné moskevské vedení věří, že konečným cílem je prostě rozbít Ruskou federaci na kousky:

“Analýzy ukazují, že provokací Ruska k odvetným krokům sledují Američané ty samé cíle jako v 80. letech sledovali ohledně SSSR. Stejně jako tehdy se pokouší určit body “zranitelnosti” naší země. Shodou okolností současně s tím prosazují i cíl neutralizace evropských ekonomických konkurentů, kteří se podle názoru Washingtonu nadměrně sblížili s Moskvou.”

Partušev naznačuje, že “mem”, který se při tom prosazuje, tvrdí, že držení tak rozsáhlých přírodních zdrojů Ruskem je tak nějak “neférové” ke zbytku lidstva, z čehož se odvozuje, že Ruská federace by se “pro dobro lidstva” měla rozdrobit (čti podřídit Západní kontrole):

“Mnozí američtí experti, zvláště bývalá US ministryně zahraničí Madeleine Albright tvrdí, že “v područí Moskvy” jsou rozsáhlá území, která není schopna zužitkovat, a ta tudíž pak “neslouží zájmům celého lidstva.” Pokračuje se s tvrzeními, která slyšíme o “neférovém” rozdělení přírodních zdrojů a o potřebě zajistit tzv. “svobodný přístup” k nim i pro jiné státy.

“Američané jsou přesvědčeni, 

“Dokonce i v obdobích relativního tání ve vztazích mezi Ruskem (i se SSSR) a Spojenými státy, naši američtí partneři vždy jasně zůstávali u takovýchto náznaků.”že takto musí myslet lidé i v mnoha jiných státech, zvláště těch sousedících s Ruskem, a že tedy v budoucnu, jak je dnes už zvykem, zformují “koalici” na podporu tomu odpovídajících nároků vůči naší zemi. Stejně, jako tomu bylo na Ukrajině, se navrhuje řešit problémy na úkor Ruska, ale aniž by se braly v úvahu jeho zájmy.

To samozřejmě Rusko nedovolí a pan Patrušev formulacemi, v nichž se odráží nedávná prohlášení presidenta Putina na Valdajské konferenci, pro to předkládá označení, že jde o “vzdušné zámky”.

“Tudíž bez ohledu na nuance chování Američanů a jejich spojenců, ruské vedení stejně pořád řeší tento jeden problém, a ten je trvalou konstantou: Zaručit územní celistvost a suverenitu Vlasti spolu s obranou a s rozhojňováním jejího bohatství a s řádnou správnou v zájmu multietnického lidu Ruské federace.”

Tak proč si dávám tolika práce s citacemi z interview pana Partuševa z Rossijskaja Gazeta? A mojí odpovědí je, že to není ani tolik kvůli tomu, co říká, jako tomu, co jeho tvrzení naznačují o dlouhodobé analýze a strategii prosazované Moskvou. Zaprvé si všimněte, že upozorňuje na “analýzy a strategie zranitelností” provedené za Reaganovy administrativy a na ekonomickou válku ve všech jejích různých formách. Pan Partušev zmiňoval manipulace cenami ropy a ač nezmínil neblaze proslulý Farwellův špionážní případ, který jako bývalý ředitel FSB bezpochyby zná, tak k tomuto ekonomickému válčení patří i daleko aktivnější kroky, jako jsou záměrné dodávky narušených hardwarových a softwarových komponent ze Západu sovětskému průmyslu, a to i za využití vlastního programu průmyslové špionáže KGB k jeho provádění. (Ve Farwellově případě byl výsledek takový, že Francouzi řízený špeh uvnitř KGB dodával Paříži a Washingtonu nákupní seznam KGB, který Washington velice ochotně

a skrytě dodávkami uspokojil. Jedním z výsledků byla i obrovitá exploze sovětského plynovodu – viditelná i z vesmíru – kvůli nabouranému softwaru.)

Krátce pan Partušev naznačil, že FSB provedla své vlastní studie zranitelnosti Západu a USA, a že podobné cíle – šmírování US spojenců a satelitů z “prostoru” v rámci systému Západní aliance se stalo dlouhodobým cílem a směřování k implozi USA samotných cílem ještě dlouhodobějším. K potvrzení této analýzy uvažte vlastní prohlášení pana Parurševa o dvojím cíli za zformováním NATO:

“Jak víte, po II. světové válce nabyla konfrontace mezi SSSR a Západem vedeným Spojenými státy formu “studené války”. Vojenskopolitická složka tohoto vzájemného přetlačování byla svěřena Severoatlantické smluvní organizaci (NATO) zformované 4. dubna 1949 z iniciativy Spojených států. Analýza praktické aktivity NATO naznačuje, že Spojené sáty vytvořením aliance prosazovaly dva hlavní cíle.

“Zaprvé vojenský blok zaměřený proti SSSR zformovaný pod americkým vedením.

Zadruhé, Washington předešel tomu, aby se Západní Evropa vynořila jako autonomní seskupení států, které by mohly Spojeným státům konkurovat. Mělo by se připomenout, že území Spojených států samotných, které v podstatě zřídily jednostrannou vojenskou kontrolu nad spojenci, do zóny odpovědnosti NATO nespadá.” (Zdůraznění doplněno.)

Vzpomeňte si na podobná prohlášení Zbigniewa Brzezinského v jeho vlastní knize Velká šachovnice, že NATO bylo stejně o ohrazování německé moci jako o ohrazování sovětské moci.

Pan Patrušev tím, že zdůrazňuje význam NATO s dvojsmyslnými narážkami na stěžejní pozici Německa uvnitř bloku NATO-EU, tak podle mého názoru naznačuje, jaká bude dlouhodobá strategie Ruska, zejména v oblasti světového mínění, když se použije  jak už teď silný evropsko-ruský mezinárodní obchod energiemi, tak i rostoucí blok BRICS, aby fungovaly jako páka na Evropu, aby se ta buď odvrátila od NATO, nebo se potýkala s úpadkem, čímž se významně zredukuje americký vliv uvnitř této organizace.

V jaké podobě svých operačních a taktických detailů se tato strategie vynoří, to se však teprve uvidí. Ale jak vzhledem k analytickému tónu pana Patruševa, tak pečlivé revizi světové situace z hlediska Moskvy, si můžeme být jisti, že některé z těch detailů jsou nejspíš už v chodu.

Jak to říká staré čínské pořekadlo: “Možná, že žiješ v zajímavých časech,” a to vypadá, že se naplňuje. Čas ukáže, v jakých podrobnostech to přijde. Z tvrzení pana Partuševa se však ukazuje to, že naposledy Sověti hráli americkou hru (poker), ale tentokrát mají Rusové v úmyslu hrát ruskou hru (šachy).

Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca

Čtěte také:

• Nová karibská krize? Rusko přesouvá jaderné střely na Kubu
• Pentagon požaduje, aby Rusko “okamžitě” odjelo s konvojem, NYT spolu s tím hlásí, že ruské dělostřelectvo pálí na Ukrajině
• De-eskalace odložena: šéf NATO zase varuje před „vysokou pravděpodobností“ ruské intervence na Ukrajinu
• Kissinger: Ukrajina by měla zapomenout na Krym a členství v NATO
• Putin volá po „okamžitých rozhovorech“ o „státnosti“ Východní Ukrajiny

Sdílejte přátelům