Před několika týdny na výroční konferenci podnikatelského sdružení CBI vůdci tří stran spolu s předsedou BT v jednom šiku promlouvali o strašlivých dopadech pro Británii, bude-li mimo EU.
.jpg "Mikina/Triko - Nigel Farage")
Jako jeden z 4,8 milionu britských vlastníků podniků a jako universitní docent s tucty mezinárodních studentů nemohu s touto analýzou snad ani více nesouhlasit. Zde uvádím proč:
1) Vynořující se trhy (jen středně či i nízko rozvinuté ekonomiky) budou v příštích pěti letech vytvářet více než 60 procent globálního ekonomického růstu, uvádí Economist Intelligence Unit (EIU).
2) Podle projekce investiční banky Goldman Sachs předběhne čínská ekonomika USA v roce 2027 i při vyčíslení v tržních směnných kurzech. EIU tento mocenský přesun odhaduje dříve, na rok 2025.
3) EIU předpovídá, že každá z ekonomik Číny, Indie, Ruska a Brazílie bude větší než Francie a Británie do roku 2020. Podobně i indická ekonomika bude větší než Německá a Rusko s Brazílií Německo předběhnou krátce poté.
4) Podle vůdčí globální konzultační firmy managementu McKinsey (která měla po mnoho let jako konzultanta v důchodu ve svém stavu i bývalého ministra zahraničí Williama Hague) tak během let 2013-2015 došlo díky urbanizaci k nárůstu Hrubého domácího produktu (HDP) ve městech vynořujících se trhů o 30 bilionů $. 47 procent tohoto ekonomického růstu proběhlo ve „440 centrech vynořujících se trhů“, hlásí Economist (Manktelow et al, 2014).
.jpg "Film o možnosti odejít zpod diktátu Bruselu a zůstat na evropském trhu")
5) Čína má v současnosti 150 měst s nejméně jedním milionem obyvatel; to má podle očekávání do roku 2020 vzrůst na 220 až 400. Podle projekcí investiční banky Credit Suisse bude do roku 2037 polovina světové populace připadat na města vynořujících se trhů.
6) Magapolis vynořujících se trhů jako Bombaj a Singapur podle očekávání zažijí za roky 2010-16 ekonomický růst s ročním tempem průměrně 6,3 procenta. Pro UK firmy je ještě zajímavější, že ta tzv. města druhé kategorie na vynořujících se trzích porostou ročně o více než 9 procent.
7) Podle všech věrohodných indexů Vynořujících se trhů tak, jak o nich referují Forbes, Bloomberg, Morgan Stanley a jiní, jsou to jen dva státy EU (Polsko a Česká republika), které jsou pravidelně zařazovány do stavu dvaceti nejslibnějších trhů na světě. (A i ty jsou na samotném ocasu.)
8) Podle analytiků v McKinsey vzestup měst na vynořujících se trzích vytvoří do roku 2025 miliardu nových spotřebitelů, „navíc k téměř dvěma miliardám spotřebitelů, kteří tam jsou už teď.“
9) EIU píše: „Je dost možné, že během několika následujících let bude asi tak 70 procent světového ekonomického růstu pocházet z vynořujících se trhů.“
10) Akademici Gupta a Dingham ze světově uznávané ekonomické fakulty University of Maryland dospěli k závěru: „Podíváme-li se na příštích deset let, tak vzestup vynořujících se ekonomik vytvoří větší strukturální změny světové ekonomiky než kterékoliv desetiletí posledních 200 let.“
11) Rozšiřování tzv. ‚střední třídy‘ bude znamenat, že spotřeba na vynořujících se trzích poroste z 10 bilionů $ v roce 2010 na 30 bilionů $ v roce 2025. McKinsey opět tohle období obchodování označuje za „největší růstovou příležitost v historii kapitalismu.“
12) Ovšem až dosud neexistuje vůbec žádná studie (a znovu opakuji, ani jedna), ať už od vlády, parlamentu, z Bruselu, z akademie či odkudkoliv z UK business komunity, která by ukázala konkrétní, relevantní či návodné informace ukazující, jak by UK podnikatelský trh, nebo daně platící občané, mohli jakýmkoliv způsobem mít prospěch z členství v Evropské unii.
Co se týče výše uvedeného bodu, tak bych velice uvítal, kdyby čtenáři také strávili ty hodiny a dny, jako jsem to udělal já a další výzkumníci, když jsme psali organizacím o objasnění obvykle zastaralých a irelevantních dat, a googlili ve veřejně dostupných informacích. Pokud cokoliv takového (relevantního k prospěchu podle bodu 12) najdete, prosím dejte mi vědět…
.jpg "Investiční zlato od 1320 Kč")
Teď si u mě vysloužili ohromnou úctu ti vůdci businessu, kteří na CBI odporovali současnému triumvirátu hochů ze školního politikaření (pánům Cleggovi, Cameronovi a Milibandovi, kteří nikdy neřídili podnik), kteří se ale opovažují poučovat podnikatele a pak se jich ještě štítit.
A protože mám šílenou vášeň pro alternativní vidění věcí a miluji demokracii (ať je jakkoliv nepohodlná), tak jsem rozhodně uvítal tu pravidelnou intervenci vůdců BT a Nissanu do debaty o tom, jak je pro Británii členství v EU zdravé.
Ale, jak mi jednou řekla babička, když mě nachytala, jak kradu druhé čokoládové kolečko: „No tak, nebuď jak malej.“
Takže, no tak, zůstaňme u faktů.
BT byla v roce 2009 nucena (slovy jejich generálního ředitele vyslovenými v interview BBC) „zredukovat náklady.“ Beeb pak on-line referoval, že BT zrušila kolem 15 000 jobů, „převážně v UK.“
A podle vlastní webového stránky Global Services BT: „80 procent obratu od zákazníků BT pochází z expanze v Asii.“ Navíc desetitisíce zaměstnanců pracují v BT a ve spoustě jejich dynamických poboček v Indii.
Takže, když je tohle správné pro BT, aby expandovala a kvetla na světových vynořujících se trzích, tak proč by se těch 4,8 milionu menších firem, které mohou jen snít o jejich výnosech a přístupu k vládě, mělo být drženo zpátky v sevření EU nasazené svěrací kazajky?
Jsou to konec konců ty UK podniky, sídlící tady ve svém celku, které nemají mezinárodní pobočky a divize, které převážně zaplatí ten ohromný účet za privilegium, že mohou zůstat na tom trhu, o kterém většina kapitánů podnikání z FTSE mluví jako o finančním hřbitově západně od Asie a východně od Ameriky.
Já, jako vlastník podniku, nemohu dost dobře pochopit, proč by kterákoliv UK společnost s vážnými ambicemi v mezinárodním obchodě měla v jakékoliv formě a tvaru schvalovat EU.
Téměř všechna ekonomická data a zprávy od uznávaných business analytiků, když z toho vyvaříte ty zdvořilostní řečičky lakující narůžovo a převedete to na srozumitelný jazyk, tak pro Eurozónu nenabízí jinou budoucnost než stagnaci, hromady nových transakčních daní a vlezlé regulace, výkupy z dluhů a tomu odpovídající sociální rozvrat. Tak tomu je, pokud se váš ‚podnik‘ nekvalifikuje pro Granty či Dotace.
Jistě, kdybychom opravdu chtěli, tak bychom mohli vytvořit více pracovních míst přidělováním dávek v podobě business grantů z Londýna nebo z regionálních dotačních kanálů UK Trade and Investment či přes BIS. Kdybychom to ale udělali, nebyl by to vlastně útok proti tomu, o čem by vlastně business měl být?
Na to, že jsme globálně obchodující národ a země, která má ve své DNA mezinárodní plavbu, jsme si bohužel úplně neskutečně nechali uplavat svou loď, co by nás dovezla k uchopení těch příležitostí, které se nabízí v onom skutečném novém světovém řádu vynořujících se trhů.
Pro to už není žádný jiný důvod kromě toho, že naši vládní ministři a příliš mnoho těch vyhlašovaných za vůdčí průmyslníky (abychom je odlišili od skutečných podnikatelů) byli až příliš dlouho posedlí protlačováním EU a kázáním Boha Mamonu, že ty jejich filosofovací kecy poválečných Euro-milných baby-boomerů, křepčících na Woodstocku a pálících vonné svíčky mají v něčem pravdu.
Neměly a nemají.
Po stáhnutí se z toho politického bloku Evropské unie se garáže s auty Mercedes Benz nezavřou. Ani se Caffe Nero nestáhne z regálů. Tím by se ve skutečnosti mohly zachránit statisíce pracovních míst, tady a teď.
Protože naše struktury regulace podnikání a zdanění, i naše dodavatelské řetězce by se potenciálně mohly stát přímější, flexibilnější, adaptivnější a odolnější.
Pro začátek nám nebude hrozit více vykupování z dluhů v EU, co by zatěžovalo účetní rozvahu naší budoucnosti.
Jak kdysi apeloval US president Reagan na sovětského socialistického vůdce z rozdělených ulic Berlína: „Pane Gorbačove, zbořte tu zeď.“ A ten to během čtyř let udělal, i když ještě před tím neúnavně pracoval, aby se ta provázanost mezi tuhou, vnucenou centralizací a úplně stejně tuhou vnucenou neproduktivitou zjevně ukázala.
Naléhám na CBI a jejich vůdčí společnosti, aby za svou přijali potřebu britských podniků připravit se na to, že se budou muset odstraňovat úplně stejné bariéry.
Stažení UK z toho ohavného, nepřijatelného impéria Červených pásek zákazů je pro naši budoucí prosperitu kriticky důležité – není to pro ni hrozbou.
Vůdci vlády a Průmyslu by už konečně měli rozbít tu regulační zeď Bruselu a vyrazit v tandemu k centrům budoucí prosperity; včetně Hong Kongu, Šanghaje, Sao Paula, Rio de Janeira, Bombaje, Abu Dhabi, Kataru a …ano … do Moskvy, do té staré dobré Rusi, na největší automobilový trh Evropy, který se teď kvůli nelogickým a kontraproduktivním EU sankcím uzavírá.
.jpg "Placka revoluce Petra Macha")
Pokud chceme mít naději, že budeme moci splatit dluh naší národní vlády 1,4 bilionů liber, nebo na to, že naše děti a vnoučata si najdou slušně placený job, tak už jinou volbu nemáme.
Zmiňoval jsem, že jak BT, tak Nissan dosáhly se svými značkami fantastických úspěchů a staly s v mnoha směrech úžasnými vůdci.
Ale Británie a Japonsko mají ještě něco dalšího společného. Lid obou zemí rozvinul některé z nejvytrvalejších soukromých podniků na světě. Některé japonské společnosti jsou už skoro tisíc let staré.
Obě země inspirovaly a podpořily některé ze světově nejúspěšnějších svobodných podniků už stovky let před vznikem Evropské unie.
Obě země v tom navíc budou pokračovat i stovky let poté, co se Británie stáhne z Evropské unie, čili z impéria Červených pásek zákazů s Belgií ve svém srdci, kolabující v lidových bouřích a dluzích.
Jak Japonské, tak britské společnosti přežily v prosperitě i po úderech strašlivých válek, terorismu, chorob a přírodních katastrof; naposledy to byla tragédie tsunami s radioaktivním únikem ve Fukušimě v roce 2011.
Slušné korporátní vedení se chytí příležitosti a adaptabilně se připraví na nevyhnutelnou změnu. Pro 4,8 milionu UK podniků obchodní prostředí postavila na hlavu digitální média a vzestup Vynořujících se trhů.
Moje poselství k těm pár vůdčím světlům v CBI je tudíž to, že ty menší společnosti a podnikatelé jako my potřebujeme business rádce, jako jste vy, abyste nás vedli na cestě ven z tohoto EU regionu, kde chcípl pes. Veďte nás ke globálním horizontům, se kterými jste se vy už obeznámili, kde pole dávají více úroky ke sklizni, a kde se byrokrati drží v daleko větším a větším odstupu od vašich sklízecích košíčků.
Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček
Zdroj: breitbart.com
Čtěte také:
- Globální důvěra businessu zkolabovala do hlubin jako po krachu 2008
- Farage: Británie získá více světového vlivu, když vystoupí z EU
- EU vypršela spotřební lhůta, tvrdí britský exministr financí
- Británie míří k referendu o vystoupení z Evropské unie
- Globální systémová ekonomická krize 2015: Prchá svět na Východ?