Ideální kandidát všech současných parlamentních stran a jejich kmotrů. Proto je dnes vylepený na každém rohu, dokonce i na dvou třetinách monopolního státního podniku Česká pošta. Je to loutka politiků, která jim nebude překážet, a proto ho skousnou. Je stejnou loutkou politiků, jako vy, kteří mu hodíte svůj hlas. Nechce být konfrontační, nezlobil by se, kdyby měl symbolický prezident ještě méně pravomocí, nemíní se přít s parlamentem, naši budoucnost vidí v EU a snad jen pro ty, co ho vychovali, nemá prý místo ve vládě. Kariérní úředník.
Jan Fischer je symbolem všeho, co tu teď máme. Když se mu to hodilo, stal se členem KSČ a stranickou knížku jim hrdinně hodil do chřtánu až v roce 1989. Nebýt listopadu 89 byl by v KSČ dodnes a tutově by udělal skvělou kariéru. Stejně jako řada jiných, kteří rudou knížku odhodili, až když jim bylo jasné, že už jim nic nepřinese, udělal nakonec kariéru i teď. S ohledem na výše vyjmenované vlastnosti není divu, že se na jeho jmenování do čela úřednické vlády svého času shodli ti zleva i zprava napříč parlamentem. Zaprvé jich tam tehdy měla většina podobnou minulost a zadruhé není pro zákonodárce lepšího premiéra, než takového, který do ničeho nekecá. Kdo nic nedělá, ten nic nezkazí – tohle je jediné pravdivé a férové heslo, které by mělo být u jeho jména.
Česká republika s prezidentem Fischerem bude dál bez odporu, který můžeme z různých stran zaznamenat až teď, když se to politicky vyplatí, poklidně souhlasit s další integrací v EU a bude úplně jedno, jak hluboko to dno bude. Sociální stát v současné podobě bude dál sypat peníze každému, kdo si o ně s jistotou „lidských práv na cokoli“ řekne a natáhne ruku. Žádná diskuse na téma vztahu státu a občanů nebude, protože jsme si zvykli na to, že stát tu je v současné podobě a mnozí už si ani neumí představit, že by ten vztah mohl být jiný. Status quo, o kterém se nemluví, a jehož jedinou ambicí je přetahovat se o výši daní a jejich přerozdělování, nikoli o podstatě jejich existence a možné zbytnosti ku prospěchu lidí a svobody jejich vlastního rozhodování za své životy.
Z pohledu současných parlamentních stran se po zvolení Jana Fischera prezidentem nic nezmění. A o to jde především. Je obyčejnou loutkou, která už předem všechny ujistila, že se nehodlá do ničeho motat. Je stejný, jako každý z vás, kdo mu hodíte svůj hlas. Šedá myš, jejíž jedinou ambicí je „kdo nic nedělá, ten nic nezkazí“, a která žádnou skutečnou změnu nechce, protože změna přináší kromě šance i nejistotu. A na tohle vlastní riziko vy nemáte. Většinově jsme nakonec národem honby za slevami, přísunem čehokoli pokud možno zdarma, laciným špatným žrádlem, anonymním křikem proti zdraženému pivu a výkřiky ve stylu to ne já, za to nesou odpovědnost oni. Proto se Jan Fischer stane prezidentem České republiky. Smutný příběh, u kterého stačilo dvaadvacet let, aby se do nejvyšší ústavní funkce dostal bývalý nomenklaturní bolševik. Upřímně? Běžte do hajzlu každý, kdo se na jeho zvolení budete jakkoli podílet.
František Matějka vyšlo na:
Fischer prezidentem bude. Je totiž loutkou politiků, stejně jako vy