Čínský komunismus se ukazuje být překážkou těm, kdo šíří Západní liberální Marxismus.
Americký oligarcha, miliardář George Soros poskytl užitečný vhled do svého vlastního myšlení a do svých plánů během proslovu k Hooverovu institutu z tohoto týdne, během něhož nastínil, co si myslí o největších hrozbách pro své plány na globální otevřenou společnost. Během něho tento americký businessman, který se ušlechtile nazývá „politickým filantropem“, ukázal jasně prstem na Čínu jako na nepřítele číslo jedna. Nad některými Sorosovými vyjádřeními stojí zato se pozastavit, abychom porozuměli myšlení jednoho z nejvlivnějších hráčů americké a evropské politiky.
Jeho samozvaný „politický filantropismus“ (dobročinnost) je v ohromujícím rozporu se slovy, jež byla charakteristická pro celou jeho analýzu, kterou lze nejlépe popsat jako maskování politiky jako nezištného rozdávání plynoucího ze soucitu a humanistických hodnot, kdy toto pokrytectví je jak základem Sorosovy snahy o globální vliv, tak tím, co se táhne celým jeho projevem v Hooverově institutu.
Soros věří, že rok 2022 bude rozhodujícím rokem v bitvě mezi tím, co on nazývá otevřenými a uzavřenými společnostmi. Poukazuje na německé volby, které vykročily tímto směrem, kdy uvádí i nadcházející maďarské a francouzské volby jako klíčové bitvy mezi silami dobra a zla. Vyjadřuje své naděje, že maďarští voliči „navzdory všem těm zrůdnostem“, jak to nazývá, se konečně zbaví Viktora Orbána, kterého nazývá autoritářským vládcem.
Někdo by mohl namítat, že ty zrůdnosti proti maďarským voličům nepřichází z údajných mezinárodních restrikcí na svobodu tisku a voličská práva, jak by Soros rád, abyste věřili, ale z nebezpečí vměšování politických institucí vydávaných za neutrální „filantropické“ nevládní organizace, které jsou ovšem financovány globálními zájmovými skupinami, jako je Nadace otevřené společnosti. Ty ohromné finanční zdroje, které už roky tečou do těchto neziskovek, což jsou částky, o jakých skupiny čerpající své finance z místních společností mohou jen snít, značně pokřivily veřejný diskurz v nových křehkých demokraciích Střední a východní Evropy.
Ovšem podle tohoto amerického miliardáře je nepřítelem otevřených společností číslo jedna v globálním měřítku ještě Čína, kterou srovnával s nacistickým Německem. Podle jeho názoru budou nadcházející Zimní Olympijské hry v Pekingu hrát podobnou roli, jako Berlínská Olympiáda 1936, když pomohou získat propagandistické vítězství pro tento systém útlaku. Pro Sorose je Čína ztělesněním uzavřené společnosti, v níž je „rolí člověka sloužit vládcům státu.“ Zde způsobem, jaký je mimo téma tohoto článku, Soros zaměňuje opravdu represivní režim prezidenta Xi Jingpinga uvalený Čínskou komunistickou stranou s čínskou filosofií o roli člověka ve společnosti, která této asijské zemi dominuje od rozšíření Kunficiánského učení. Uvedená filosofie se radikálně liší od evropské řecko-křesťanské definice role člověka.
Ovšem popis Číny jako uzavřené společnosti je přehnané zjednodušování, které hraničí s ignorancí. Jde o zemi, která šíří svůj vliv globálně už od antiky a která je pořád jedinou silou, která může úspěšně konkurovat ve světovém vlivu USA. Je rovněž zemí, která adaptovala zahraniční technologie, instituce a komunikační nástroje tak úspěšně, že dávat na ně nálepku, která se je pokouší líčit jako „uzavřené společnosti“ postrádá smysl a je značně zavádějící.
Oproti tomu ty tzv. otevřené společnosti tak, jako je ve své řeči popisuje Soros, jako státy, v nichž „je chráněna svoboda člověka“, se ve skutečnosti staly synonymem otevřených hranic, nekontrolované masové migrace, masové cenzury, šíření náboženského fundamentalismus a rozkladu zákona a pořádku paralelními společnostmi a šíření radikálně progresivistických ideologií, které netolerují pluralismus. Vzhledem k tomu má Soros jen malou morální autoritu, aby sám sebe stavěl do pozice představující jedinou platnou alternativu k čínskému modelu.
George Soros se ve své řeči překvapivě uchýlil k záplavě chvály zahraniční politiky prezidenta Joe Bidena, který podle jeho názoru „přijal obecně správnou politiku,“ a „má zájem o nalezení mírového řešení,“ zvláště co se týče ukrajinsko-ruského konfliktu. Ve světě chaotického stažení z Afghánistánu si můžou myslet, že Bílý dům uplatňuje globálně „správnou politiku,“ jen zanícení věřící, není však žádným tajemství, že Bidenova administrativa zapadá téměř úplně do Sorosova ideologického profilu, když se Soros chystá Demokratické straně zase dát 125 milionů dolarů. Soros téměř lamentoval při tvrzeních, když „jsem v 80. letech začal s tím, co nazývám svou politickou filantropií, tak o americké nadřazenosti nebyly nikde žádné pochyby.“ Skutečnou otázkou je, proč by svět včetně Číny měl být hřištěm pro americkou nadřazenost, uvážíme-li prudký kulturní a politický úpadek této země, jehož projevy už není možno ignorovat.
Soros se na závěr své řeči pustil do dost nesourodého pokřiku proti Xi Jinpingovi a básnil o tom, že varianta Covidu Omikron bude zhoubou tohoto čínského vůdce. Úplně stejně jako v případě maďarských voleb vyjádřil své naděje, že „Xi Jinpinga by mohl konečně nahradit někdo, kdo je doma méně represivní a v zahraničí mírumilovnější. To by odstranilo největší hrozbu, s jakou se dnes otevřené společnosti potýkají, a ty by měly dělat vše, co je v jejich moci, aby Čínu nasměrovaly do žádoucího kurzu.
Ať už bude Čína s Xim nebo bez něj, tak Sorosův koncept otevřené společnosti budou v Číně bezpochyby dost těžko baštit, ale plně nám to ilustruje, jaký je ten přehnaně zjednodušený světový názor onoho amerického politického filantropa, který kdekoliv narazí na překážky pro své globální plány na vládu otevřené společnosti pod „americkou nadřazeností“, tam nachází autoritářství. V této debatě to je vždy jen záležitostí diskuse, kdo má pravdu a kdo se mýlí, ale historie bezpochyby ukáže, který typ těch Marxismů přežije nejdéle: Bude to ten představovaný Čínskou komunistickou stranou nebo ten představovaný Západními liberály teď známými jako otevřená společnost?
February 01, 2022
editor: REMIX NEWS
author: DANIEL DEME