Hagelova rezignace je porážkou Obamy

US president Obama se spolu s US ministrem obrany Hagelem dohodli, že nadešel ten správný čas, aby ministerstvo obrany vedl nějaký jiný člověk. V takovém okamžiku tudíž Chuck Hagel dospěl k přesvědčení, že se sluší, aby předložil rezignaci. Někteří však pochybují, že takhle je to pravda. Např. v New York Times citovali asistenty, kteří říkali, že pan Obama dospěl k rozhodnutí vyměnit ministra obrany po týdnech rostoucího napětí kvůli různým zahraničně politických otázkám, zvláště kolem boje proti Islamistickému státu Sýrie a Iráku. Někteří US politici věří, že tohle je počátek otřesů v Bílém domě. Hagel je už druhý vysoce postavený činitel, který v poslední době rezignoval. V září odstoupil generální prokurátor Eric Holder. Oba tito činitelé zůstanou v úřadu, dokud nebudou potvrzeni jejich nástupci. A Obama vůbec nespěchá se jmenování kandidátů. Hagel sám na sebe nepohlížel jako na “jestřábího poradce”, jelikož jeho úkolem bylo ukončovat války a snižovat ozbrojeným silám břemena, a při tom vypadal, že dělá, co může, aby to realizoval.

Tento bývalý senátor z Nebrasky byl jediným republikánským ministrem v administrativě. Vojáci ho jako vietnamského veterána respektovali. Když Chuck Hagel v únoru přebíral svůj úřad, potýkal se v Senátu s těžkou opozicí. Někteří říkali, že je příliš měkký na Írán. Odmítl podepsat dopis žádající zařazení Hizballáhu na seznam teroristických organizací. Hagel prohlašoval válku v Iráku za jeden z pěti největších kopanců v historii US. Byl kritický k zahraniční politice George W. Bushe, kterou prohlašoval za “lehkovážnou”.

Tento ministr podporoval představu, že Izrael bude vyjednávat s HAMASEM a veřejně trousil poznámky o značném vlivu židovské lobby na Kongres. “Izraelský lid musí mít svobodu žít v míru a v bezpečí,” napsal Hagel v roce 2008 ve své knize Amerika; Naše příští kapitola. Dospěl k tomu, že “podobně i Palestinský lid musí mít to samé právo žít v míru v Palestině s Východním Jeruzalémem jako se svým hlavním městem a s těmi samými nadějemi na budoucnost v prosperitě.”

Proces potvrzení v úřadě se táhl čtyři měsíce kvůli obstrukcím, mnozí senátoři a vůdci vlivných židovských skupin této nominaci totiž odporovali. Experti varovali před možností konfliktu mezi Obamou, když byl zvolen do druhého funkčního období, a izraelskou vládou, předpovídali tedy střet mezi US ministrem obrany a izraelským ministerským předsedou Natanyahuem jako nevyhnutelný.

Hagela předhodili do mlýnku brutálního výslechu senátory, aby v něm přežil. Obama mu pomohl proplout porocesem potvrzení ve funkci. Před tím president svým posluchačům připomněl: “Chuck ví, že válka není žádná abstrakce. Chápe, že posílat mladé Američany, aby bojovali a krváceli ve špíně a v blátě, je čímsi, co děláme, jen když je to absolutně nezbytné.” Zrovna nedávno byl Obama šťastný z úžasných vztahů, jaké jeho ministr obrany má s vojáky. Co se tedy změnilo?

Obama a Chuck Hagel se před rezignací nesčetněkrát sešli, aby prodiskutovali vojenské plánování na následující dva roky. Podle Obamy ho právě při tom ministr informoval o svých plánech. Bývalý US velvyslanec u Spojených národů John Bolton řekl, že rezignace nemohla být ani lépe připravena. Podle něj tato neočekávaná zpráva nevěstí nic dobrého. Probíhající otřesy signalizují potřebu potýkat se s novými problémy. Zahraniční politika nejspíš přitvrdí.

Mluvčí Sněmovny reprezentantů John Boehner řekl, že výběr nové náhrady musí být doprovázen novým pohledem na US vojenskou politiku. “Tahle personální výměna musí být součástí širšího promyšlení naší nové strategie konfrontace s hrozbami, kterým v zahraničí čelíme, zvláště s hrozbou představovanou ISIL,” uvedl tento Republikán v prohlášení.

A opravdu Hagelův pohled na Ukrajinu a Sýrii byl odlišný od zbytku administrativy. Kritizoval sice US lehkovážnou politiku v Iráku a v Afghánistánu, ale rezignace v agendě ani tak nebyla. Teď se ale Obama rozhodl svého ministra obrany obětovat, aby mohl uspokojit ty, kdo Hagela neměli rádi. Rezignace začala hrozit na jaře, jelikož senátoři Hagela obviňovali, že to byla jeho chyba, když nepředvídal ruské akce na Krymu.

Ani nepodporoval nápad dodávat Ukrajině smrtonosné zbraně, ani neschvaloval rozhodnutí dodat do této země obrněná vozidla Humvee. A měl pravdu, když říkal, že takovéto akce by mohly spustit odvetné kroky ze strany Ruska. Hagel nepodporoval ani nálety na Islamistický stát, když vyjadřoval obavy z důsledků (a zmiňoval i tragédii z 11.9 v New Yorku). Tento ministr obrany si myslel, že výdaje odpovídající 2,4 – 3,8 miliardy $ ročně na boj s Islamistickým státem jsou příliš. Hagel postupně dospěl k znechucení zahraniční politikou úřadující administrativy.

Listopadové mezivolby byly ohromným vítězstvím Republikánů. Republikáni poprvé od roku 2006 získali kontrolu nad oběma komorami. Obama řekl, že ho to nezdrtilo: “Nejsem z toho nijak sklíčený. Nabíjí mě to energií, protože to znamená, že demokracie funguje,” řekl o porážce své strany. Ať řekl, co chtěl, nemůže tím skrývat skutečnost, že Američané jsou svým presidentem frustrovaní. Míra schvalování práce presidenta se propadla na méně než 50%. Senátor Ted Cruz (R-Texas) řekl, že Americký lid povstal do zbraně. To může být přehnané, ale na hlasování ze 4. listopadu se pohlíží jako na referendum, které Obama prohrál. A to je neoddiskutovatelný fakt. Chuck Hagel se přidal k řadám těch, kteří ztratili víru v Obamu. Jeho rezignace je jen jednou z dalších porážek Obamy v Kongresu.

Dnes se presidentův tým potýká s těžkou opozicí i uvnitř Demokratické strany. Senátor Joe Manchin (D-WV) s příchodem devastující porážky Demokratů při mezivolbách presidenta Baracka Obamu značně kritizoval. “To nedává smysl, abychom ve snaze nalézt nějakou rovnováhu museli takto tvrdě bojovat proti naší vlastní vládě a naší vlastní administrativě i proti našemu presidentovi,” řekl.

Demokraté prohlásili výsledek voleb za “osobní porážku Obamy.” Asistenti Hillary Clinton jí řekli, aby se držela od úřadujícího presidenta dál. To znamená, že i další činitelé mohou Hagela s rezignacemi brzy následovat. Počet Obamových příznivců v administrativě by se mohl propadnout na nezvykle nízké číslo.

Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček

Zdroj: strategic-culture.org

Čtěte také:

• První oběť ISIS v US vládě: Ministr obrany Chuck Hagel na nátlak Obamy rezignuje
• Hagel varoval před zlotřilým ‚Novým světovým řádem‘ a teď byl vyhozen
• Ministerstvo obrany USA: flotila se blíží k Sýrii „pro každý případ“
• Další rezignace na Východní Ukrajině na nejvyšší úrovni: Vůdce východoukrajinských rebelů končí jako ministr obrany
• Proč je zrovna teď Sýrie nejdůležitější zemí světa?

Sdílejte přátelům