Řízení současné společnosti je postaveno na obrovském pokrytectví, politických lžích, ekonomické „fatamorgáně“ a falešné solidaritě. Vládnoucí pohrobci komunistických vymývačů mozků, kteří si díky masivní goebbelsovské propagandě a sociálnímu inženýrství uzurpují moc, dokázali přesvědčit většinové stádo svých voličů, že je správné produktivního občana nepřehlednou změtí daňových zákonů nejprve okrást téměř o tři čtvrtiny jeho příjmů, aby pak tyto naloupené peníze byly „rukama“ politických vůdců rozdány na páchání všeobecného dobra. Samozřejmě nejprve řádně „očištěné“ o korupční obálky, „hodnotu potu a krve“ přerozdělovačů či stranické desátky z nich.
Celý tento sofistikovaný systém postupného nenápadného zotročování občanů „demokratickou“ cestou je postaven na principech fabiánského socialismu a udržován nepřehlednou džunglí nesmyslných zákonů, příkazů, vyhlášek, nařízení či regulací, stále důmyslnějším fízlování osobních životů jednotlivců a zvětšujícími se pákami rafinovaných mocenských nástrojů, které udržují společnost ve stavu stresu, napětí a strachu.
I ty největší zrůdnosti, promítané do liter zákona, jsou pak mainstreamovými médii předkládány jako nutné pro šťastný život občanů, pro zářivé zítřky, pro budoucí jistoty a prosperitu. Garantem všeobecného dobra má pak býti fungující stát a jeho armáda volených či vybraných byrokratů. Tito ve spolupráci se svými loutkovodiči, ať již nazývanými lobbisty, poradci či partajními sponzory, vytvářejí natolik absurdní právní, ekonomické a společenské prostředí, že dochází až k totální likvidaci životů produktivní, reálné hodnoty tvořící, části společnosti, jež byla vyčleněna z kmotrovských kruhů oligarchické vrchnosti ovládajících státní penězovody.
Dnes již neobhajitelná, astronomicky vysoká, sazba všemožných daní a poplatků, toto loupežnické šmátrání v kapsách občanů, nemá pražádnou souvislost s realistickým udržováním chodu státu, se zabezpečením sociálních standardů ani s nějakými investicemi do lepší budoucnosti.Primárním cílem se stalo vyždímání ještě možného z daňového poplatníka, nechání drobných na přežití a splácení úvěrů či hypoték, udržování jeho platební a životní nejistoty před „kontrolními“ nájezdy státního aparátu. A na příkladech norského Barnevernu či českého systému exekucí si můžeme ukázat, kam vede tato socialistická politika páchání dobra v praxi.
V obou případech byly problémy presentovány jako řešení, které má společnosti dát lidštější, morálnější a právně spravedlivější rozměr.V Norsku to byly děti, jako trpící oběti domácího násilí ve spárech necitelných biologických rodičů. Odebrání týraného potomka z rodiny a předání jej do kvalifikované pěstounské péče představuje pak v řeči vládnoucí party sociálních inženýrů to pravé sluníčkové dobro, to humánní řešení společensky nebezpečné situace, ten řád a pořádek, který přeci všichni chceme.
Stejně tak zásahy proti dlužníkům v Česku. Dluhy se musí platit a věřitel se musí domoci svého práva. Do procesu vymáhání nastoupí exekutor, vykoná několik kvalifikovaných úkonů a peníze chudákovi, který se jich nemohl jinak domoci, přinese. Tak je to správné, tak to má být. Provládní propaganda jásá, lid je spokojený. V Česku i v Norsku.
Kde je tedy nějaký problém? Co se vůbec opovažuji tady napadat naši (nebo norskou) moudrou vládu a její společnosti prospěšnou politiku? Proč pochybuji o velkých tvůrčích činech politických představitelů, kteří potí krev a slzy, by nám zde vytvořili eurosocialistický ráj na Zemi?
Pro pochopení mých pochybností je potřeba správně pojmenovat podstatu problému. A tou je vzájemné propojení bandy šmelinářů s mocí. Těch, kteří zákony schvalují a těch, kteří z jejich znění mají prospěch. Těch, kteří ve vzájemné symbióze parazitují na našich životech, na námi tvořených hodnotách, na našich duších. Těch, kteří si zastupitelskou demokracii předělali na černé živnosti a státní „podnikání“ při rozkrádání všeho a okrádání všech na koho dosáhnou povýšili na zákonem chráněný společenský standard.
Barnevernet i český exekutor je „soukromý podnikatel“ v socialistickém prostředí státních zákonných garancí výdělku. Tedy přesně ono levičácké pojetí „byznysu“, jež má dnes všude zelenou. Svobodný volný trh je přeregulován do formy všelijak cinknutého čerpání dotací a státních zakázek, hlavním tvůrcem zisku je úředník, přerozdělovač či zákonodárce, který v honbě za mamonem nakonec dokáže svým klientům prodat i takové znění zákona, které je schopno zlikvidovat tisíce životů lidí, jímž by měl sloužit.
My pak můžeme na stránkách nezávislých médií číst hororové příběhy systémem postižených obětí, kdy exekuce dítěte nebo majetku znamená životní konec mnoha, před státní mašinérií bezbranných občanů. Sourozenci odebráni a rozděleni do „podnikajících“ opatrovnických rodin bez dokázaných provinění v Norsku, zabavené domy kvůli pětistovkovému dluhu a bezdomovecká budoucnost společenského štvance v Česku. Obojí pod kuratelou státního dobrosera, jenž v norském systému „soukromé“ sociální péče o děti proplácí tučné provize za dodaný kus dítěte i pravidelné měsíční dávky novým „šťastným“ rodinám a v českém systému exekucí dal „vykonavatelům“ tak nepochopitelné pravomoci, že jsou nadřazeny i Listině základních práv a svobod, či jim vyháškami stanovil odměny navyšující často dluh o stovky až tisíce procent, že dělají jej nesplatitelný a umožňují tak vybrané privilegované skupině vyvolených praktikovat na svých spoluobčanech majetkovou genocidu. Vše pod „bedlivým“ dohledem demokratických politiků se sociálním cítěním.
Nemysleme si však, že tento stav je způsoben pouze nějakými předchozími vládami, jednotlivými špatnými kroky méně kompetentních osamocených politických mrtvol. Je způsoben současným nastavením systému. Systému, který pod rouškou sociálního státu cíleně navyšuje průtok peněz státním korytem, aby jeho správci i jejich kasírtašky měli stálý přísun krmení. Proto se i s tak již „provařenými“ zákonnými zmetky stále nic neděje, napříč politickým spektrem, až na malé vyjímky bez relevantní parlamentní síly, se nic nemění. Tento status quo prostě vládnoucí oligarchii vyhovuje, politickým prorokům sociálních jistot, prosperující budoucnosti, fungujícího státu, jeho změna nic neříká. Nejhorší je, že už jim ani nevadí lidský hyenismus, který se stal průvodcem výsledků jejich zákonodárné práce, který se stal důsledkem jejich socialistického experimentu a osobní nenažranosti a se stále stejným naučeným úsměvem nám tvrdí, že ano, bude líp. Asi až všichni chcípnem nebo nám už nebudou mít co sebrat …
Psáno pro a více na: pravyprostor.cz (diskuse bez registrace)
Související články:
Fabiánský socialismus II.
Socialismus vítězí salámovou metodou
Demokratické zločiny aneb Eva Michaláková vs. Norské království
Hrůzné video: Norská sociální služba odebírá matce roční holčičku
úterý 27.1.2015
8:08
(upravené
úterý 27.1.2015
7:28)
|
karma článku:
36.26
|
přečteno
1794 x
Karel Kříž vyšlo na:
Hyenismus organizovaný státem: Barnevern v Norsku, exekuce v Česku (kriz)