Pamatujete si, co byla Fallujah? Je to město, v němž krátce po invazi do Iráku v roce 2003 začaly americké jednotky střílet na neozbrojené demonstranty. Výsledkem bylo asi dvacet mrtvých a desítky zraněných Iráčanů. Odvetnou akcí se stal útok na konvoj amerických armádních dodavatelů, který si vyžádal čtyři mrtvé. Americká armáda odpověděla rozsáhlou akcí, při níž zemřelo více než 700 civilistů a město bylo doslova zničeno.
Podle tiskových zpráv z minulého týdne je nyní Fallujah pod kontrolou skupin napojených na Al-kajdu. Město leží v provincii Anbar, kterou Al-kajda obléhá. Během bojů v roce 2007 v této oblasti padlo přes tisíc amerických vojáků. Před americkou invazí Al-kajda v Iráku vůbec nepůsobila, teď má základnu v provincii Anbar a neustále roste na síle.
Pro samotné Iráčany se tzv. americké „osvobození“ ukazuje jako mnohem horší, než byl diktátorský režim Sadáma Husaina. Minulý rok byl v Iráku nejkrvavější za posledních pět let. Těžké boje a bombové útoky si vyžádaly životy 7818 civilistů a 1050 členů bezpečnostních sil. Jenom v prosinci loňského roku zemřelo téměř tisíc lidí.
Byl jsem osobně přítomen při mnoha jednáních ve Výboru pro mezinárodní vztahy, kde se oslavovaly americké vojenské útoky v Iráku, a byli jsme ubezpečováni o našem vítězství. Vzpomínám si také, jak se pěla chvála na tzv. „probuzení,“ což byla v podstatě dohoda s povstalci o ukončení bojů výměnou za americké dolary. Vždycky mě zajímalo, co by se stalo, kdyby se tyto peníze přestaly platit.
Kde jsou dnes všichni ti probuzení fanoušci iráckých útoků?
Jedním ze zastánců invaze byl Richard Perle. Ten minulý rok v rozhovoru pro NPR (National Public Radio) na otázku, jestli irácká válka měla smysl, odpověděl:
„Musím říct, že toto není ta správná otázka. V té době jsme udělali to, o čem jsme byli přesvědčeni, že bylo nezbytně nutné pro ochranu bezpečí našeho národa. Nemůžete přijít po deseti letech a říct jen tak jednoduše, že jsme to dělat neměli.“
Spousta z nás ještě před tím, než jsme to udělali, říkala, že to dělat nemáme. Bushova administrativa se bohužel rozhodla řídit radami neokonzervativců volajících po válce, která měla být hračkou. Důsledky tohoto strašného omylu můžeme ještě stále pozorovat a jsou čím dál horší.
Minulý měsíc jsme do Iráku dopravili skoro stovku raket země-vzduch na pomoc Iráčanům v boji proti vzrůstajícímu vlivu Al-Kajdy v regionu. Je to paradoxně ta samá Al-Kajda, proti níž pomáháme bojovat v Iráku, která má největší prospěch z netajené snahy Spojených států svrhnout Assadův režim v občanské válce v Sýrii. Proč se americká vláda nikdy nedokáže poučit ze svých chyb?
Neokonzervativci ze svých dřívějších pozic na irácký konflikt začínají sice pomalu ustupovat, ale to neznamená, že se vzdali. Byli to právě oni, kteří nejvíce volali po vojenském zásahu v Sýrii v létě minulého roku. Naštěstí se jim to nepodařilo prosadit. Teď dělají všechno možné, aby zmařili snahy prezidenta Obamy při vyjednávání s Iránem. Minulý týden William Kristol naléhal na Izrael, aby zahájil útok na Irán s ubezpečením, že se Spojené státy do akce zapojí. Neokonzervativní senátoři jak z republikánské tak demokratické strany nedávno přijali zákon o iránských jaderních zbraních, který by nás mohl znovu přivést na iránskou válečnou stezku.
Ron Paul, vyšlo na ronpaulinstitute.org