Obyvatelé Apeninského poloostrova rozhodovali v právě skončených volbách i o budoucnosti mladých Italů, o nichž se již několik let mluví jako o ztracené generaci. Ve věku, kdy jejich otcové začínali s budováním profesní kariéry a zakládali rodiny, dnes mnoho mladých Italů o práci ani nezavadí a jelikož většinou bydlí u rodičů, mohou si o partnerském soužití a o dětech nechat jenom zdát.
Příští generace dostanou do vínku astronomický státní dluh, který již dnes dosahuje výše 120 % ročního hrubého domácího produktu. Je jasné, že budoucí vlády sáhnou ve snaze vyrovnat se s dluhem v první řadě po příjmech obyvatel. Mladí Italové tak mohou očekávat, že značnou část svého pracovního času zasvětí pouze tomu, aby přispívali do děravé státní pokladny, místo aby si spořili na vlastní budoucnost.
Předvolební pohled na hlavní kandidáty již dopředu napověděl, že na podmínkách těch, kteří by již za několik let měli patřit k hlavním tahounům ekonomiky, se mnoho nezmění. Kandidující politické subjekty totiž pro řešení problémů mladé generace v záplavě předvolebních slibů místo nenašly.
Příští generace dostanou do vínku astronomický státní dluh, který již dnes dosahuje výše 120 % ročního hrubého domácího produktu. Je jasné, že budoucí vlády sáhnou ve snaze vyrovnat se s dluhem v první řadě po příjmech obyvatel. Mladí Italové tak mohou očekávat, že značnou část svého pracovního času zasvětí pouze tomu, aby přispívali do děravé státní pokladny, místo aby si spořili na vlastní budoucnost. A to generace, o níž je řeč, nebude mít zrovna na rozhazování. 37% nezaměstnanost u lidí mezi 18 a 24 lety jasně nasvědčuje tomu, že značné části mladých lidí budou chybět zkušenosti i základní pracovní návyky. Bylo by bláhové očekávat, že takový profil jim zaručí slušnou mzdu.
Italský zákoník práce je nastaven na míru stávajícím zaměstnancům. Chtějí-li zaměstnavatelé někoho propustit, pak musí svým zaměstnancům vyplatit odstupné, jež nemá v Evropě obdoby. Proto je tak nesnadné uvolňovat pracovní místa ve prospěch mladých. S možností založit si ihned po škole podnikání jsou na tom mladí Italové ještě hůře. Na přidělení podnikatelské licence se čeká až dvě stě dnů a navíc je zapotřebí počítat s počátečními náklady na úrovni průměrného ročního platu.
Nezaměstnanost jde v ruku v ruce s dalším významným problémem, který doléhá na významnou část mladé generace. Jde o závislost na vlastních rodičích, bez nichž by neměli střechu nad hlavou. Skoro dva ze tří mladých Italů sdílí domácnost se svými rodiči, od nichž jsou mnohdy nuceni i v dospělém věku pobírat kapesné.
Jistěže jsou mezi mladými Italy i ti, kterým nechybí talent, ambice a kteří jsou poptáváni ze strany nejvýznamnějších firem a vědeckých pracovišť z celého světa. Ty je ale stále obtížnější v jejich rodné zemi udržet. Už teď připraví každoroční emigrační vlna Itálii o téměř 30 tisíc rodáků vyhlížejících lepší podmínky za hranicemi. Jejich útočištěm bývá nejčastěji Německo, Velká Británie, Švýcarsko či Spojené státy. Nevycítí-li šanci na zlepšení situace, nelze příliš očekávat, že by se domů v dohledné době vraceli, aby tam zužitkovali to, co se za hranicemi naučili.
Politici jsou si neuspokojivé situace kolem mladých lidí vědomi. Sám dosluhující premiér Mario Monti před časem uvedl, že pokud se podmínky zavčas nezmění, čeká za 5 až 10 let mladé Italy nezáviděníhodná perspektiva – výběr mezi emigrací, nezaměstnaností nebo kriminální obživou. Jenže uvědomění si problému je k ničemu, pokud není provázeno návrhem řešení s jasnými obrysy. A Monti ani jeho hlavní konkurenti Berlusconi a Bersani s ním nepřišli. Na recepty, jak usnadnit zaměstnávání mladých či jak ulehčit zakládání podnikání, se zkrátka zapomnělo.
Jenže to nejzásadnější, tedy řešení nezaměstnanosti, bychom u Grilla našli jen okrajově, a to v podobě slibu poskytnutí dostatečné podpory v nezaměstnanosti. Takový slib vzbuzuje nejen otázku, kde se na něj v italské pokladně dají najít zdroje, ale také svědčí o tom, že Grillo chce ordinovat léky utlumující bolest místo, aby se pustil do skutečné léčby nemoci.
Není divu, že řada mladých účast ve volbách předem zavrhla. Mezi politiky, které považují za zloděje a korupčníky hledící si pouze vlastních zájmů, nevidí mnoho rozdílů. Jenže jeden z kandidátů pochopil, že znechucení z politického establishmentu se dá zužitkovat. Jde o bývalého komika Beppeho Grilla a jeho hnutí Pěti hvězd, kterému se podařilo u prvovoličů bodovat. Sliby, že skoncujete s politickými dinosaury zabírají nejen v Česku, zvláště pokud je podobně jako Grillo doplníte emotivními vystoupeními. Mladé oslovil Grillo nejen tím, co říkal, ale také tím, kde to říkal. Zatímco se jeho konkurenti porvali o voliče na televizních obrazovkách, Grillo se spolehl na internet, sociální sítě, blogy a zaplněná náměstí. Facebookové generaci se jistě zalíbil i zdůrazňováním potřeby přímé internetové demokracie či postavením kandidátek se spoustou mladých lidí v čele. Jenže to nejzásadnější, tedy řešení nezaměstnanosti, bychom u Grilla našli jen okrajově, a to v podobě slibu poskytnutí dostatečné podpory v nezaměstnanosti. Takový slib vzbuzuje nejen otázku, kde se na něj v italské pokladně dají najít zdroje, ale také svědčí o tom, že Grillo chce ordinovat léky utlumující bolest místo, aby se pustil do skutečné léčby nemoci.
Podle sloupkaře listu Corriere della Sera Beppeho Severgniniho politici “piloty budoucnosti”, jak mladou generaci označuje, téměř ignorovali, což může mít neblahé důsledky. „Žádná země si nemůže reálně dovolit obětovat celou jednu generaci. Očekávání jsou však planá: kandidáti se spolu hádají jen o daně a důchody. Mluví jen k těm, kdo práci mají, nebo ji aspoň někdy měli. Ti ostatní, kterým hrozí, že nikdy zaměstnání nenajdou, se jakoby nepočítají. Generace mladých do třiceti let se tak pomalu stává neviditelnou,” napsal Severgnini. Obava, že Itálie zůstane zemí, která “není pro mladý“, i po volbách, je proto zcela na místě.
Původně vyšlo v Lidových novinách 26. února 2013
Originální článek naleznete zde:
Itálie i po volbách zůstane zemí, která není pro mladý