Za bezmocného přihlížení Bruselu a Washingtonu v sobotu ráno v Římě čínský prezident Xi Jinping s italským ministerským předsedou podepsali historické memorandum o porozumění, které činí z Itálie prvního zakládajícího člena EU a první ze zemí G-7, která oficiálně podepsala pekingskou iniciativu hospodářského rozvoje „Pásu rozvoje a prosperit s dopravní trasou“ (Nové Hedvábné stezky) – jeden z významných podniků prezidenta Xi Jingpinga, kterou však mnozí prohlašují za temný čínský projekt rekolonizace chudších národů světa.
Oba vůdci spolu s memorandem podepsali i rozvojové dohody pokrývající vše od správy přístavů, přes vědu a technologii, i přes internetové obchody až po fotbal, které jsou údajně v hodnotě až 20 miliard $.
Ač ten OBOR (čili BRI) – Hedvábná stezka – slibuje posílit obchodní trasy mezi Západem a Východem, tak mu Washington s Evropou zlořečili jako „diplomacii dluhové pasti“ a neo-koloniálnímu projektu proklínanému viceprezidentem Mikem Pencem a ostatními.
Cesta Xiho do Itálie, tj. první zastávka v šestidenní túře po Evropě, probíhá v souběhu s bruselským rozhodnutím zaujmout proti Číně daleko tvrdší postoj. Evropská unie během revize své čínské politiky minulý týden členským státům navrhla „10 akcí“ včetně požadování „reciprocity“ v přístupu na trh a zdůrazňovala údajná národně bezpečnostní rizika pocházející z čínských investic do „kriticky důležitých aktiv, technologií a infrastruktur.“
Šéf evropské komise Jean-Claude Juncker a bruselští nevolení byrokraté u kormidla při pátečním projevu Čínu označili za „konkurenta, partnera a soka.“
V tom, co vypadá jako pokus o utišení rostoucích obav v Bruselu kvůli posilování vztahů Číny s Itálií a s několika východoevropskými a středoevropskými státy, Xi údajně Junckera a německou kancléřku Angelu Merkel požádal, aby se k němu připojili při návštěvě u francouzského prezidenta Emmanuela Macrona plánované na úterý.
Mezitím, aby připomněl první čínskou koloniální kotvu v kontinentální Evropě, tak Xi v pátek během tiskové konference s italským prezidentem Sergio Mattarellou řekl, že „obě země by měly posílit spolupráci v infrastrukturách, přístavech a logistice, námořním obchodu a v dalších oblastech tak, aby šlo ten velký potenciál realizovat.“
Mezi těmi asi 30 podepsanými dohodami byly dvě dohody o správě přístavů mezi čínskou Stavbou komunikací a přístavem Terst ležícím v severním Jaderském moři a největším italským přístavem Janov. Ač je Janov už dávno zavedeným přístavem, tak pro Čínu má největší potenciál Terst, řekly předtím South China Morning Post zdroje z italské vlády.
Ten přístav má pro Čínu strategickou důležitost, protože nabízí trasu ze Středomoří do vnitro-pevninských zemí, jako je Rakousko, Maďarsko, Česká republika, Slovensko a Srbsko, kdy Peking se těší, jak se přes svůj program Hedvábné stezky na jejich trhy konečně dostane.
Podle SCMP další podepsané dohody pokrývají oblasti včetně satelitů, internetového obchodu, zemědělství, dovozu hovězího a vepřového, médií, kultury, bankovnictví, zemního plynu a oceli. Tyto dvě země se rovněž shodly na zvýšené spolupráci v inovacích a vědě, zvýšení dvoustranného obchodu a na zřízení mechanismu rozhovorů mezi ministry financí.
Čínská média po tomto podpisu oslavovala „pragmatické“ rozhodnutí Itálie a předpovídala, že ta nebude poslední západní mocností, která se postaví na stranu Pekingu.
Ač Itálie otevřeně vzdoruje varováním Washingtonu ohledně národní bezpečnosti, kterou prý obchody s čínskými státem podporovanými společnostmi z podstaty ohrožují, tak když je italská ekonomika zabředlá do recese s jen chmurným výhledem na růst, mohl Peking v Římě vládnoucím populistům nabídnout cosi, co Brusel a Západ nebyli nabídnout ani ochotni, ani schopni, tj. bezprecedentní hospodářskou vzpruhu, jak jsme referovali včera. Teď je namístě otázka, jak tvrdě USA s Bruselem na italské vládnoucí populisty dolehnout za to, že Pekingu dovolili vložit kriticky důležitou sázku na své zájmy do srdce Evropského kontinentu.
by Tyler Durden
Sun, 03/24/2019 – 07:35
Zdroj: https://www.zerohedge.com/news/2019-03-23/italy-has-officially-joined-one-belt-one-road