Tak nám proběhly další volby do Evropského parlamentu. Výsledky jsou docela zajímavé, i když ne nijak revoluční. Evropští lidovci, socialisté, jakože liberálové a zelení získali opět pohodlnou, i když už ne TAK masivní většinu. Tudíž směr EU se zas tak nezmění, ale sem tam by mohlo zaznít i něco rozumného od nově zvolených poslanců. Zatím tu káru táhli hlavně poslanci UKIPu.
Nebudu podrobněji rozebírat země, kde uspěly jen strany, jejichž členové zapadnou do některé z frakcí, jež jsou z devadesáti procent ideologicky zaměnitelné. Zaměříme se na země, které něčím vyčuhují.
Francie
Jasně největší (i když trošku předvídanou) bombou se stalo vítězství Národní fronty. Už název jasně napovídá, že půjde spíše o národoveckou stranu a nazvat je libertariány by si vyžádalo zasloužené facepalmy (přeci jen chtějí obnovit cla a nejsou to zrovna zastánci kapitalismu), ale je zde pár kouzelných aspektů, které stojí za zmínku. Samozřejmě odpor k EU a euru, které chtějí nahradit frankem, či neintervencionistická politika (odmítání vojenských akcí v Pobřeží slonoviny či Libyi). Ruku do ohně bych za ně asi nedal, ale hysterický jekot socialistů naznačuje, že je jim Národní fronta pořádným trnem v oku. A to dokážu ocenit.
Německo
Kromě eurohujerů, socialistů, komunistů a Zelených Khmérů získala sedm europoslanců i Alternativa pro Německo. Tato strana bývá někdo označována jako euroskeptická. To je však pravda spíše jen z části. Členové kritizují hlavně měnu euro, ale k EU jako takové moc kritičtí nejsou a rádi by ji zachovali. Řadím je tedy mezi perestrojkáře, kteří si myslí, že tu obludnou říši lze reformovat. Taky jejich lísání k britským konzervativcům naznačuje jejich ideologické umístění. Jasně jsou rozumnější než většina stran v europarlamentu, ale chybí tu pořádná Strana rozumu 😉 (Ta bohužel nekandidovala)
Velká Británie
To čeho se establishment tak bojí, se začíná plnit. UKIP s přehledem vyhrál evropské volby jako důkaz, že Britové mají EU i zavedených stran plné zuby. Británie je zemí tradic. Mnoho lidí zde volí konzervativce či labouristy po generace už fakt jen ze zvyku. UKIP je přesto dokázal přesvědčit a překovat v jednu stranu lidí různého politického zázemí.
UKIP získal naprostou většinu Anglie, s výjimkou severu, tradiční pevnosti labouristů. A jen těsně jim uteklo vítězství ve Walesu, ale všude masivně posílili. Dokonce i ve Skotsku a Severním Irsku, částech Británie, které mají jistá specifika, zaznamenali slušný nárůst. I Londýn rostl, i když byl celkově docela slabý – následek hromadného přistěhovalectví s jediným účelem – získat hlasy pro Labouristy.
Labouristé posílili, Konzervativci ztratili podle pradávného klíče – nesnáším vládní stranu, tak budu volit opozici. Ať už je to kdokoliv. Konzervativci doma předvádějí klasickou socdemáckou politiku, ale mají ještě pár rozumných členů, dokonce i v europarlamentu. Třeba Daniela Hannana. Pro srovnání, taková ODS se zmůže jen na latentní eurohujery typu Zahradil, kteří se vždy před volbami tváří hustokrutopřísně euroskepticky, aby jim to voliči hodili a oni měli na další pětiletku klid.
Dobrou zprávou je sešup hovádek z BNP a Libdem dacanů. Horší je zisk dalšího europoslance pro Gaianské bolševiky, kteří mají v programu konzervaci hospodářství.
Polsko
Kromě tradičních stran jako sociální demokraté, pro něž je EU splněný sen a „pravicových euroskeptiků“, kteří „kritizují“ EU, ale nedej bože, aby ji někdo zrušil, získala 7% procent i libertariánská strana Kongres Nowej Prawicy, která má blízko ke Svobodným. Do Bruselu tak vysílá 4 poslance.
Letem světem
Partaj Geerta Wilderse nezískala zdaleka tolik hlasů, kolik se čekalo. Jeden mandát získala holandská protestantská Reformovaná strana.
Hlavní švédští eurohujeři sklidili posměch a opatrní euroskeptici mírně posílili, avšak druhou největší stranou se stali green commies a zabodovaly též radikální feministky, což nám jen ukazuje v jaké prd*** Švédsko vězí.
Tzv. „praví Finové“ lehce posílili. Řekové zvolili kromě obvyklé sorty radikální levičáky, hardcore komanče a neonacisty. Tato země si koleduje o problémy. Názorově gulášová Lega Nord z Itálie oslabila a ztratila 4 poslance. Dánská lidová strana získala nejvíce hlasů a do parlamentu pošle 4 poslance. Slovensko vysílá víceméně jen jednoho kritika – Richarda Sulíka. V Maďarsku žádná velká změna. Klasičtí eurohujeři pár křesel ztratili ve prospěch zelených komunardů a dalších dvou protest-stran, které se ideově moc neodlišují od majoritních stran. No a pošuci z Jobbiku obhájili druhé místo. V rakousku národovecká FPÖ zdvojnásobila počet mandátů na 4. Pobaltí nemá cenu rozebírat. Tam jsou i jinak celkem rozumní lidé pro EU. Pro ně je to symbol Západu a směřování pryč od Ruska snad ještě víc než u nás. Jedinou menší výjimku tvoří litevská strana Právo a pořádek. Volby v Chorvatsku, Španělsku, Portugalsku, Rumunsku, Belgii, Irsku či Slovinsku ničím nepřekvapily.
Shrnutí
Volby do europarlamentu neodrážejí tak dobře voličské názory a nálady, protože na rozdíl od voleb do národních parlamentů se jich mnoho stran neúčastní. Přesto nám mohou trochu napovědět. Většina je stále v rukou eurohujerstva a plánovačů světlých evropských zítřků, ale za pouhých pět let je ta změna celkem citelná. Záleží samozřejmě i na regionech. V UK se odehrálo politické zemětřesení, v Portugalsku chcípl pes. V Evropě dochází v posledních letech k určité obrodě pravice vymezující se vůči evropskému impériu, genderismu, ekoterorismu a podobným levičáckým agendám, které přebraly i původně pravicové strany. Tato obroda probíhá ve dvou směrech (a jejich částečném protínání se).
– Národovecký – minulost nám ukázala, že národní uvědomění výrazně pomohlo v boji proti nacistickým či komunistickým diktaturám. Teď dost možná pomůže svrhnout unijní diktaturu. Záleží jakým způsobem je ten národní postoj myšlen. Kupříkladu Svobodní k národnímu, národně- či civilizačně-kulturnímu cítění říkají: ,,Ano, hlásíme se k němu, ALE zachovat lze pouze tak, že jej budete sami chtít. Nikoliv tak, že všude bude ze zákona viset Masarykův portrét nebo, že děti budou muset ve školách povinně zpívat hymnu“. To kontrastuje vůči národovcům, kteří se v tomto příliš obracejí na stát a jeho sílu.
– Libertariánský – z eurovoleb nám vyšly víceméně jen Svobodní, polští KNP, UKIP (kterému, doufejme, to libertariánství snad vydrží a posílí) a možná ještě pár jednotlivců jako Dan Hannan. Ale po celé Evropě je takových uskupení trochu víc.
Teď je to tak trochu závod s časem. Socialisté a eurohujeři budou na evropské populaci páchat stále větší a větší škody a ta se bude postupně budit z letargie a bude záležet na tom, jaká alternativa jim bude nabídnuta. Zda-li to bude možnost svobodného a mírumilovného soužití, či zda-li socialistická tyranie vyvolá násilnou odvetu. Nerad bych se v Evropě dočkal pouličních bojů či rovnou války, ale zatím nás tím směrem evropské politické špičky tlačí.
Podle průběžných výsledků (některé strany se teprve budou rozhodovat, kam chtějí patřit) budou frakce vypadat takto:
- lidovečtí hujeři si dost pohoršili
- socdemáci mírně posílili
- hujeři s drzostí říkat si liberálové dostali nakládačku
- zelení svazáci ztratili
- rádoby euroskeptici ztratili
- hardcore komanči posílili
- euroskeptici posílili
Avšak ještě trochu s tím mohou zamíchat právě nové strany. Euroskeptiky zřejmě posílí polští KNP, Svobodní, či Sulík. TOPka asi skončí u lidovců, němečtí Pirátí možná u zelených nebo hardcore komančů atd. Praktickou změnu nečekejte, ale snad zazní víc hlasů zdravého rozumu a možná pár socialistů a hujerů klepne pepka. Všimněte si, jak si Schultz otírá orosené čelo, když Farage domluví. Hoďte k tomu Macha nebo takovýho kanóna jako je Korwin-Mikke a toho socana odnesou v dřevěným penálu nohama napřed 😀