Ohavné zacházení se zakladatelem WikiLeaks Julianem Assangem pokračuje a mnozí pozorovatelé jeho případ uvádí, jako symptomatický pro vývoj „policejního státu“, kdy tato tendence se projevuje jak ve Spojených státech, tak v Evropě, kde je už vláda zákona podřízena politické objednávce.
Julian Assange byl zakladatelem a šéfredaktorem kontroverzní zpravodajské a informační stránky WikiLeaks. Jak naznačuje sám název, stala se tato stránka po roce 2006 proslulá, nebo možná neblaze proslulá, svojí publikací materiálů, které k ní unikly od vládních činitelů a z jiných zdrojů, které považovaly tyto informace za cenné pro veřejnost, ale místo, aby je média hlavního proudu akceptovala, tak ukázala, že se časem proměnila na korporativizované krotké slouhy oligarchie.
WikiLeaks začala být pro světovou veřejnost známou v roce 2010, kdy získala od příslušníka Americké armády Bradley Manninga ohromná množství tajných dokumentů týkající se různých válek, které Spojené státy v Asii vedly. Některé z těchto materiálů obsahovaly to, co by šlo považovat za válečné zločiny.
WikiLeaks se začaly opět objevovat na předních stránkách novin v roce 2016 při prezidentských volbách, kdy tato stránka zveřejnila emaily prezidentské kandidátky Hillary Clinton a manažera její kampaně Johna Podesty. Tyto emaily odhalily, jak se Clintonová a její tým spřáhly s Demokratickou národní komisí, aby společným spiknutím zajistily, že nominována bude na kandidátku za stranu ona, a ne Bernie Sanders. Je třeba uvést, že ty materiály zveřejňované WikiLeaks byly všechno dokumenty a měly faktickou povahu, tj. nebyly to žádné ty bájné „fake news“.
Protože je to žurnalista, tudíž by v případě skutečné platnosti zákona měl mít záruky svobody slova podle Prvního ústavního dodatku, tak by muselo být řešení „hrozby“ představované žurnalistou Assangem nevyhnutelně jiné, než je to u úniků od vládních činitelů, o kterých se mluví jako vynašečích. Assagne byl démonizována jako „nepřítel státu,“ nejspíš i jako ruský agent a byl nejdříve pronásledován švédskými úřady, když byl obviňován ze znásilnění, což bylo později staženo. Aby se vyhnul vězení, dostal před sedmi lety v Londýně na ambasádě azyl u přátelské ekvádorské vlády. Britská policie vydala zatykač k jeho uvěznění okamžitě, jak o azyl přijde, k čemuž opravdu i došlo, když Quito v dubnu jeho ochranu odvolalo.
Jak se ukázalo, tak Julian Assange nebyl zrovna sám, když byl na ekvádorském vyslanectví. Všechna jeho komunikace včetně té s jeho právníky byla odposlouchávána španělskou bezpečnostní společností k tomuto účelu najatou údajně CIA. Zjevně existoval i CIA plán Assange unést. U normálního soudu v normální zemi by se musela vládní obžaloba zakládat na ústavních a zákonných základech, ale v tomto případě tomu tak nebylo. Spojené státy trvaly na svých požadavcích, aby jim byl Assange z Británie vydán a vypadá to, že Londýn je více než ochoten tomu vyhovět. Americký politický establishment Assagne bezpochyby nenávidí a zrovna tak i média náležející k oběma stranám, kdy Demokraté ho obviňují z porážky Hillary Clinton, zatímco ministr zahraničí Mike Pompeo ho označoval za „podvodníka, zbabělce a nepřítele.“
WikiLeaks samotná je Bílým domem považována za „nepřátelskou nevládní zpravodajskou službu.“ Poslání Juliana Assange do vězení na zbytek života mohou sice prohlašovat za spravedlnost, ale je to ve skutečnosti pomsta proti někomu, kdo odhaloval vládní lži. Někteří američtí politici dokonce tvrdili, že žalář je pro Assange příliš mírný a trvají na tom, že by měl být popraven.
Skutečná obvinění uvedená v americké obžalobě jsou za údajné spiknutí s Chelseou Manning, aby publikovali „Záznamy o Irácké válce, „Záznamy o Afghánské válce“ a depeše Amerického ministerstva zahraničí. Dále je 23. května obvinila vláda USA z porušení Zákona o špionáži z roku 1917, který kriminalizuje jakékoliv odhalení americkou vládou utajených skutečností, ať je to provedeno kdekoliv na světě a kýmkoliv. Jeho použití vytvoří precedens při vyšetřování všech žurnalistů, kteří odhalí špinavosti americké vlády, že by za to mohli být podobě obviněni.
Assange je v současnosti v britské věznici s nejvyšší ostrahou Belmarsh uvržen na samotku. Je možné, že Ministerstvo spravedlnosti, jakmile dosáhne Assagneho vydání, zkusí na Assagneho aktivní spiknutí s ruskou vládou, což je tradiční konspirace, „jak ve Spojených státech dostat podfuk“ do právní formulace. Ale ať budou obvinění jakákoliv, je krajně nepravděpodobné, že by se Assangemu dostalo něčeho na způsob spravedlivého procesu.
Assangeho trest vězení uplynul už 22. září, ale stejně ho nepustili, neboť Westminsterský magistrátní soud v předběžném slyšení rozhodl, že plné slyšení o vydání do USA by nemělo začít dříve než 25. února 2020. Okresní soudkyně Vanessa Baraitser rozhodla, že Assagne nemůže být propuštěn, i když mu trest uplynul, protože představuje riziko útěku. Jeho postavení ve vězeňském systému tedy řádně změnili z odpykávání trestu na osobu, u níž se řeší vydání, a jeho závěrečná slyšení budou u Magistrátního soudu Belmarsh pro případy s vysokým bezpečnostním významem, místo normálního občanského soudu. U soudu v Belmarsh se obvykle soudí teroristé a tamní řízení nepodléhá skoro žádnému dohledu veřejností.
K dalšímu procedurálnímu slyšení dojde 19. prosince, po němž bude v únoru následovat plnocenné slyšení k vydání, při němž se očekává, že Assangeho vydají US Marshallům, aby ho eskortovali do federálního vězení ve Virginii, aby tam čekal na proces. To samozřejmě pouze za předpokladu, že se toho dožije, protože jeho stav se viditelně zhoršuje, a ozývají se i tvrzení, že jej britské úřady mučily.
Bývalý britský velvyslanec Craig Murray, který Juliana Assange dobře zná, byl přítomen, když stál 21. před soudem. Murray byl Assangeho vzhledem šokován a tvrdil, že ztratil na váze a vypadal, jako by o spoustu let zestárl. Při chůzi silně kulhal, a když mu soudce kladl otázky, aby uvedl své jméno a datum narození, měl potíže vůbec odpovídat. Murray jej popsal jako „rozpadající se zhroucenou trosku“ a také dospěl k závěru, že „jednoho z největších žurnalistů a nejdůležitějších disidentů naší doby nám stát umučil přímo před našima očima.“
Britskému soudu byl Assangeho ubohý stav jasný, když soudce Baraitser tomuto vězni v jasných potížích říkal, že jestli nebude schopen následující řízení sledovat, tak by mu advokáti měli, později vysvětlit, k čemu došlo. Námitky vůči tomu, co probíhalo, jak od Assangeho, tak od jeho advokátů byly právními zástupci koruny zamítnuty, a to obvykle po prodiskutování s přítomnými americkými dohlížejícími, kdy celý proces popsal Murray, který to také popisoval jako zneužití justice a který své pozorování vykládal, že Juliana Assange před očima veřejnosti „pozvolna zabíjejí“ a že je za tato obvinění souzen kvůli tomu, že zveřejňoval pravdu o vládních špinavostech.“ Uzavírá to zjištěním, že „Pokud nebude Julian brzy propuštěn, bude zlikvidován. A jestli si stát může dovolit i tohle, tak kdo bude jeho další obětí?“ Opravdu.
Global Research, October 31, 2019