Dostávám tuto otázku od čtenářů pořád: Jak můžeme vědět, komu věřit? Kdo nám skutečně říká pravdu? Kterou osobu bych měl v příštích volbách podpořit do politického úřadu?
Co když vám řeknu, že existuje neuvěřitelně jednoduchý způsob, nejen jak říci, kdo je dobrý, a kdo špatný, ale také jak říci, kdo v našem světě protlačuje absolutní zlo?
Tato metoda je pozoruhodně přesná a můžete jí použít hned teď, abyste ohodnotili téměř každého.
Všechno to začíná pochopením umisťování na škále kontrola versus svéprávnost.
Představte si 10-stop dlouhý provázek natažený nad zemí. Úplně nalevo je u toho špagátu bod, který můžeme nazval „kontrola“. Daleko na pravé straně provázku další bod zvaný „svéprávnost“.
Začněme nejdříve se „svéprávností“. Tento bod představuje lidi, kteří v první řadě usilují o zvýšení vaší svéprávnosti pomocí znalostí, dovedností, moudrosti a nástrojů. „Svéprávnost“ představuje DOBRO, protože umožňuje rozhojňování moudrosti, dovedností a hojnosti od jednoho člověka ke druhému. Uznává hodnoty jednotlivců a ctí jejich svědomí a svobodnou vůli.
Daleko nalevo na této niti – která v současné Americe rovněž představuje i politickou levici – máme „kontrolu“. Tento bod představuje lidi, kteří v první řadě usilují o vaší kontrolu: aby z vás vydřeli peníz (oloupili vás) a omezili vaše svobody, aby si nárokovali vaši poslušnost a používali hrozby silou k vynucení povolnosti. Tato filosofie je zneuctěním jednotlivce a znevážením svobodné vůle a osobní svobody. „Kontrola“ je ze své podstaty zlem, protože usiluje o snížení moci velkého počtu lidí, aby moc akumulovala v rukou hrstky lidí.
(V kontextu této diskuse se samozřejmě zabýváme výhradně dospělými. Je jasné, že děti by měly být podrobeny určité kontrole k zajištění jejich vlastního vývoje a bezpečnosti. Tomu se říká rodičovství. Ale zacházení s dospělými jako s dětmi a pokusy o jejich kontrolu, jako když rodič kontroluje dítě, jsou neospravedlnitelné a ze své podstaty destruktivní.)
Příklady „kontroly“ versus „svéprávnosti“
Osoba, která se snaží ostatní naučit, jak zahradničit, a tudíž si vypěstovat své vlastní jídlo, provádí zvýšení svéprávnosti, a tudíž DOBRO. Ale osoba, která se snaží dostat ostatní lidi na potravinové lístky pro chudé, a tudíž je učinit závislými na státu kvůli jídlu praktikuje kontrolu a je tudíž ZLEM.
A škola, která studenty učí myslet samostatně a zapojit se do kritického, skeptického myšlení o světě kolem nich praktikuje zvýšení svéprávnosti, a tudíž DOBRO. Ale škola, která učí studentyslepé poslušnosti k institucionálním autoritám, přičemž jim odpírá svobodu samostatného myšlení uplatňuje kontrolu a je tudíž ZLEM.
Osoba, která se snaží ostatním pomoci vytvořit své vlastní podnikání a vytvářet pro sebe a své zaměstnance spoustu zisku praktikuje navýšení svéprávnosti a je tudíž DOBREM. Ale osoba, co se snaží podnikání ničit, potlačovat inovace, trestat malé podničky a zatěžovat vytváření pracovních míst v soukromém sektoru vytvářením drtivých daní a regulací praktikuje kontrolu, a je tudíž ZLEM.
Osoba, která učí jiné, jak se chránit proti násilným zločinů pomocí inteligentního, etického použití zbraní k sebeobraně praktikuje zvýšení svéprávnosti, a je tudíž DOBREM. Ale osoba, která se snaží všechny ostatní zbavit práva na sebeobranu a uvést je do pozice bezbranné oběti praktikuje kontrolu, a je tudíž ZLEM.
Starosta města,který se snaží jeho obyvatele poučit o principech výživy a volby potravin tak, aby mohli sami činit lepší rozhodnutí o své dietě a zdraví, praktikuje zvýšení svéprávnosti, a je tudíž DOBREM. Ale starosta města, který vyžaduje slepou poslušnost ke své výběrové agendě zákazu většiny limonád a dalších potravinářských klumpů praktikuje kontrolu, a je tudíž ZLEM. (Starosta New Yorku Bloomberg, o kdo ví kdo dál?)
Takže, abychom se vrátili k nadpisu článku, způsob, jak okamžitě rozpoznat, že osoba představuje „zlo“ nebo „dobro“, je v prozkoumání jejích akcí na škále kontrola versus svéprávnost. Pokud převážně usilují o kontrolu ostatních, jsou převážně zlem. Pokud převážně usilují o zvýšení svéprávnosti ostatních, představují převážně dobro.
Buďte ale opatrní a zkoumejte činy těchto lidí, nikoliv jen jejich slova. Každý může krásně povídat o „zvýšení svéprávnosti“, ale jen velice málo jich ostatní kolem sebe vzdělává a pozdvihává je výš.
Politiky kontroly versus svéprávnosti
Politická levice hodně investovala do filosofie kontroly. Levičáci věří na centralizovanou kontrolu nad ekonomikou, societární kontrolu nad rodičovstvím a dětmi, vládní kontrolu nad vzděláváním, centralizovanou kontrolu banksterů nad penězi a vládní kontrolu nad zdravotní péčí.
Politická pravice kdysi investovala do filosofie ne-intervencionismu. Klasicky věří, že ruce vlády by se měly držet dál od vzdělávání, ekonomie, podnikových operací a soukromých životů. (Samozřejmě, že ta dnešní politická pravice je už zrovna tak pro velkou vládu jako politická levice.)
Mimochodem filosofií volnosti je libertariánství – dávající lidem volnost vytvářet si svůj vlastní osud, nebo chybovat, nebo činit osobní rozhodnutí potud, pokud jejich chování neubližuje ostatním. Klasické libertariánství si myslí, že lidé mají svobodu dělat, co chtějí, třebas i uzavřít sňatek se stejným pohlavím, když se tak rozhodnou, potud, pokud jejich akce nezpůsobují přímou škodu jiným kolem nich. Mnozí lidé si chybně myslí, že jsou libertariáni, ale mají ve skutečnosti blíže posedlíkům kontrolou, protože chtějí, aby všichni ostatní byli v souladu s jejich vlastními názory na sňatky, náboženství, používání rekreačních drog, prostituci atd. Skutečné libertariánsví musí tolerovat akce jiných z jejich svobodné vůle, i když jsou ty akce pro tyto lidi zjevně sebedestruktivní.
„Kontrolismus“ je ze své podstaty destruktivní z hlediska etiky, protože jednotlivcům upírá jejich lidskost. „Svéprávnost“ je ze své podstaty dobrá (nebo i svatá), protože jednotlivci dává moc k sebeurčení vlastních cest života.
Vesmír je zapsán kódem uvědomělé svéprávnosti
Z duchovní perspektivy Stvořitel nadal lidi svobodnou vůlí právě proto, že svobodná vůle klade kontrolu do rukou jednotlivců, nikoliv panáků s centralizovanou mocí. Kdyby nebylo záměrem našeho určení být svobodní, nikdy bychom nebyli se svobodnou vůlí stvořeni.
Takto stojí „kontrolismus“ v rozporu se zákony vesmíru a existence svobodné vůle a vědomí. Základní filosofie politické levice jsou tudíž proti-vědomí, proti svobodné vůli a v rozporu s fundamentálními zákony vesmíru.
Proto je kolektivistickému cítění svobodné myšlení lidských bytostí tak cizí … protože posedlost kontrolou je porušením samozřejmé universální pravdy. Proto jsou také levičácké, kolektivistické politické filosofie předurčeny ke krachu: Fungují na bázi hrubého porušování zákonů vesmíru. Žádná lidská bytost ze své podstaty nechce žít bez svobody a fungovat výlučně jen jako poslušný poskok systému centralizované kontroly. Cítí se v tom špatně, protože je to podle univerzálních a spirituálních principů špatně.
A proto to krachne. A proto všichni ti, kdo obhajují osobní svobodu, svobodnou vůli a zvýšení svéprávnosti jednotlivců mají doslova Boha a vesmír na své straně.
Tedy v souhrnu, když chcete určit, zda je osoba „dobrá“ nebo „zlá“ – v podstatě, zda žije v souladu se zákony vesmíru – tak ji jednoduše umístěte na škále „kontrola“ versus „zvýšení svéprávnosti“ a vaše otázka se více méně zodpoví sama.
Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček autor Mike Adams naturalnews.com