Míra nezaměstnanosti v červnu tohoto roku dosáhla 8,5 %. V absolutních číslech to bylo 500 500 osob. Mezi nimi je jistě mnoho lidí, kteří říkají, že by pracovat chtěli, pracovali a práci shánějí — avšak nemohou ji najít. Zaměstnavatelé „neberou.“ Čím to?
Zdroj: The Freeman
Vezměme si hypotetický příklad firmy, která zaměstnává 30 lidí a platí jim každému 10 000 měsíčně hrubou mzdu. Příklad je zadán velmi jednoduše, aby se nám lehoučce počítali dopady toho, jak se nám stát snaží „pomoci v nouzi“.
Z naší hrubé mzdy zaměstnavatel totiž odvádí navíc dohromady dalších 34 % z hrubé mzdy. Z hrubé mzdy 10 000 Kč tak zaměstnavatel odvádí navíc dalších 3 400 korun státu. Zaměstnanec tak ve skutečnosti nestojí 10 000 korun, ale 13 400 korun.
To má několik fatálních dopadů, kterými se v tomto článku budeme zabývat. Ten nejjednodušší je poměrně zřejmý: aby zaměstnavatel vytvořil pracovní místo, kde bude chtít platit 10 000 korun hrubého, musí mu takové místo přinést minimálně oněch 13 400 korun. Abstrahujeme nyní od dalších nákladů (zajištění pracoviště atp.) Tedy zaměstnanec, ačkoliv jeho plat je „jen“ 10 000,- hrubého musí pracovat za 13 400 korun. Tedy za 1,34 násobek sama sebe.
Bezprostřední důsledky? Necítíte se občas trochu přepracovaně? Kdo by ne, když musí pracovat za sebe a ještě k tomu třetinu někoho jiného, že.
Továrna na nezaměstnanost
Jdeme s naší firmou dál. Naše firma měsíčně platí na zaměstnance 402 000 korun. 102 tisíc korun měsíčně tedy pošle státu. Pokud by neexistovali odvody nad rámec hrubé mzdy, mohla by ona firma přijmout až 10 dalších zaměstnanců, nebo zvýšit mzdu těm současným. Obojí je samozřejmě pozitivní.
Pokud by hypoteticky nedošlo ke zvýšení mezd, tak by tak bychom ke každým dnes 3 milionům zaměstnaným mohli připočítat další 1 milion dnes nezaměstnaných. Zaměstnanost by se mohla zvýšit až o 1/3.
Avšak čas plyne. Dejme tomu, že následujícího roku se zhorší ekonomická situace a firma bude chtít 10 zaměstnanců v lednu propustit. Jak se změní její náklady?
Nyní bude mít 20 zaměstnanců, kterým bude platit 10 000 korun měsíčně. I s odvody státu budou firmu tito zaměstnanci stát 268 000 korun. To však není vše! Firma propustila 10 zaměstnanců, kterým vyplatila 3 měsíční odstupné, tedy každému 30 000 korun. To je dohromady 300 000 korun, pro tento rok je to tedy náklad ve výši 25 000 korun za měsíc. Náklady na zaměstnance jsou nyní tedy během tohoto roku 293 tisíc korun měsíčně.
Tedy — ačkoliv firma propustila 10 zaměstnanců, její náklady se snížili, jakoby propustila 8 zaměstnanců. Dále si musíme uvědomit, že firma nespoří, jen snižuje náklady. Peníze, o které se sníží její náklady firma nikam „neukládá“ do rezervy, protože ona tyto peníze vůbec nemá — firma tyto peníze totiž neutržila, ostatně proto dané zaměstnance propustila.
To logicky znamená jednu z těchto situací: buď se příjmy firmy snížili natolik, že firma uživí jen 20 zaměstnanců. Firma pak 10 zaměstnanců propustila, ale náklady se nesnížili o oněch 10 zaměstnanců, ale pouze o 8. Firma tak „propouštěla“ na úkor svého zisku, protože jinak by musela propustit více lidí.
Nebo je zde druhá, pravděpodobnější situace — firmě se snížili příjmy natolik, že uživí jen 22 zaměstnanců a potřebovala se zbavit nákladů na 8 zaměstnanců. Pak jich však musela vyhodit 10, aby došlo k reálnému snížení nákladů o 8 zaměstnanců.
Jinak řečeno: kvůli zákonem nařízeným platbám firma musela propustit o dva zaměstnance více.
Avšak čas plyne. Dejme tomu, že situace se v hospodářství zlepší na původní úroveň — je třeba duben. Kolik zaměstnanců firma najme zpět?
Náklady na zaměstnance v původní situaci byli 402 000 korun měsíčně. Nyní je situace stejná, jako v době původních nákladů, potřebujeme najmout zaměstnance do nákladů 402 000 korun. Firma tedy najme buď 10 nových lidí, kterým dá však mzdu něco přes 8 100 korun hrubého měsíčně (těsně nad minimální mzdou), nebo 8 lidí, kterým dá mzdu o výši původních 10 000 korun.
Co by, kdyby
Představme si, že nad rámec hrubé mzdy nejdou žádné odvody státu. Máme zde stejnou firmu, stejné situace.
Firma najednou může mít 40 zaměstnanců, kterým bude platit 10 000 korun hrubého. Nová pracovní místa! Nebo jinak — firma najednou může mít 30 zaměstnanců, kterým bude platit 13 400 hrubého. Vyšší mzdy pro všechny!
Stalo se však, že přišla krize. Dejme tomu, že jsme nezrušili zákoník práce a firma musí zaměstnancům vyplatit ono 3 měsíční odstupné. Pokud má firma 40 zaměstnanců a potřebuje snížit náklady na zaměstnance stejnou měrou, jako v předchozím příkladě, tak firma propustí 15 zaměstnanců — tedy najednou máme o 5 zaměstnaných více!
Jestliže se (stejně, jako v předchozím příkladě) situace v dubnu zlepší na původní úroveň, firma najme zpět 11 zaměstnanců při původní mzdě.
Co jsme tedy zrušením odvodů „nad rámec“ získali?
- Firma mohla zaměstnat o 10 lidí více, než v prvém příkladě s odvody státu.
- V případě poklesu zaměstnávala o 5 lidí více, než v prvém příkladě s odvody státu.
- V případě návratu na původní úroveň firma zaměstnávala o 8 lidí více, než v prvém příkladě s odvody státu.
- Firma přitom všem ušetřila na nákladech o 33 000 korun více, než v prvém příkladě s odvody státu.
- Zároveň však firma na samotných mzdách vyplatila o 870 000 více, než v prvém příkladě s odvody státu.
Takže — chcete snížit nezaměstnanost? Snižte státní odvody nad rámec hrubé mzdy. Úředníci, kteří pak „nebudou ve státní správě potřeba“ díky nižšímu přerozdělování pak hravě pohltí soukromý sektor, neb, jak jsme psali výše, mohlo by dojít i k nedostatku zaměstnanců, přičemž by logicky následoval nárůst mezd.
P. S.: Zdeněk Škromach (ČSSD), bývalý ministr práce a sociálních věcí poslední dobou často říká, že „lidé nejsou zvědaví na ty jejich sociální dávky, lidé chtějí práci“. Nuže dobrá — pak zrušme tyto sociální „výpomoci“, snižme odvody nad rámec hrubé mzdy a… dejme lidem práci!