Jak my jsme oproti zbylému světu vyspělí, když u nás nemusí děti pracovat. Co nemusí, ony dokonce nesmí! No není to úžasné? A tak to vyvážíme do světa, abychom ho zase změnili k obrazu svému.
Podle definice Mezinárodní organizace práce zahrnuje dětská práce „všechny formy soustavné práce, které jsou vykonávány dětmi mladšími 14 let, a práci vykonávanou dětmi mladšími 18 let, která je škodlivá pro jejich fyzické nebo psychické zdraví a vývoj a brání jim ve školní docházce bez ohledu na to, zda dítě za tuto práci dostává mzdu”. No a máme pro celý svět nalinkováno, jak to má být. Například nová osvětová kampaň neziskové organizace Na Zemi uvádí jako jeden ze základů existence tohoto údajně neblahého stavu (tedy že i lidé mladší 18 let v různých částech světa pracují), že „děti pracovat musí, i když si to nikdo nepřeje, protože jejich výdělek je jediným prostředkem k uživení nemocných rodičů či mladších sourozenců“, nebo že „levná dětská pracovní síla snižuje platy na celém trhu práce a v důsledku trpí celá společnost. Dá se také tvrdit, že za dětskou prací stojí do velké míry i tradice v řadě komunit.“ Jenže co jsou to tradice předávané z pokolení na pokolení, co je to předávání pracovních návyků a soudržnost členů rodiny od malička, přetrvávající celý život, když my vyspělí máme jasno. Všimněte si těch znovu se opakujících slov, která někteří používají, když obhajují svou touhu měnit lidi a jejich zvyky a tradice v různých končinách světa proti jejich vůli: nikdo si to nepřeje, trpí celá společnost a můžou za to tradice v řadě komunit…
Nová „osvětová kampaň“ proti práci dětí na adrese www.praceprodeti.cz má ve svém úvodu hned několik tvrzení, které přes svou zjevnou pravdivost absolutně přechází a zlehčuje. „Zlobí Vaše dítě? Potřebujete vylepšit rodinný rozpočet? Vyberte mu jednu z mnoha pracovních příležitostí v naší databázi. Vylepší rodinný rozpočet, zbavuje hyperaktivity, rozvíjí manuální schopnosti, úspora za kroužky a hračky, testováno v mnoha zemích světa.“ Člověk by málem řekl, že se jedná o záchvěv zdravého rozumu a konečně nějakou zajímavou, byť jistě netradičně pojatou, formu podpory skutečného solidárního soužití v rodinách bez závislosti na státu, že obsah akce nabízí zdravou a tolik žádoucí alternativu k počítačovým hrám a hamburgerům, ústup od dotovaných brainwashingových kroužků pro mladé integrované světoobčany, nebo že snad dokonce nabídne pomoc rodičům v tom, aby pomohli svým dětem pochopit hodnotu peněz a náročnost jejich získávání prací. Chyba, všechno špatně.
Nic takového nás nečeká. Místo toho prý musíme těm státům, ve kterých děti pracují, tak nějak osvětově pomoct, aby tam lidi pochopili, že děti pracovat nemají. A tak, zatímco některé děti (tedy lidé pod 18 let, jak to definuje Mezinárodní organizace práce) například v Číně pracují, jsou odmalička manuálně zručné, podílejí se na příjmu rodiny a pomáhají tak svým rodičům ve starosti o mladší sourozence nebo nemocné členy rodiny, my to kritizujeme, abychom tam pak jezdili s prosíkem na kobereček pro peníze na státní dluhy našich vyspělých států.
Ne, netoužím po povinné práci dětí u nás a je mi líto řady dětských osudů ve světě. Zároveň však dodávám, že právě kvůli naší snaze plošně předělávat jiné lidi v jejich vlastních lokalitách a podmínkách k obrazu našemu, je ve světě stále větší bordel. Vždyť my „vyspělí“ už máme ambice kecat nejen do toho, jak má kdo žít u nás, ale dokonce i do toho, jak mají žít lidé na druhé straně Země. No a stačí k tomu ještě vybrat ty správné fotky a záběry do kampaní, byť by ukazovaly jen jeden špatný příklad z tisíců dobrých, a peníze ze společné kasy se na další projekty lidskoprávního všehoblaha jen sypu. Běžte do háje každý, kdo takový princip plošného zasahování do tradic a zvyků ve světě hájíte a prosazujete. Vaše cíle jsou totiž zase jen plošnou aktivitou, která absolutně nerespektuje jedinečnost každého člověka a skutečných potřeb jeho i jeho rodiny, ale ani místní podmínky a tradice, předávané z generace na generaci.
Jestli chcete někomu konkrétnímu pomoct, seberte se z teplých kanceláří mnohdy rádoby neziskových organizací a jeďte tam, do rodin. Jakkoli se domnívám, že v naší vlastní zemi je stále dost našich dětí, které z mnoha důvodů potřebují pomoct, smeknu a možná i přispěju na cestu.
František Matějka je členem Svobodných vyšlo na blog.idnes.cz
Kam dál: