Před 100-150 lety nebyl v Americe žádný vládní sociální program, žádná minimální mzda, žádné kupóny na potraviny, žádná bezplatná zdravotní péče. Přesto se do Ameriky hrnuli chudí z celého světa a bylo jim následně lépe než chudým kdekoliv jinde. To, co je lákalo, byla svoboda, volný trh, absence byrokracie. Kapitalismus je nejlepší program na boj proti chudobě. Odkdy bojuje proti chudobě vláda, je to samá prohra. Majetkové rozdíly se nyní pouze prohlubují a střední třída se vytrácí. (Peter Schiff)
Likvidace produktivní části obyvatelstva je výsadou komunistů a jejich ideových souputniků v různě sociálně demokratických stranách, které dnes politicky ovládají téměř celou tradiční euroatlantickou civilizaci a vedou tak dřívě vyspělou, bohatou a prosperující společnost k totálnímu krachu. Zatím se jim povedlo způsobit kolaps morální a myšlenkový, jako ovce před porážkou pak čekají obyvatelé na bankrot materiální.
Politická reprezentace přesvědčila svoje voliče, že dokáže nějakým záhadným způsobem každého jedince celý život dokonale řídit, regulovat a okrádat tak, aby byl někdy v zářné budoucnosti neskonale šťastný, spořádaný a plný jistot.Tento paradox, historicky vyvrácený například bolševickým experimentem z roku 1917 v Rusku, poté i v celém sovětském bloku a dnes třeba v KLDR či na Kubě, se nám však každými dalšími volbami vrací silou omámeného elektorátu, který nedokáže překonat třídně zakrvavený pohled na větší kozy na sousedově dvorku.
Ano, závist, lenost, vychytralost, rovnostářství a přijímání panských milodarů jsou dnes hlavní atributy sociální politiky, které mají na svém štítě vítězové volebních klání v Evropě, ale dokonce již i v USA. Pionýři z dob prvního odstavce tohoto článku, kteří vybudovali z ničeho nejvíce prosperující společnost na světě by museli nevěřícně zírat, kterým směrem vede president Obama jejich vlast a jaká společenská skupina voličů se stává rozhodujícím jazýčkem na misce demokratických vah.
Podívejme se však i k nám do Evropy. Najdeme zde mnoho jasných znaků výše uvedeného a předzvěstí budoucích nevyhnutelných problémů. A samozřejmě také důkazů socialistických volebních bludů, které samozřejmě nefungují a usvědčují jejich hlasatele ze lží a podvodů na voličích.
Ve Francii ještě nedávno jásaly davy na vítězstvím Francoise Hollanda, který si umínil krutě ztrestat bohatství a milovat většinový chudý, často importovaný, elektorát. Jaká je situace dnes? Šílený populismus “osvíceného” neokomunisty ve svém důsledku likviduje poslední prosperující firmy, bere lidem práci a zmenšuje ony pověstné “zdroje, které jsou” i kdyby lidi udanil k smrti. Cesta k všeobecně rozprostřené rovnostářské socialistické bídě v přímém přenosu.
Naprosto stejná situace je i na Slovensku, kde si vede stejně demagogický žvanil Fico. A dalších příkladů bychom našli mnoho. Nyní čeká na vládu takto extrémní levice i Česká republika. Co může následovat, když se rabování stane způsobem života pro skupinu lidí ve společnosti, časem si pro sebe vytvoří právní systém, který to autorizuje, a morální kód, který to glorifikuje, abych parafrázoval citát Frédérica Bastiata?
Karel Kříž vyšlo na:
Je sociální stát výdobytkem či jen zaklínadlem pro bandu parazitů?