Je tisk Eur naneurčito odložen? Uniklý koncept z EU ukazuje „nedostatek politické podpory“ pro Draghiho

Jednou z nejdivočejších karet roku 2015 bylo to, zda se ECB opravdu pustí do vygumování „veřejného dluhu“ ve stylu US, tj. tiskem peněz (QE), když při tom se už QE určitě používá i k rychlému umazávání soukromých dluhů, neboť se během několika posledních měsíců použilo 21,5 miliardy € v ABS k monetizaci obligací, a to i přes námitky jak Německa, tak dokonce i čím dál více i námitky zevnitř samotné rady guvernérů Evropské centrální banky (ECB). Vzpomeňte, že to bylo jen minulý týden, kdy německý Die Welt referoval, že Draghi během omračujícího průběhu událostí ztratil ve výkonné radě ECB většinu, když se Benoit Coeure přidal k Sabine Lautenschlager a k Yvesu Merschovi do tábora „ne“.

Dnes se tedy pro tohoto bývalého Goldmanova bankéře situace změnila ze špatné na horší, když FT hlásí, že ECB ztratila své „normální politické krytí“ k provádění smělých rozhodnutí, tedy ve skutečnosti k nejodvážnějšímu rozhodnutí ECB v její historii: k takovému, které by mohlo vést k politickým a právním odvetám ze strany samotného Německa. Důvodem k tomu, jak vysvětluje Peter Spiegel z FT, je to, že na rozdíl od předchozích summitů EU, které končily „zelenou“ pro tiskárničky na peníze, a které, i když jen na papíře, Draghimu umožňovaly postupovat bez omezení, tu tentokrát už podloženost takovým prázdným šekem není.

Od FT:

Draghimu se v říjnu na summitu eurozóny povedlo od shromážděných vůdců získat jen málokým postřehnuté prohlášení zavazující je k další „Zprávě čtyř presidentů“, což je odkaz na směrný plán předložený v roce 2012, který vytyčoval cestu k další centralizaci ekonomické politiky eurozóny. Tato zpráva pomohla nastartovat EU k završení „bankovní unie“.

Avšak pokrok ve smyslu tohoto směrného plánu z roku 2012 mezi tím uvízl, a na tiskové konferenci tohoto posledního summitu tehdejší president Evropské rady Herman Van Rompuy řekl, že na prosincovém summitu EU, který začíná příští čtvrtek, by měla být předložena nová „Zpráva čtyř presidentů“. Mnozí to v Bruselu viděli jako něco za něco pro Draghiho – že jakmile vůdci odsouhlasí další směrný plán pro integraci eurozóny, tak bude mít Draghi volné ruce k rozběhu QE.

Ale podle uniklého konceptu komuniké pro summit z příštího týdne by to mohlo Draghiho něco dát, aniž by za to od eurozóny cokoliv dostal. Tento text dává jasně na srozuměnou, že vůdci nemají vůbec v úmyslu předložit někdy brzy jakýkoliv směrný plán.

Co je ještě horší, tak místo toho, aby tu polízanici jen nechali trochu vychladnout, tak ve skutečnosti tento koncept pro politický pat, ve které se náhle octli, ještě stanovuje časový rozvrh: „Podle uvedeného konceptu se debata o dalším postupu odkládá na únor a zpráva sama nevyjde dříve než v červnu. Zde je odpovídající odstavec ze současného konceptu rozeslaného v pondělí do metropolí těchto národů:“

Užší koordinace ekonomických politik je k zajištění hladkého fungování Ekonomické a monetární unie kriticky důležitá. Práce na vypracování konkrétního mechanismu k silnější koordinaci ekonomických politik a k posílení konvergence a solidarity se už předkládají. Hlavy států a vlád si na tyto záležitosti vymění názory na neformální schůzce v únoru. President této Komise v úzké spolupráci s presidentem Eurosummitu, presidentem Eurogrupy a presidentem Evropské centrální banky o tom podají zprávu nejpozději do Evropské rady v červnu 2015.

Na závěr dospívá Spiegel k tomu, že: „Draghi ještě nebude mít pro smělá politická rozhodnutí počátkem příštího roku normální politické krytí – což je problém, který se jen zkombinuje s rozhodnutím Evropské komise z minulého měsíce o odložení dne zúčtování pro Francii a Itálii ohledně toho, jestli se na ně uvalí sankce za pochybení proti životu podle rozpočtových pravidel EU pro krizovou éru.“

Takže s tím, jak se všechny banky modlí ke Keynesiánským bohům a samozřejmě k tiskárničce na peníze ECB, která teď, když je Fed ze hry, bude, ó, až tak kritická – přinejmenším naneurčito – tak dostaly světové kapitálové trhy tu nejhorší možnou zprávu, konkrétně přinejmenším do léta 2015, dokdy bude svět spoléhat jen na japonskou Abenomiku, o níž skoro všichni vědí, že je úspěšná jen k dohnání Japonska na pokraj čtvrtého ponoru do recese, a kde už lze politický kapitál ministerského předsedy počítat na prstech jedné ruky.

A když má ECB svázané ruce, co se stane s největší světovou bublinou kapitálových papírů, až japonskému obyvatelstvu nakonec dojde, že už má dost bezprecedentní inflace v kombinaci s deflací platů, a skoncuje s Abem podruhé a naposledy? Takže náhle to, co vypadalo jako vzdálený hypotetický scénář „nejhoršího možného případu“ začíná vypadat až příliš realisticky.

Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček

Zdroj: zerohedge.com

Čtěte také:

• Jak se ukazuje, tak deflace je přeci jen dobrá
• Americké banky se připravují na rozpad eurozóny
• Bianco šek pro politiky, Itálie – Německo 1:0 – konec nezávislosti ECB
• MACH: Vláda má další trik jak poslat peníze MMF
• Historie pod taktovkou EU se vleče

• Deflace v EU, skutečný problém nebo přehánění eurokratů?

• Grillo v Itálii běsní: „Nejsme ve válce ani s ISIS ani s Ruskem, ve válce jsme s Evropskou centrální bankou“ (video)

• Byl to bývalý šéf ECB, kdo vydíráním dohnal Irsko k výkupu bank z dluhů: „Držel jim nabitou zbraň u hlavy“

• Zatímco Brusel hoří při bouřích „proti zbídačování“, tak je tu skutečný důvod propadu Evropy do deprese

• V Itálii začala revolta velké Liry

• Diktátor Draghi: „Spolupracovat s Němci je nemožné“

• Bundesbanka kritizuje Draghiho tisk peněz, že „monetární politika je rukojmím politiky“

• Evropa má jasný problém s drtivou deflací…, ale počkejte

Sdílejte přátelům