„Ti, kdo zapomenou minulost, jsou odsouzeni si ji zopakovat.“ – George Santayana
Dejte pozor a všímejte si: tato debata o policejní brutalitě a odpovědnosti se ve volebním roce zvrhává do zpolitizovaného referenda o tom, kdo půjde do Bílého domu.
Na tohle jim ale neskočte.
Hluboký stát, ti trvale u moci, by od nás chtěli, abychom jim skočili na rasovou válku, ale jde o něco daleko většího než o systematický rasismus. To je ta nejstarší podvodnická hra ze starých knih, kdy vaši pozornost kouzelník drží svými triky upnutou ke krycí hře před vašima očima, zatímco další gauner vám mezitím vytáhne peněženku.
Je to zase Požár Reichstagu se vším všudy.
Bylo to v únoru 1933 měsíc před německými celonárodními volbami a vypadalo to, že je nacisté nevyhrají. Tak si zinscenovali způsob jako vyhrát: začali infiltrovat policii a udílet policejní pravomoci svým spojencům; pak Hitler nasadil bojůvky stormtroopers, aby fungovali jako pomocné policejní sbory; mezitím žháři (kteří tvrdili, že pracují pro komunisty v naději, že spustí ozbrojenou revoltu) zapálili Říšský sněm – Reichstat, tj. budovu německého parlamentu, načež lidé začali toužit po návratu zákona a pořádku.
Šlo o toto: Hitler využil ten údajný pokus o „puč“ jako záminku, aby vyhlásil výjimečný stav a urval si v Německu absolutní moc, takže se s podporou Německého lidu ustanovil diktátorem.
Přesuneme-li se do dnešních dnů, co tu máme my? Národ je po měsících pandemie, po propagandě vyvolávání strachu a po regionálních karanténách v rozvratu a celonárodní volby jsou za rohem, prezidentovi klesají v průzkumech preference a je tu policejní stát, který chce za každou cenu zůstat u moci.
Všímáte si těch podobností?
Je dost možné, že Američané konečně dospěli k bodu zvratu s policejní brutalitou poté, co byla desítky let zneužívána. Konec konců až donedávna zákonodárci a soudy kráčeli bok po boku v jednotném šiku s policejním státem, když opakovaně hatily snahy přivést policisty za oficiální zneužití pravomoci k odpovědnosti.
Ovšem zase je úplně stejné možné, že architekti policejního státu mají v úmyslu toto pobouření zmanipulovat, aby sloužilo k jejich účelům.
Funguje to v každém věku stejně.
Je našlápnuto k tomu, že by mohlo dojít k následujícímu: policejní stát bude stát stranou a dovolí tyto protesty, řádění a loupení, aby to došlo až do situace, kdy bude dostatek voličů už tak zoufalých, aby se vrátil zákon a pořádek, že se rádi vzdají některých ze svých svobod, kterých dosáhli. A tak policejní stát zvítězí, ať bude do Bílého domu zvolen kdokoliv.
A víte, kdo prohraje? Každý jeden z nás.
Poslouchejte, lidé by měli být tím, co se stalo Georgi Floydovi, pobouření, ale řekněme si to na rovinu: Floyd nezemřel pouze proto, že byl černý, a policajt, co ho zabil, byl bílý. Floyd umřel proto, že Ameriku ovládli váleční poldové – strážci s plackou – kteří jsou součástí vládou vedené usazené armády, která vede válku proti Americkému lidu ve jménu tzv. zákona a pořádku.
Ti váleční poldové, třebas jsou placeni občanstvem, tak pro nás nepracují a určitě nepůsobí v mezích americké Ústavy.
Není to o rasismu v Americe.
Je to o militarismu poháněném touhou po zisku zabaleném jako atrapa zákona a pořádku, vedeném hrabivými šmelináři, kteří americkou vlast předělali na bojiště s militarizovanou policií, vojenskými zbraněmi a taktikami spíše vhodnými pro válečnou zónu. To je systematická korupce tažená touhou policejního státu po penězích, moci a kontrole.
Toto je nová tvář války a Amerika se stala novým bojištěm.
Militarizovaní policisté jsou konečným produktem vlády – federální, místní a státní – a různé agentury prosazování zákona se sloučily, aby se přeměnily na „trvalou“ čili trvale zřízenou armádu skládající se z profesionálních vojáků na plný úvazek, kteří to nechtějí rozpustit.
No a tyto trvalé armády jsou přesně tím, čeho se pisatelé americké Ústavy a Listiny svobod báli jako nástroje zneužívaného despotickými vládami k vedení válek proti svým občanům.
Od amerických policejních sil se nikdy neočekávalo, že budou pobočkou ozbrojených sil, ani nebyly zamýšleny jako soukromé bezpečnostní síly pro vládnoucí politickou frakci. Naopak byly zamýšleny jako agregát nesčetných policejních jednotek skládajících se z občanů jako vy a já, které existují k jedinému účelu: sloužit občanům a chránit každého Američana v komunitě.
Avšak v důsledku rostoucí militarizace policie v posledních letech, policie nejenže už vypadá jako armáda – s jejich zastrašujícími uniformami a falangami smrtonosných zbraní – ale i tak funguje.
Avšak militarizovaná policie vyzbrojená zbraněmi do války, které je dovoleno fungovat nad zákonem a beztrestně zákony porušovat, určitě Ameriku bezpečnější nebo svobodnější neučiní.
Militarismus uvnitř národních policejních sil se ukazuje být smrtonosnější než jakákoliv pandemie.
Problém nespočívá v tom, jak jeden reportér správně vyvodil, že „život začal být nebezpečnější, nýbrž v tom, že úřady se rozhodují reagovat i na nevinné situace, jako kdyby byly ve válečné zóně.“ V důsledku toho teď Američané umírají s osminásobně větší pravděpodobností při konfrontaci s policií, než jsou zabíjeni teroristy.
A aby to bylo ještě horší, tak když tito policajti, kteří dávno už přestali být policií k udržení míru, poruší svoji přísahu šikanou, bitím, trápení taserem, střelbou a zabíjením, tak jim daňoví poplatníci, kterým jsou podřízeni, těžko kdy udělají něco více, než je plácnou přes packu, než je pošlou zpět na hlídku.
Děje se to všude v zemi.
Tak perverzně se justice v Americe už zhroutila.
I když někdy systém na straně justice vypadá, že zafunguje, tak je to americký daňový poplatník, kdo za to doslova zaplatí svou cenu.
Ale ta hluboce zakořeněná korupce tohoto druhu nepomine jen proto, že u politiků a korporací se náhle tváří v tvář masovým protestům probudí svědomí a ty sliby, co začnou dávat, nemají v úmyslu dodržet.
Jak jsem vysvětlil ve své knize Bitevní pole Amerika: Válka proti Americkému lidu, potřebujeme občanskou angažovanost a občanský aktivismus, zvláště na místní úrovni. Avšak pokud to skončí jen u volebních uren, aniž bychom dosáhli skutečných reforem, které doženou vládní činitele na všech úrovních k odpovědnosti, aby hráli podle pravidel stanovených Ústavou, pak hanba nám.
By John W. Whitehead – June 09, 2020