Pokud by zemědělství a průmysl, které hlavně jsou zdrojem nově vytvářených hodnot, byly založeny na práci sociologů, politologů, vystudovaných humanistů všeho druhu, novodobých rádoby filozofů, kteří mají načteno, a nově nepřeberné dlouhé řady různých poradců na každou koninu a koučů na všechno možné, s nimiž se roztrhl pytel, a kteří ostatní školí teoreticky ve věcech, které mnohdy v praxi ani nepotkali, už dávno bychom pošli.
Problém vidím v tom, že jsme si navykli na hledání tzv. širších pohledů, přičemž tento model vnímání chápeme jako základ k hledání řešení a užíváme ho už všude, tedy i tam, kde ho zapotřebí není a stačil by zdravý rozum. Jako houby po dešti se v důsledku přistoupení na tento model uvažování a vyvěšení bílé vlajky na důkaz vzdání se zdravého rozumu vyrojily za posledních dvacet let profese, které nejsou schopny zajistit uživení se pro jejich protagonisty, a jejichž existence je založena na účelovém komplikování jednoduchých věcí. Cílem je nikoli nacházet řešení, ale vytvořit prostor pro nekonečné hledání, zajišťující umělou práci. Komplikátoři.
K řešení problémů přistupujeme čím dál zvráceněji. Lidé mají tendenci hledat stále širší pohledy na původně v principu jednoduché věci, což původní věci samotné většinou zcela zastře a rozmělní a stanou zdánlivě neřešitelnými, nebo vznikne tolik možných řešení, že nakonec není vybráno žádné a věci tím mnohdy samozvaní řešitelé zacyklí pro všechny zúčastněné. Logické by bylo, abychom v případě potřeby použili řešení nejjednodušší, a teprve v okamžiku, kdy se z nějakého důvodu stane nefunkčním, resp. jeho výsledky přinášejí vyšší náklady, než investice do něj, ho upravili, tedy snažili se o širší pohled. Tento postup by však znamenal ztrátu umělého zaměstnání, placeného většinou z veřejných peněz, pro drtivou většinou výše jmenovaných. Proto dnes sílí tendence k tomu, abychom na každou prkotinu pohlíželi ze širšího pohledu. Nikoli proto, že si to řešený problém zaslouží, ale proto, aby pokud možno definitivně vyřešen nebyl a museli ho řešit stále dokola.
V demokracii vše výše uvedené začíná a končí u volební urny. Nabízet jednoduchá a přímá řešení je stejně relevantní, jako nabízet hledání širších souvislostí – jenže systematické hledání širších souvislostí dovedlo nejen nás, ale i celou Evropu, do permanentní politické a hospodářské krize. Mnoho lidí mého ražení je jinými obviňováno z nabízení řešení jednoduchých, prý bez širšího pohledu na komentované věci a dění. Co byste asi řekli lidem, jako byl Leonardo da Vinci a jeho „Jednoduchost je nekonečná dokonalost. Dokonalost je nekonečná jednoduchost.”, nebo Seneca s jeho „Zatímco ztrácíme svůj čas váháním a odkládáním, život utíká.”
Jedině přímá a jednoduchá řešení, jako základ úvah, vedou k cíli a posunou nás vpřed. Vymýšlet komplikované a následně zjednodušovat je blbost. Pokud připustíte vznik komplikovaného, už nikdy se z toho jednoduché nestane, byť to na počátku jednoduchým bylo.
AKTUÁLNĚ NABÍZÍM TAKÉ ČLÁNEK NA TÉMA DALŠÍHO “KLÍČOVÉHO” SUMMITU EU:
„Dostaneme“ dalších 500 mld z EU. Okrademe jiné i sebe a tleskáme
.
František Matějka vyšlo na:
Jedině přímá a jednoduchá řešení vedou k cíli a posunou nás vpřed