Podle odhadu samotné Evropské komise, který je z roku 2004, nás unijní regulace stojí 4 procenta HDP ročně, což pouze za minulý rok představuje cca 200 miliard korun. Z EU jsme za posledních 14 let načerpali na různá lepší nebo horší čapí hnízda 741 miliard korun, ale náklady na evropské regulace dosáhly minimálně astronomických 2456 miliard!
Ve skutečnosti jsme každý rok na členství v EU dopláceli. A realita je nejspíš podstatně horší než odhady Evropské komise. Ta prosadí na každém zasedání Evropského parlamentu tisíce stran nových regulací. Celkově je to již téměř 300 tisíc stran. Eurochambres počítá, že aktuální náklady na jednoho občana žijícího v EU dosahují až 80 tisíc korun ročně! Pokud vycházíme ze 4 procent HDP, počítáme pouze s 20 tisíci korunami na občana ročně. Čísla Evropské komise, přestože jsou nižší, stále zůstávají astronomická.
A z čeho, že se ty škodlivé náklady skládají? Z EU nám v minulém roce přišlo o 45 miliard víc, než jsme tam poslali, ale o úplně stejnou částku přišel státní rozpočet jenom na podpoře solárních a větrných baronů! Pokud Vás zajímá dalších 100 nejdražších regulaci EU, tak nejpřehlednější studii vydala organizace Open Europe.
Vladimír Špidla v roce 2001 řekl: „I ti nejskeptičtější jsou přesvědčeni o tom, že nejdéle do sedmi let od vstupu do EU se příjmová hladina českého obyvatelstva vyrovná příjmové hladině lidí ve Spolkové republice Německo.“ Nejen že se tento předpoklad nenaplnil ani za 15 let, ale naopak, Česká republika nijak ekonomicky Německo nedohnala a skomírá podobně jako zbytek EU. Není divu, když společně s EU jsme také museli přijmout tisíce regulací, které naše hospodářství systematicky ničí. Navíc místo toho, aby se naši podnikatelé soustředili na vytváření nových hodnot, značná část jejich energie se přesměrovala do vyplňování formulářů kolem nesmyslných dotačních programů.
Minulý týden jsem byl na návštěvě Singapuru, jednoho z ekonomicky nejsvobodnějších a ne náhodou také nejvíce prosperujících, států světa. Ještě v roce 1970 byl průměrný obyvatel Singapuru třikrát chudší než průměrný Čech a teď je tomu přesně naopak. Singapurské HDP na hlavu bylo v roce 2003 zhruba stejně velké, jako je dnes v České republice. Za 15 let dokázal Singapur dohnat ekonomiku USA. Jeho ekonomika vyrostla 2,5 krát, rostla přibližně o 6,3 procenta ročně.
Kdyby ekonomika ČR rostla průměrným tempem stejně jako v Singapuru a ne 2,3 procent ročně, jako tomu bylo po vstupu do EU, tak jsme již mohli předehnat Španělsko i Itálii a výrazně se tak přiblížit Německu. Povšimněte si, že rozdíl jsou taky čtyři procenta, o kterých jsem psal výše. Singapuru stačí na zajištění všech veřejných služeb necelých 20 procent HDP. V ČR je to skoro dvojnásobek a ještě stát upadá do deficitu. Máme se od Singapuru mnoho co učit.
Zátěže evropských regulací se musíme zbavit postupně. Boj v rámci EU je marný, ale pokusme se o něj v následujících pěti letech. Máme proto rovnou připravený plán B, a to je vystoupení v roce 2024 a připojení se k Evropskému společenství volného obchodu EFTA. Svobodný obchod a pohyb v rámci EU si ponecháme, ale budeme se moci jednorázově zbavit balíku unijních regulací. V dalším kole se pokusíme vyjednat společně s ostatními státy, jako Norsko, Velká Británie nebo Švýcarsko, ještě podstatně lepší podmínky naší spolupráce s EU.
Vít Jedlička
Lídr kandidátní listiny pro volby do evropského parlamentu. President Liberlandu.
Převzato z webu Svobodní: https://www.svobodni.cz