Co je nejlepší, potýkáme-li se s pandemickou chorobou: karanténa válečného stanného práva uvalená státem podle zeměpisného umístění nebo udržení společnosti otevřené se spoléháním na zdravotní profesionály, rodiny a komunity, že ti budou provádět inteligentní rozhodnutí?
Před měsícem by takováto otázka byla čistě hypotetická, ale odpověď pro Spojené státy by měla být stanovena. Je to konec konců země vlády práva s Listinou práv, s omezeními pro pravomoci státu a s hlubokou důvěrou ve svobodu. Nebo snad ne?
V průběhu času, je tu čím dál více krize. Starostové a guvernéři po celé zemi uvalují karantény, ne snad, že by to fungovalo, ale protože nechtějí být obviněni z nečinnosti. Takže se zamysleme nad základní otázkou: co funguje?
V Jižní Koreji probíhá neustálý pokles nových případů koronaviru, kdy těch už minulý týden jich byla jen polovina. Tato země byla čtvrtá na světě v počtu případů koronaviru. Ozbrojené složky nevynucovaly žádné zeměpisné karanténní uzávěry. Místo toho se tam soustředili na široké testování a izolaci nemocných.
Poté, co měli do posledního únorového týden přes 500 nových případů denně, tak pak měli mezi pátkem a nedělí celkové počty 438, 367 a 248, uvádí korejské Centrum pro kontrolu chorob.
Jak je to možné, že bez nasazení vojáků nebo uvalení všeobecné vynucené karantény se šíření koronaviru v Jižní Koreji zjevně zpomaluje?
Ve skutečnosti je tu lepší otázka: proč by USA měly kopírovat Čínu místo Jižní Koreje?
Spojené státy jsou v současnosti uprostřed volební sezóny, a tak jsou ta nadutá dovolávání se Ústavy a Deklarace nezávislosti neustále omílána, ač ne vždy patřičně. Samozřejmě takové kecy jsou obvykle dost levné a vždy ještě levnější, když vychází z úst politiků. Je to v časech krize, kdy se věrohodnost něčí oddanosti svobodě a lidským právům obnaží. Rozdíl mezi USA a Čínou je v tom, že Čína žádnou úctu ke svobodě vůbec nepředstírá, ani nedotknutelnost práv lidí ji nezajímá.
Jižní Korea, aby viru překazila šíření, tak využila soukromá práva k vlastnímu majetku, když to byli vlastníci budov, kdo vystavovali cedulky „není maska, není vstup“ a tyto prosazovali. (Jen si ale představte, jak by Američané reagovali, kdyby je nevpustili do oblíbeného nákupního střediska nebo jim tam odmítli služby na základě výhradního uvážení vlastníka.)
Průjezdní testovací stanice s testem přes okénko auta jsou zřízeny po celé zemi, kde je každý do deseti minut otestován a do několika hodin mu oznámí, je-li infikován. Dobrovolné samo-diagnostické aplikace se objevily hned v raných stadiích pandemie a v duchu „měkké karantény“ se zřizovala centra „pobytu a péče“.
Jihokorejci však jednají hlavně na základě svých zkušeností z pandemie H1N1 v roce 2009; myjí si často ruce, snaží se nesahat si na tvář, nosí masky a drží si osobní odstup v maximální vzdálenosti. Vysoká úroveň osobního přístupu k technologiím v Jižní Koreji z toho činí značně praktickou záležitost, neboť video-komunikace a další takové technologie jsou tam všude.
V kontrastu s tímto vývojem v Itálii, po pár dnech od zavedení karantény v celé zemi, počty aktivních případů začaly růst na hodnoty mezi 5 000 a 6 000 až přes 8 500. Za stejnou dobu narostla úmrtnost z 366 na 631 (všechna čísla jsou k 10. březnu).
Pravdou je, že některé aspekty jihokorejského řešení epidemie stejně porušují práva lidí, zvláště co se týče soukromí. Používání dohledových kamer a sledování mobilních telefonů a bankovních aktivit lidí nejspíš postižených koronavirem je hrubým porušením všech principů vyznávaných libertariánským okrajem. Ale v převážné míře se jednotlivých občanů dotýkají daleko méně vtíravěji, převážně se k jednotlivým občanům chovají daleko uctivěji, než kdekoliv jinde, a to včetně té naší údajné bašty svobody – přičemž má jihokorejská vláda daleko lepší výsledky než tvrdou rukou prosazovaná autoritářská opatření Číny, Itálie, USA a téměř všech ostatních postižených zemí.
Když se káže voda, tak se nepije víno
Náměstek ministra zdravotnictví Kim Gang-Lip shrnul výchozí premisu přístupu jihokorejské vlády při zadržování šíření koronaviru: „Aniž bychom narušovali princip transparentní a otevřené společnosti, doporučujeme systém reakce, který kombinuje dobrovolnou veřejnou účast s kreativním uplatněním pokročilých technologií.“
Ač je globálně šíření tohoto viru pořád ještě v rozběhu a objevení nových kmenů by mohlo nasypat příslovečný písek do soukolí mechanismu politiky Soulu, tak současné výsledky mluví samy za sebe.
Všechny vládní zásahy, které omezují svobody, od prvního okamžiku hned vytváří čisté náklady, ať už jsou zavádění v kalamitních nebo idylických podmínkách. Svoboda není propozice jen do hezkého počasí. Milujeme ji a hájíme ji právě proto, že funguje, a to jak v normálních časech, tak v časech krizových.
Unáhlená rozhodnutí většiny zemí o vyslání ozbrojených sil, vynucení zákazu pohybu v komunitách, nátlak na firmy, aby zastavily své služby, a paralýza pohybů lidí ukazuje přesně to, na co jsme u své vládnoucí třídy měli vždy podezření, ale přesně jsme to nevěděli. Naše svobody klidně zahodí, když si vzpomenou.
Peter C. Earle je ekonom a spisovatel, který se k AIER přidal v roce 2018, a předtím strávil přes 20 let jako trader a analytik globálních finančních trhů na Wall Sreetu. Jeho výzkumy se zaměřují na finanční trhy, monetární záležitosti a ekonomickou historii. Je citován ve Wall Street Journal, Reuters, NPR a v četných dalších publikacích. Pete má MA z aplikované ekonomie na American University, MBA (z financí) a BS z inženýrství na Vojenské akademii Spojených států ve West Pointu.
– March 12, 2020
Zdroj: https://www.aier.org/article/south-korea-preseved-open-infection-rates-are-falling/