V pátek se bude konat klíčový summit EU, který výrazně změní fungování nejen eurozóny, ale celé Evropské unie. Odstartuje budování fiskální unie a nic na tom nemění ani skutečnost, že dosud nikdo neví, jak taková fiskální unie bude vypadat. Jde snad o nejvýznamnější summit od vzniku EU. Odtud je už jen malý krok k vybudování evropského superstátu.
“Nejde o nic více ao nic méně, než o posílení Evropy. O fiskální unii už jen nemluvíme, ale začínáme ji tvořit. Kdokoliv, kdo by řekl, že na konci roku 2011 budeme přijímat velmi vážně a konkrétní kroky ve směru Evropské fiskální unie s kompetencemi dobytnosti, ještě před pár měsíci, bychom ho označili za blázna “. Tato slova pronesla německá kancléřka Merkelová minulý týden v německém Bundestagu. Situace je vážná a řešení evropských lídrů nabrali skutečně bláznivé tempo.
Silné rozpočtová pravidla nesporně vítáme. Podporujeme proto oba navrhované nové právní akty: Posílení hospodářského a rozpočtového dohledu nad členskými státy, které čelí vážným problémům s ohledem na stabilitu eurozóny a Společná opatření pro monitoring a hodnocení rozpočtových plánů a zajišťující korekci nadměrných schodků členských států eurozóny.
Stejně podporujeme, aby účast privátního sektoru byla začleněna do trvalého eurovalu. Připomínám, že obdobný postoj zajímá i ministr Mikloš, i když na zasedání parlamentního výboru pro evropské záležitosti prohlásil, že tím nebude podmiňovat přijetí dohody jako celku.
Nepodporujeme následující kroky:
1. fiskální unii ve smyslu vytváření Evropského ministerstva financí
2. Vydávání společných eurodlhopisov – ty by zcela vymazaly výchovnou funkci finančních trhů a umožnily by nezodpovědným zemím a vládám parazitovat na odpovědných zemích
3. Pokusy o harmonizaci daní (začíná to návrhy na harmonizaci daňových základů, následovat bude snaha o harmonizaci daňových sazeb a skončí to zaváděním nových evropských daní – např.. evropská DPH, evropská enviromentální daň, etc.)
4. Rozvázání rukou ECB v řešení dluhové krize přes neomezené nákupy toxických dluhopisů prodloužených zemí
5. Zrušení práva veta v rozhodovacích procesech
Zůstaňme na chvíli při posledním bodě. Jak řekl dnes na tiskové konferenci předseda SDKÚ – vývoj generuje takový tlak (zrušení práva veta), musíme být rozumní. To mě zamrazilo poprvé. A předseda pokračoval slovy – pokud dojde k otevření Lisabonské smlouvy, není čas na referenda. Zamrazilo mě podruhé. Co všechno se ještě musí stát, aby skončila servilnosť některých Slovenských lídrů?
Pokud pod evropskou fiskální unií rozumíme silné rozpočtová pravidla, vynucování dodržování těchto pravidel a pokud mají být vynutitelné, pak za jejich nedodržení musí následovat plně automatické sankce – takovou fiskální unii plně podporujeme.
Ale chceme referendum všude tam , kde dochází k předání významné části kompetencí národních států . V takovém případě by totiž šlo o omezení národní suverenity . V tak závažné věci se odvolávat na nedostatek času, na neúspěšnost většiny dosavadních lidových hlasování (s výjimkou r. 2004 – referendum o vstupu Slovenska do EU), na doporučující charakter této nejvyšší formy demokracie, dokonce označit referendum za alibismus, je projevem nedůvěry politiků v sebe samých. Je projevem slabosti. Pokud jednoho dne budeme součástí Svazu evropských post-demokratických republik, ptát se na názor lidí už bude pozdě.
Pokud se národní parlamenty ohýbají před rozhodnutími nevolených institucí, je to demontáž demokracie . Toto neřekl žádný hazardér, ani dobrodruh, ani extremista ani populista (jak se nás snaží onálepkovať naši političtí soupeři). Toto tvrdí ve své nejnovější knize Jan-Werner Mueller, profesor politologie na Princetonu v USA.
Vyšlo na blogu autora
Kam dál: