Kam směřuje Německo

Poznámka: Autorkou je v Německu působící Ruska.

Ne všichni členové EU si myslí, že protiruské sankce jsou úspěchem evropské diplomacie. Do jisté míry i Světové ekonomické fórum, které se právě předvedlo v Davosu, posloužilo jako platforma k přednesení jejich postoje k této otázce. Kromě Německa. Němečtí politici promlouvající na tomto fóru opět předvedli, že se neodvažují odchýlit se od Washingtonem stanoveného kurzu. A tak se v jistém smyslu vylučují z procesu hledání východisek z krize, či skončení války na východě Evropy, jež si vyžádala životy několika tisíců lidí.

Když v Davosu promlouvala Angela Merkel, tak nazvala ty ukrajinské události konfliktem mezi Ruskem a Ukrajinou (což dělá obvykle i jindy). (1) K popisu situace použila stereotypů jako střet mezi budující se ukrajinskou demokracií a Ruskem, které dělá, co může, aby tento trend zvrátilo, místo aby řekla, že je tam občanská válka řádící na Ukrajině se zapojením nikoliv samotného Ruska, nýbrž i Evropy a Spojených států. Je vhodné poznamenat, že švýcarští žurnalisté zdůrazňují, že toto Fórum zastává odlišný názor. Např. v Zurichu sídlící Tages-Anzeiger píše: „Kyjev v Donbasu obětoval demokracii… Vojenské úsilí vyčerpalo zbývající ekonomické zdroje, přičemž Západní věřitelé by se mohli náhle ocitnout v ošemetné situaci, kdy poskytují financování pro válku.“ (2) Jinými slovy, král je nahý, ale vůdce nejvlivnějšího evropského státu takováto tvrzení nechce vnímat.

Německo na rozdíl od Kanady Ukrajinu nezásobuje tzv. „nesmrtící“ vojenskou technikou, ale v září 2014 německé spolkové ministerstvo pro hospodářskou spolupráci a rozvoj schválilo záchranné dodávky pomocných balíčků individuální ochrany pro Ukrajinská vojska. (3) Ukrajinský president Petro Porošenko nemrkl ani okem a prohlásil se za „presidenta míru.“ Rozdělil se o své názory na to, čím by tohle příměří, na jehož pozadí probíhaly dodávky nových zbraní armádě, mělo být. Porošenko podepsal dekret o třech vlnách vojenské mobilizace během roku 2015. Počátkem ledna kancléřka Angela Merkel a spolkový president Joachim Gauck přivítali ukrajinského ministerského předsedu Arsenyje Jaceňjuka v Berlíně. K tomu by se mělo připomenout, jak tento bývalý luteránský pastor, německý president Gauck, loni na Mnichovské bezpečnostní konferenci řekl, že by se měly odstranit morální bariéry bránící otevření cesty k použití síly při řešení mezinárodních problémů. Německo souhlasilo s podporou 500 milionů euro garancí úvěrových linek pro vládu Arsenyje Jaceňjuka. Zajímalo by mě, zda si Berlín uvědomuje, na co těch peněz bude použito. Nebo snad spolkovou kancléřku takovéto podrobnosti nezajímají?

V Davosu Merkelová Rusko obvinila z porušení „hodnot vytvořených mírovým řádem v Evropě po II. světové válce, konkrétně jde o přijímání hranic a respekt k územní nedotknutelnosti.“ Merkelová zamhouřila oko nad faktem, že to bylo Německo, kdo se první (!) hrnul do uznání změny hranic v bývalé Jugoslávii, která zažehla vnitřní konflikt na Balkáně, který trval mnoho let. Ani si nevzpomněla, že Německo se tomuto principu vysmálo, když šlo o uznání hranic a územní celistvosti, když se kouskovalo Srbsko v důsledku odtržení Kosova. V den, kdy albánští separatisté vyhlásili svou nezávislost, psali Kosovarsové na zdi svých domů v Pristině „Děkujeme ti, Německo!“ Německo během protlačování svých „staletí trvajících zájmů“ ani nehnulo prstem, aby byla uznána vůle projevená Srby v Severní Mitrovici (kosovské městské enklávy v Mitrovici se srbskou většinou), která dala na srozuměnou své přání zůstat v Srbsku.

Dnes tedy Merkelová i další němečtí politici doufají, že Srbové a Rusko trpí krátkou pamětí. Spolu s tím protlačují, aby Německo podepsalo Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP) se Spojenými státy. V Davosu nazvala Merkelová tento americký nápad „unikátní příležitostí.“ Více než milion Němců, kteří už podepsali petici na protest proti tomuto kroku, si nejspíš myslí opak. A co když je to úplně jinak? Co když je pro Německo „unikátní příležitostí“ rozvoj vztahů s Eurasijskou ekonomickou unií místo podepisování zotročujících dohod se Spojenými státy? Merkelová se jeví, jako kdyby o této možnost dumala jen pokradmu. V Davosu se v hlavním proslovu této otázky vůbec nedotkla, ale zmínila se o této příležitosti během pracovní diskuse s výhradou, že to předkládá jen potud, pokud se Rusku podaří najít řešení Ukrajinské krize.

Spolkový ministr hospodářství a energetiky Sigmar Gabriel o této možnost rozvoje obchodu mezi Evropskou unií a Eurasijskou hospodářskou unií v Davosu mluvil. Ale tento nápad předložil ruský president Putin už před několika lety. „Pokud by Západ tyto návrhy přijal, tak by dnes nebyla žádná krize,“ píše se v příspěvku na rakouském internetovém fóru. (4) Na Putinův návrh nepřišla žádná odpověď, stejně ani na jeho bezpečnostní iniciativu. Od té doby však evropská politická vůle slábne. Projev Merkelové v Davosu tuto skutečnost potvrzuje. V důsledku toho tu máme situaci, kterou popisuje Süddeutscht Zeitung: „Proč Merkelová neřekla na Putinovy návrhy ano už dříve? Protože to Spojené státy nechtěly. A teď to vypadá, že si všichni začínají uvědomovat, že Rusko pořád jede po svém a naděje na barevnou revoluci tam spíš vadne…“

„A to všechno ukazuje, jak je US zahraniční politika vrtkavá. Nejdříve US dobré sousedské vztahy mezi Ruskem a Německem podkopávaly a teď z tohoto faktu zkouší kořistit.“ (5) V tomhle je pár věcí, které tyto úvahy neberou v potaz. Spojené státy neustále zkoušely zhoršovat ruské vztahy s Německem a se všemi evropskými státy (a dařilo se jim to!). Dohoda o volném obchodu mezi Evropskou unií a Spojenými státy by jen US dominanci nad západní částí kontinentu posílila.

Ve skutečnosti fráze, že „anexe“ Krymu nebyla „jen anexí“, je jedinou věcí, se kterou se po prostudování řeči Merkelové z Davosu dá souhlasit. Pravdou je, že po puči zinscenovaném v Kyjevě se Krym vrátil k Rusku z vůle jeho vlastního lidu. To je hlavní událost roku 2014 s historickým významem.

Západní demokracie v současném stavu a zvláště ta německá nemají rády myšlenky o referendech. Po II. světové válce Západní okupační úřady v Německu tyhle prostředky projevu lidové vůle pod záminkou prevence obnovení pro-fašistických sentimentů omezily. Němci se ale v posledních letech výrazněji vyjadřovali ve prospěch přímé demokracie včetně přímých voleb presidenta země a pořádání referend ke klíčovým otázkám vnitřní politiky. Avšak ignorace těchto volání německou věrchuškou Němce přiměla, aby se uchylovali k extrémním formám protestů. V 70. letech vyvolala stavba jaderných elektráren protesty v takovém rozsahu, že tisk psal o počátku lidové války. Dnes by neschopnost vlády vypořádat se s problémem měnícího se etnického složení obyvatelstva mohla vést k opakování těchto událostí. Ani skutečnost, že Lutz Bahmann, vůdce rychle rostoucího německého anti-muslimského hnutí PEGIDA se uchýlil k linii držet se s tím mimo politiku, nezabrání možnosti nových střetů.

Poznámky:

(1) Rede von Bundeskanzlerin Merkel anl. des Jahrestreffens 2015 des World Economic Forum am 22. Januar 2015

(2) Affentrager Z. Kiew opfert Demokratie in Donbass/ Tages-Anzeiger, 23.01.2015.

(3) Berlin bestätigt Hilfen für ukrainisches Militär /Welt.de 03.09.2014.

(4) http://derstandard.at/2000010773780/Deutschland-stellt-Russland-Wirtschaftskooperation-in-Aussicht

(5) sueddeutsche.de

Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček

Zdroj: strategic-culture.org

Čtěte také:

• Zavrhuje Merkelová hegemonii US? “Amerika už dál nemůže řešit všechny problémy světa”
• Německá vláda odmítla komentovat tvrzení ukrajinského premiéra o historii 2. Sv. války
• Krize sankcí EU-Rusko-Ukrajina: Merkelová z Německa říká, že „daňoví poplatníci EU budou muset dotovat Ukrajinu“
• Jaceňjukova ukrajinská hajs-storie a hlasité mlčení Merkelové
• Divné spolčování? Putin ve 3 h ráno poté, co varoval Merkelovou před škrcením plynu, zašel k Berlusconimu domů na návštěvu

Sdílejte přátelům