ROME — New York Times lamentuje nad „ústupem papeže Františka z politiky kulturní války“ s poukazem na fakt, že jeho údajná absence v politické debatě vedla k tomu, že italští katolíci se zvrhli na vyznavače Mattea Salviniho a jeho populistické strany Liga.
Pisatel Timesů Mattia Ferraresi ve čtvrtek ve fascinujícím žonglování s fakty dospěl k závěru, že papež František se na rozdíl od jeho předchůdců zdržel vyslovování k politickým záležitostem, čímž vzniklo vakuum, které mají možnost zaplnit hlasy odpůrců kázané pravdy.
Františkův přístup „představuje prudký zlom odklonu od politik Jana Pavla II a Benedikta XVI, kteří se pokoušeli udržovat relevanci pohledu církve i pro společnost, včetně Itálie, která čím dál více odpadá k sekularismu,“ vyhlašuje Ferraresi v článku nadepsaném – „Jak katolická církev ztratila Itálii ve prospěch krajní pravice.“
Pan Ferraresi pronáší neuvěřitelné tvrzení, že papež František „se uchýlil k novému modelu“ papežství, kdy se „v pastorálních dimenzích“ stahuje z politické angažovanosti a omezuje se jen na církevní aktivity.
Skutečnost, že „miliony katolíků volí pana Salviniho,“ čímž činí Ligu „hlavní stranou mezi návštěvníky kostelů,“ podle Ferraresiho badatelských propozic vyvěrá ze skutečnosti, že církev pod Františkem ustoupila z politické debaty.
Jak může dosvědčit kterýkoliv pozorovatel Vatikánu, tak politická prohlášení papeže Františka se téměř každodenně zaměřují zvláště na otázky imigrace, klimatické změny a ekonomické spravedlnosti. Vatikánští žurnalisté se téměř jednohlasně shodují, že ať je to dobře nebo špatně, tak je papež František ale určitě tím nejpolitičtějším papežem, kam paměť poslední doby sahá.
Několik jednoduchých příkladů by mohlo stačit k předvedení Františkovy neúnavné politické angažovanosti.
V lednu vydal Vatikán sbírku papežových prohlášení a proslovů k tématu imigrace. I pouhé spatření tohoto 488 stránkového svazku dosvědčuje, jaký je význam otázky imigrace během Františkova šestiletého pontifikátu, během nějž se jí papež zabýval při nesčetných příležitostech.
Letos v dubnu poslal František půl milionu dolarů na podporu karavany migrantů snažící se prolomit do Spojených států, což byl ohromující politický krok, neboť tato záležitost uvnitř USA vytvořila nesmírný politický rozkol.
Od jeho první návštěvy migrantů na Lampeduse v roce 2013 až po spuštění vatikánské pro-migrační kampaně „Společná cesta“ v roce 2017, od jeho neoficiální podpory pro letošní Globální pakt OSN za bezpečnou, řádnou a pravidelnou migraci (GCM) až po jeho každoroční mše za migranty ve Vatikánu je pro Františkovo papežství charakteristický neustálý proud prohlášení, proslovů, gest a soudů o imigrační problematice.
V oblasti klimatické změny se František v roce 2015 stal prvním papežem v historii, který věnoval celou encykliku tématu péče o životní prostředí a od té doby nikdy nepromeškal příležitost k prosazování úsilí Spojených národů přinutit jednotlivé národy, aby přijaly dramatické kroky k omezení emisí oxidu uhličitého.
V květnu papež líčil děsivý obraz globálního klimatického stavu nouze, kdy varoval, že my lidstvo se musíme „na své cestě polepšit, než bude příliš pozdě.“
„Po celém světě vidíme vlny veder, sucha, požáry lesů, záplavy a jiné extrémní projevy počasí, vzestup hladin moří, vznik epidemií aj. problémy, které budou jen naplňovat zlé předtuchy o jejich zhoršování, pokud nebudeme jednat, a to jednat naléhavě,“ řekl papež skupině vůdců shromážděných ve Vatikánu.
Ač často odsuzuje „politiku rozsévání strachu“ používanou bezohlednými šiřiteli hrůzy, aby lidi přiměli k akcím, tak papež sám líčil apokalyptické vize budoucnosti světa po klimatické změně.
„Čas je v tom kriticky důležitý,“ řekl v květnu papež skupině posluchačů, k níž patřil i předseda Valného shromáždění Spojených národů a ministři financů různých zemí. „Vy tu jste, abyste pomohli zastavit tuto krizi, která povede svět ke katastrofě.“
Minulý měsíc pontifik dále naléhal na národy, aby přijaly velice politická opatření k uvalení daní z uhlíku, aby odradily od využívání fosilních paliv pomocí finančních postihů.
„Politika zpoplatňování uhlíku je pro lidstvo kriticky důležitá, jestli chce využívat zdroje stvoření moudře,“ řekl. „Pochybení udržet na uzdě produkované uhlíkové emise vytvořilo ohromný dluh, který teď budou muset splatit i s úroky ti, kdo přijdou po nás.“
Spolu se specifickými politickými problémy jako imigrace a klimatická změna papež také přímo vstupuje do politiky samotné, když opakovaně zlořečí populismu, národovectví a hnutím za suverenitu, kdy je srovnává s Hitlerem, a pohraniční zeď Donalda Trumpa srovnává s Berlínskou zdí ve východoněmeckém Berlíně.
V roce 2017 řekl František vůdcům Evropské unie, že populismus je „ovocem egoismu, který lidi spoutává a brání jim v překonání svého vlastního zúženého vidění a v pohledu ‚za tato omezení‘.“
„Evropská unie dnes potřebuje obnovit pocit, že je v první řadě ‚komunitou‘ osob a lidí, aby si uvědomili nejen, že ‚celek je větší než část, ale také, že je větší než součet jejích částí,“ řekl.
V lednu řekl František skupině vatikánských diplomatů, že dnešní vynořování populistických a národoveckých hnutí připomíná dny nacistického Německa.
Během období mezi dvěma světovými válkami, řekl, „převažovaly sklony k populismu a k národovectví nad aktivitami Ligy národů. Nové objevení takovýchto impulsů v dnešní době progresivně oslabuje multilaterální systém, důsledkem čehož je obecný nedostatek důvěry v systém, krize věrohodnosti mezinárodní politiky a progresivní marginalizace těch nejzranitelnějších členů rodiny národů.“
I přes tu hromadu důkazů osvědčujících Františkovu politickou angažovanost, tak Ferraresi trvá na tom, že pan Salvini si urval přehnanou popularitu mezi katolíky, protože „pominuly dny, kdy církev nabízela přímé politické vedení.“
Úspěch Salviniho je „důsledkem strategické chyby církve,“ konstatuje Ferraresi.
To, k čemu opravdu dochází, je samozřejmě něco úplně jiného. Papež František se ve skutečnosti nijak z politické angažovanosti nestáhl, ve skutečnosti ji exponenciálně vystupňoval. Když to ale dělá, tak přijímá silně progresivistickou agendu, kdy zaujímá tvrdě liberální stanoviska k celé řadě politických záležitostí, což přiznává při zaujímání většiny stanovisek.
Pan Ferraresi by správně měl říci, že mnohé italské katolíky „láká silný muž, který slíbil bránit ty hodnoty, o nichž se Františkova církev už skoro ani nezmiňuje.“
Není to ale proto, že by papež František nebyl prohnaným politickým hráčem. Je to čistě proto, že styl jeho politiky a jeho oblíbené problémy u čím dál většího počtu angažovaných katolíků nenachází žádnou odezvu.
FILIPPO MONTEFORTE/AFP/Getty Images
THOMAS D. WILLIAMS, PH.D.
5 Jul 2019