ŘÍM – Papež František předkládá „odlišný způsob chápání vztahů a výměn mezi zeměmi,“ který minimalizuje ideu občanství a zvláště pak národa a zdůrazňuje společnou lidskost všech lidí.
V novém encyklickém dopise Fratelli Tutti (Bratrství všech) papež tvrdí, že společné určení pozemského dobra „vyžaduje, aby se tento princip aplikoval na národy, jejich území a jejich zdroje.“
„Pohlížíme-li na to ne jen z hlediska legitimity soukromého vlastnictví a práv jejich občanů, ale postavíme-li jako první princip společného určení dobra,“ píše pontifik, „tak můžeme říct, že každá země zároveň patří cizincům v té míře, že dobro z tohoto území se nesmí upírat potřebným lidem přicházejícím odjinud.“
„Když každá lidská bytost vlastní nezcizitelnou důstojnost, když jsou všichni lidé mými bratry a sestrami a když svět opravdu patří všem,“ píše, „tak moc nezáleží na tom, zda se můj bližní narodil v mé zemi nebo jinde.“
„Má země se také podílí na odpovědnosti za jeho nebo její rozvoj, ač může tuto odpovědnost plnit rozmanitými způsoby,“ dodal. „Může tedy nabízet buď štědré vítání těm, kdo jsou v naléhavé nouzi, nebo práce na zlepšení životních podmínek v jejich rodných zemích odmítáním tyto země vykořisťovat nebo je odírat o přírodní zdroje a podporovat v nich zkorumpované systémy, které brání důstojnému rozvoji svého lidu.“
Spravedlnost mezi národy, poukazuje pontifik, vyžaduje pomoc při uspokojování „práva na pokrok“ lidí mimo vlastní země člověka a nejspíš i odpuštění mezinárodního dluhu.
„Opravdu spravedlnost vyžaduje uznání a respekt nejen k právům jednotlivců, nýbrž i k sociálním právům a k právům lidským,“ píše František. „To znamená nalezení způsobu k zajištění základních práv lidí na obživu a pokrok, tj. práva, které je dlouhodobě surově omezeno nátlakem a vytvářeným zahraničním dluhem.“
„V mnoha případech splácení dluhů nejenže znemožňuje rozvoj, ale také ho hrubě omezuje a podmiňuje,“ konstatuje. „I při respektování principu, že všechny legitimně získané dluhy se musí splatit, tak způsoby, jakými mnoho chudých zemí své závazky plní, by neměly končit ohrožováním jejich vlastní existence a růstu.“
„Toto jsou všechno určitě výzvy k alternativnímu způsobu myšlení,“ uznává papež. „Bez pokusu přijmout způsob myšlení, jaký tu vykládám, by to všechno znělo hrozně nerealisticky.“
„Ovšem na druhé straně, přijmeme-li tento ohromný princip, že existují zrozením daná práva naší nezcizitelné lidské důstojnosti, můžeme se chopit této výzvy a předjímat novou lidskost,“ navrhuje. „Můžeme aspirovat na svět, který poskytne zemi, bydlení a práci všem.“
ANDREAS SOLARO/AFP/Getty