„Co mi nyní silně schází, je, že jsme z první republiky nepřevzali pozitivní vztah k zemi. Je čas přemýšlet a zvážit, co může každý z nás udělat – a promiňte mi to staromódní slovo – pro naši vlast.“ Uvedené věty zakončily pojednání Karla Schwarzenberga s názvem „Za první republiky jsme budovali stát. Měli bychom na to navázat“.
Snem Tomáše Garrigue Masaryka bylo soužití samostatných suverénních demokratických států v Evropě. Tudy vedly jeho cesta i kroky. Republika československá byla jako nezávislý stát prohlášena dne 28. října 1918. Obyvatelé se na základě nové Ústavy považovali za příslušníky ´československého národa´ a oficiálním jazykem byl ´československý´. Žádný institut občana čehokoli jiného, než Československa. Odešli jsme z Rakouska Uherska a vytvořili vlastní stát. Ano, tehdy jsme skutečně budovali stát, jak zmiňuje Schwarzenberg. Jenže kde ty prvorepublikové sněhy jsou. Od té doby jsme si prožili důsledky Mnichovské dohody, okupaci, a po válce pak účast v komunistickém bloku. Ten pro nás měl paradoxně jednu obrovskou výhodu, kterou neměly možnost prožít na vlastní kůži státy západně od nás. Prožili jsme si komunismus a socialismus v plné jejich síle, zatímco ti, co tu zkušenost neměli, tam dnes kvůli tomu směřují mílovými kroky.
První republika byla přesným opakem toho, co tu máme teď. Pokud bychom měli skutečně navazovat na budování tehdejšího státu, museli bychom se vrátit k samotné podstatě jejího vzniku – tedy k samostatnosti, suverenitě a přijímání demokratických rozhodnutí občany v jejich vlasti, nikoli mimo ní, a tedy bez účasti v jakémkoli nadstátním projektu, ať už je jeho strůjcem Moskva nebo Berlín, potažmo Brusel. A to je přesný opak každého kroku, který už dlouhé roky systematicky dělá Karel Schwarzenberg, když všemi prostředky vede Českou republiku znovu mimo dosah jejích občanů.
Možná by měl Schwarzenberg kliku v tom, že Masaryk facky lidem, na rozdíl například od prvního místopředsedy stejné politické strany Kalouska, nedával. Přesto by si jí za to, jak si bere první republiku, pozitivní vztah k zemi a pojem vlast do huby (odkaz na jeho článek zde), zasloužil.
František Matějka vyšlo na: