Za totální levicový kosmopolitní nesmysl ve středu český prezident Václav Klaus ve Washingtonu označil ideu globálního vládnutí. Prezident je nyní v USA jako hlava české delegace na zasedání Valného shromáždění OSN, které se bude zabývat právě reformou role organizace v globálním vládnutí. Klaus, který se k posilování pravomocí mezinárodních organizací na úkor národních států staví dlouhodobě kriticky, na toto téma v sobotu v newyorském sídle OSN pronese projev.
“V současném světě je několik nebezpečných myšlenek. Jednou z nich je globální oteplování. Nebezpečné jsou také některé -ismy. Ale jednou z nejvíce nebezpečných myšlenek poslední doby je myšlenka globální vlády. Je to totální nesmysl a já se tuto myšlenku pokusím zneškodnit,” řekl český prezident v debatě se studenty Univerzity Johnse Hopkinse. “Je to totální levicový kosmopolitní nesmysl, který nikdy nemohu přijmout,” dodal.
Podotkl také, že se tématu bude věnovat i na blížícím se summitu Evropské unie a asijských zemí, na kterém bude zastupovat Českou republiku. Jeho příspěvek ponese název “Globální vládnutí anebo globální spolupráce?” Podotkl, že již z názvu vyplývá, že je pochopitelně zastáncem globální spolupráce.
Otázka reformy mezinárodních institucí získala na naléhavosti po nedávné celosvětové hospodářské krizi. Mnoho světových státníků zastává názor, že by měly vzniknout globální struktury s většími pravomocemi, než má třeba současná OSN, které budou schopné aktivněji reagovat na problémy současného světa. Kritici ale takové plány označují za snahu vytvořit “nový světový pořádek“, který by značně omezil národní státy i svobodu jejich obyvatel.
Václav Klaus, Kde začíná zítřek, Knižní klub Praha 2009
Prvním okruhem varovných signálů, který z mého pohledu stojí za to, abychom jimi zabývali, je nikoli globalizace (jako zdola, spontánně se šířící internacionalizace lidských aktivit všeho druhu na základě nových informačních a dopravních technologií), ale vědomě konstruované rušení národního státu – jako osvědčené a ničím nenahraditelné pojistky demokracie – ve prospěch subkontinentálního, kontinetálního či dokonce globálního vládnutí. Prototypem tohoto kvaziglobalizačního, ale za globalizační považovaného procesu je evropské integrování v podobě současné Evropské unie i rychle rostoucí moc OSN a podobných „světových“ organizací. Sloganem dneška stále více začíná být „global governance“. Zítra to bude skutečností. Přehlédnutelná, dohlédnutelná, „dotknutelná“, a proto elementárně kontrolovatelná parlamentní demokracie začíná být – a já se smutkem říkám, že více a více bude – vystřídávána úplně jiným rozhodováním, které s demokracií nebude mít nic společného … Globální vládnutí (rodící se světová vláda) začala na první pohled nevinnou a jen málo lidi tehdy i dnes zlobící přesmyčkou (která samozřejmě byla záměrem), kdy se po II. světové válce do dokumentů OSN dostal termín lidská práva (místo do té doby s demokratickou společností spojenými právy občanskými). Z toho už byl jen krůček k univerzálnímu kategorickému humanrigtismu, který se v průběhu posledního půlstoletí stal jedním z nebezpečných „ismů“ současnosti. Vypadá to, že ovládne zítřek. Bude znamenat potlačování států (jako je tomu dnes v EU), bude znamenat oslabování občanských práv a vůbec principu občanství. Bude znamenat postdemokracii, která je – a já se to nebojím říci – nedemokracií … Bude se tím posilovat i dosavadní tendence podřídit každý lidský čin legislativní kontrole (anglicky se hezky říká to „legislate us“), na každou maličkost vytvořit zákon, nepřetržitě nás monitorovat a regulovat. Tím se dále bude zmenšovat prostor naší svobody, což bude znamenat i dramatické snížení pocitu osobní zodpovědnosti a tím i lidského spoléhání se na sebe sama. Bude se tím rozvíjet „pečovatelský“ charakter státu a bude zesilováno i sociální inženýrství …. Ze všech těchto důvodů vidím pro zítřek jako klíčovou tendenci vývoje v politické scéně další oslabování parlamentního systému zastupitelské, nepřímé demokracie, kterou už dneska navíc skoro nikdo – s výjimkou osamocených skupinek klasických liberálů – nehájí (a mám strach, že hájit nebude). Nečekám sice změnu skokovou, ale ony drobné, malé, nepřetržitě probíhající změny budou ve svém součtu ke kvalitativní změně stačit. Jinak řečeno, nečekám někým zorganizovanou revoluci, ale předpokládám pokračování dnešních, podle mého vidění věcí evidentně jednoznačných a jednosměrných, tendencí pohybu o demokracie k nějaké nové formě nedemokracie, ne-li totality.