Renomovaný ekonomický historik Angus Maddison uvádí, že v roce 1948 byl hrubý domácí produkt Československa prakticky stejný jako HDP Rakouska. Pak přišly známé historické události. Jejich výsledek vidíme na následujícím grafu:
Zde je nutno podotknout, že Maddison neuvádí HDP per capita v tržních dolarech, ale v hypotetické jednotce zvané „mezinárodní dolar“. Je to vlastně pokus o přepočet parity kupní síly různých zemí na úroveň určitého roku, například 1990. Autorem této koncepce byl Roy Geary v roce 1958, do praxe ji zavedl Salem Khamis počátkem 70. let. Metodiku běžně používají instituce jako je Mezinárodní měnový fond nebo Světová banka.
Takovýto přepočet nemůže být samozřejmě nikdy dokonalý. Přepočet na paritu kupní síly bere v úvahu ekonomickou výkonnost v rámci domácí ekonomiky, s vyloučením mezinárodní konkurenceschopnosti (či konkurenční neschopnosti). Tento přepočet tedy dosti nadržuje uzavřeným režimům, jakým bylo i tehdejší socialistické Československo.
Československá koruna nebyla volně směnitelná a oficiální kurs měl jen velmi ležérní vztah k ekonomické realitě. Propočty mezinárodních institucí však vždy vycházely primárně z oficiálních kursů, které bývaly často bizarní. Perlička: odhady OSN československého HDP před rokem 1990 vycházely z oficiálního kursu 15 Kčs za dolar. Skutečný kurs na černém trhu však podle autorů Švejnara a Dyby činil v letech 1980-84 průměrně 29,10 Kčs/USD, v roce 1989 dokonce 47,40 Kčs/USD. Když komunisté v roce 1989 v rámci „přestavby“ umožnili experimentální konání devizové aukce pro státní podniky, dolar dosáhl kursu neuvěřitelných 121,24 korun československých za jeden dolar.
Průměrná mzda Čechoslováka v roce 1989 vydala při reálném tržním kursu nějakých asi 60 dolarů, při oficiálním (ovšem zcela nereálném) kursu pak asi 200 dolarů. Jaké tedy byly ztráty? Vyjděme z předpokladu, že ČSR na tom bylo v roce 1948 stejně jako Rakousko. Kdyby – ach to nešťastné slůvko! – kdyby se dějiny vyvíjely jinak, mohli jsme na tom v roce 1989 být co do prosperity takřka stejně. Podotýkám, že Rakousko nemělo v poválečné historii zrovna pověst ekonomického tygra.
Suma sumárum, budování socialismu nás v letech 1949-89 přišlo v průměru na 3366 Gearyho-Khamisových dolarů na osobu a rok. Tyto ztráty se však prohlubovaly každým rokem s tím, jak rostla míra zaostalosti československé ekonomiky. V roce 1989 ztratil v důsledku socialismu každý občan tehdejší ČSSR dohromady 7592 dolarů podle Gearyho-Khamise, což v oficiálním kursu 15 Kčs/USD bylo bezmála 50,5 tisíce Kčs. Kdybychom počítali skutečný (tj. černý) kurs podle Švejnara a Dyby, došli bychom ke ztrátám ve výši téměř 160 tisícům Kčs na osobu jen za samotný rok 1989. V té době bylo i většině členů KSČ jasné, že socialismus nemá budoucnost. Režim se zhroutil překvapivě snadno, protože objem ztrát a míra zaostávání se prostě nedala nevidět.
Pavel Kouhout vyšlo na novaustava.cz