ROME — Značný počet konzervativních katolíků z celého světa tento týden přicestoval do Říma na dvoudenní shromáždění odporu vůči „jedinému globálnímu světovému řádu.“
Na shromáždění v prestižní Pontifikální univerzitě Svatého Tomáše Akvinského se tato skupina prominentních prelátů i laických vůdců ve čtvrtek sešla na výroční Římské fórum života, které se koná zrovna před italským každoročním Pochodem za život po ulicích tohoto Věčného města.
Mezi mluvčími jsou dominikánský otec Wojciech Giertych, současný teolog papežské domácnosti; kardinál Willem Eijk, arcibiskup Utrechtu; kardinál Raymond Burke, bývalý šéf nejvyššího vatikánského soudu, kardinál Walter Brandmüller, emeritní prezident Pontifikální komise pro historické vědy; kardinál Janis Pujats, emeritní arcibiskup Rigy (Lotyšsko), stejně jako vůdci boje za živo a za rodinu z členských zemí.
Burke a Brandmüller jsou poslední dva přeživší kardinálové „zpochybňovači“ z původních čtyř, kteří formálně papeži Františkovi předložili pět otázek týkajících se katolického učení po publikaci jeho apoštolského vzývání Amoris Laetitia („Radost z lásky“).
Text tohoto papežova dopisu obsahoval vnímané nejednoznačnosti týkající se přístupu k Svatému přijímání rozvedenými katolíky, kteří byli občansky znovu sezdáni. František se rozhodl těmto kardinálů neodpovědět, což vedlo jeho kritiky, aby začali poukazovat, že papež má radši nejednoznačnost než jasné učení.
Burke ve čtvrtek na tomto shromáždění promluví k tématu „synovské zbožnosti a národního patriotismu jakožto kriticky důležitých ctností občanů nebes fungující na zemi.“
Papež František je ostrým kritikem narůstajícího národovectví a populistických hnutí, když tento měsíc zlořečil trendu k národovectví, který s sebou nese „požadavky po nadměrné suverenitě.“
„Obecné blaho se stalo globálním a národy se k němu musí přidat,“ řekl papež členům Pontifikální akademie sociálních věd, kteří se shromáždili na své výroční shromáždění zvané „Národ, stát, národní stát.“
„Bohužel před očima máme situace, v nichž některé národní státy vedou své vztahy v duchu odporu místo kolaborace,“ řekl pontifik. Mnohá napětí pochází „z nadměrných požadavků po suverenitě ze strany států, často právě v oblastech, ve kterých už dávno nejsou schopny na ochranu obecného blaha efektivně jednat.“
V současné éře globalizace „už není národní stát schopen sám pro své obyvatelstvo zajistit obecné blaho. Obecné blaho se stalo globální a národy se k němu musí pro svůj vlastní prospěch přidat,“ řekl papež.
Církev, i když naléhala na mezinárodní spolupráci, tak často zdůrazňovala důležitost národů pro identitu lidí, kulturu a bezpečnost.
Papež Pius XII v roce 1939 napsal, že je legitimní, když národy ke svým rozdílnostem přistupují jako ke svatému dědictví a hájí jej za každou cenu.“
Papež Jan Pavel II. za sebe napsal ve své poslední knize Paměť a identita: „Termín ‚národ‘ znamená komunitu založenou na daném území a rozlišitelnosti vlastní kultury. Katolická sociální doktrína vnímá to, že jak rodina, tak národ jsou přirozenými společenstvími, nikoliv produktem pouhé konvence.“
„Tudíž je v lidské historii nepůjde ničím jiným nahradit,“ uzavřel to.
THOMAS D. WILLIAMS, PH.D.
16 May 2019