“Ahoj, mazánku. Zdar, kolibříku. Já se poseru. Jsem neskutečným způsobem nasranej. Takovýhle zkurvený otázky mi kladou. Rád bych tě upozornil, že mě sere, když dneska otevřu Rudý právo a čtu tam ty zkurvený články, který tam čtu.Tak jestli to máme nějakým způsobem orchestrovat, tak to dělejme! Takže se ptám na ty tvý noty.”
“To je v pořádku. Velice kvalitní. Zavři oko, dělej, že nic nevidíš. Aleš (Řebíček) mi dnes volal a říkal, že by přijel, ale že už je deset dnů vožralej a že by se potřeboval vyspat a blablabla. To znamená, že jsem ho omluvil.”
“Opravdu stříkám hněvem! Už mě to sere, prostě! Já ti dám dobrý! Ať něco dělají, sakrblé!” běsnil Kolibřík, až ho Mazánek musel zklidňovat: ,,Už se vypni, už se vypni.”
Tolik malá ukázka z těžkého života bývalého pražského primátora, který tak často střídal “malej” a “velkej” telefon až se málem upracoval k smrti. Je zcela pochopitelné, že dnes je naprosto konsternován faktem, že jeho Pražané mu tak docela neporozuměli a jeho těžkou naslouchací dřinu při zvelebování Matky měst ne úplně dobře pochopili.
Navíc se našli ještě nějací závistiví pisálkové, kteří začali smolit do novin hloupoučké články o kmotrech, korupci či snad dokonce pražské mafii a tunelování magistrátního rozpočtu. Mediální mrdky měli přeci s Mazánkem kvalitně pořešené, vysírače zahákované a snad každej dostal, kurva, pořádný noty jak je blaze v té naší Praze, ne?
Vždyť kluci s Pavkou makali jak úderníci o žních. Ani koruna na zmar! Mazánkovi více práce, to je naše agitace. My jsme mládež nová, mládež Mazánkova! Tunel Blanka – rána válečným štváčům! S kolibříky na věčné časy a nikdy jinak! Prahu si rozvracet nedáme!
Každý den, od rána do pozdní noci orchestrovali, noty ladili, smlouvy přepisovali, kvalitní soudruhy do správních rad hledali, projekty vymýšleli, pot na zachmuřených čelech otírali, telefony do varných teplot zahřívali. Vše pro dobro milované Prahy a jejich obyvatel. Jak si někdo vůbec může myslet, že by snad měli nějaké postranní úmysly, že by snad jedinou korunu někam do vlastní kapsy odklonili, že jejich náhle se hromadící majetky, náhle zázračně prosperující akciovky, náhle do nebeských výšin narostlá ega obtěžkaná hodinkami v ceně jednoho procenta vícenákladů Opencard mohou mít sebemenší souvislost se správou miliardového majetku a penězovodu pod jejich rukama? To je nehoráznost, to je podlost, to je takový … nepěkná věc!
Tak se kolibřík Pavka nasral. Nejprve prásknul dveřma u Modrejch ptáků. Jako že, udělali jste mi z Mazánka kmotra, tady máte přes držku! Chudák Romča už nemohl ani unést ten mediální tlak! Auťák si odřel, když absolutně vyčerpanej, psychicky down, bábu v káře před sebou a pak na přechodu přehlídnul i 14 metrů odhodil, až je mu hanba. A ještě mu teď hrozí kriminál. To si snad už někdo dělá prdel, ne?
Topol, kurva, když mu hořelo u koudele blábolil o korupci, hledal všude kmotry, rodnou stranu poskvrnil, cejch nepoctivosti jí dal! Teď si staví chajdu někde na Vidlákově za patnáct vypranejch míčů, Mirek. Dušín. Blbec! Co si pak má obyčejný člověk myslet? Jak to má chudák Kolibřík všechno najednou pokrejt? A k tomu ještě ten opravář pipin! Jak to, že mu nikdo nedal rychle pořádně sosnout, aby byl v klidu?
Tak se Pavel na chvilku raději, dle dobré rady přítele Romana, vypnul. Zrelaxoval, hlavu vyčistil. A dnes je zpět! V plné mužné síle, se sosákem znovu ztopořeným!Už ví jak zabojovat, jak zorchestrovat nečekanou situaci. Do partaje potichu zadními dveřmi proniknout zpět, malinko poškádlit slabší kusy a mávat tučnou návnadou. Nostalgicky připomínat starý dobrý časy, kdy to bylo všecičko “vošéfovaný”, kdy byl klid na práci a na Magistrátu hlavního města Prahy mír. Žádný škatule, hejbejte se ve správních radách, žádný zkurvený články či otázky novinářů.
Je to přeci horal, tvrdej chlap. Pokořil Milešovku, pokoří i ten póvl, co se mu sere do života a chce poslat za mříže úplně nejvíc největšího kámoše. To by si pak taky někdo z kriminálky mohl časem vyšlápnout i na něj. Toho bohdá nebude, aby pražský primátor za Ráthem utíkal. Opravdu znovu stříká spravedlivým hněvem.
Už ví, co je příčina falešných not. Jsou to falešná slůvka. Kmotr, korupce! Stačí je, tak nějak po bolševicku zakázat, stejně jako u socanů zakázali parazity! A bude zase dobře. Kolibříkům i Mazánkům. Čest jejich nedoceněné práci!
Diskuse bez registrace, další články, volební anketa: ZDE.
Karel Kříž vyšlo na: