Lid a novináři dosáhli svého. Prezident bude volen přímo. A díky tomu jsme již několik dnů svědky nebývalého divadla, jehož vrchol bude teprve následovat. Předvolební kampaň už začala a je jedinečným důkazem toho, jak se politika postupem času ideově naprosto vyprázdnila.
Zdá se, že první nezbytnou kvalifikací k tomu, aby se někdo mohl stát prezidentem, je vymezit se vůči současné hlavě státu. Základním pravidlem arbitrů hry zvané prezidentská volba, tedy novinářů, je odpovězte nám na otázku, co byste udělal jinak než Václav Klaus. V tomto oboru excelují hlavně Jan Švejnar a Karel Schwarzenberg. Jejich polemika s Klausem se samozřejmě netýká idejí, ale bulvárně vděčných témat jako je zpackaná privatizace (co na tom, že významně přispěla k rozvoji tržního prostředí v naší zemi), ukradeného pera (co na tom, že pan prezident žádné pero neukradl?) nebo argumenty nabitého hesla “za všechno může Klaus”.
Pravidlo číslo dva. Chcete-li se stát prezidentem, ukažte svou lidovou tvář. Lid by rád viděl na Hradě ženu, hlásají novináři. Ó jaké štěstí pro Zuzanu Roithovou či Janu Bobošíkovou. V zemi, kde polovina obyvatel tráví volné dny na chatách a chalupách, je dalším cenným trumfem seznámit voliče s chalupářskou částí svého já. Toho si je dobře vědom Jan Fischer. Ukázat se jako sportovec, zabírá ve společnosti, která je posedlá kultem těla, vždycky. Cyklista Edvard Kožušník to na kole dotáhl do eurosocialistického ráje ve Štrasburku. Excvalík (a exkomunista) Vladimír Dlouhý vsází v cestě na Hrad na image běžce. A co politické názory, hodnoty a ideje našich kandidátů, ptáte se možná se mnou. Ty se do záběru televizní kamery nevejdou a pro řadu novinářů jsou nejspíš natolik složitým tématem, že by o něm nezvládli psát. A tak jednotliví kandidáti názory zahodili a vyměnili je za úsměvy, prázdná hesla o slušnosti nebo stesky nad tím, jak nás trápí korupce.
Nevím, jak vy, ale já na tuto hru přistupovat nehodlám. Přestože chovám k ženám sympatie, běh je mým nejoblíbenějším koníčkem a se sousedem chalupářem Fischerem bych neměl problém, od prezidenta čekám mnohem víc. Nemám zájem vybírat si podle toho, kdo se nejlépe usměje do kamery, koho korporátní marketingová agentura oblékne do nejlépe padnoucího obleku či volnočasového outfitu. Nezajímá mě, kdo vyhraje soutěž v lezení do zadku obyčejným lidem na předvolebních setkáních. Nechci dopadnout jako Američan, který si vybral prezidenta podle vzhledu a prázdného hesla “změna” a kterému dnes hlava státu bez ostychu vpálí do očí, že podnikatelský úspěch není dílem vynalézavosti a pracovitosti jednotlivce či firemního týmu, ale dílem vlády. Chci si vybírat podle hodnot a idejí, které prezidentský kandidát zastává pokud možno již nějaký ten pátek. Moji podporu může získat jedině ten kandidát, jehož hodnoty a názory se do značné míry překrývají s těmi mými. Kandidát, u kterého stojí jednotlivec, svoboda a volný trh na předních místech hodnotového žebříčku.
Tuto podmínku u mne splňuje kandidát Ladislav Jakl. V případě vašeho zájmu můžete jeho kandidaturu podpořit podpisem petice.
Autor Marek Numerato je příznivcem Svobodných. Původně vyšlo na humanaction.cz a svobodni.cz
-
Volba prezidenta je bojem o vstup do eurozóny a 700 miliard devizových rezerv České národní banky
- Schwarzenberg: Havel pod Klausem trpěl
- Mach: Klaus kritizuje EU, ale neví, jak bez ní existovat. Já ano
- Rozhovor s Jiřím Karasem, kandidátem na prezidenta ČR
- Ladislav Jakl o svojí kandidatuře na prezidenta na setkání Svobodných