Když mafie dostala výpalné, chránila vás, nebo alespoň nechala na pokoji. Takto získané peníze utratila v soukromém sektoru. Stát má DPH, ze kterou vás neochrání a na pokoji nenechá. A prožere ji v erárním. Přišli s ní v socialistické Francii v roce 1954, když potřebovali zalepit díry ve veřejných rozpočtech.
Tehdy prý Francouzi chtěli rozjet ekonomiku a získat peníze na veřejné investice, včetně školských zařízení a nemocnic, ale také na zajištění „větší efektivity materiálních a lidských zdrojů“. No to je mantra. Není divu, že se z Francie rozšířila do celé Evropy jako mor, a že si ji jako základní podmínku členství na počátku sedmdesátých let vtělilo do svých dokumentů Evropské hospodářské společenství. Padesát let uplynulo a Francie používá na svůj chod 57% HDP, má 90 úředníků na tisíc obyvatel, státní dluh jde do stále větších čísel a nezaměstnanost stoupá. Inu, rozjeli to pěkně a výsledky jsou socialisticky úctyhodné.
Daň z přidané hodnoty je pro politiky jedním ze základních zdrojů přerozdělování. Je to státem další nijak nezasloužené výpalné. Žádná přidaná hodnota. Nebo myslíte, že rohlík by byl bez DPH míň propečený, pivo mělo horší chuť, nebo auto jezdilo pomaleji a spotřebovalo víc? Jenže lidem stačí nabulíkovat pojmy jako „přidaná hodnota“, „pojištění“, nebo „zabezpečení“, a už mají v drtivé většině jen starost o jejich výši, nikoli o jejich pravý účel, nebo principiální oprávněnost. Ty už se berou jako status quo, jako přirostlá přirozená součást našich životů, o které se nediskutuje.
Cílem všech daní by mělo být získat zdroj na realizaci společných potřeb. Jenže každý máme ty potřeby jiné a zcela individuální a už z tohoto důvodu nemohou být absolutně žádné daně spravedlivé. Nikdy. Proto považuji za daleko podstatnější přemýšlet stále intenzivněji nad jejich existencí a jejich počty a druhy, než nad jejich výší. Čím méně daní, tím svobodnější lidi. Jistě, namítnete, že máme demokracii a ta to řídí. Pak říkám, že mám-li si vybrat demokracii nebo svobodu, volím svobodu.
Otázka ve věci daní, nevyjímaje výpalné státu v podobě daně z přidané hodnoty, nestojí v rovině „kolik a jak vysoké“, ale „proč vůbec“. A odpověď zase není tak složitá. Stačí se podívat na to, jak s daněmi politici zacházejí, když si berou do huby naše dobro. Mafie tomu říká poplatek za ochranu, stát tomu říká daň, ale v obou případech je to výpalný, z něhož žijí, a bez kterého by neměli zdroj své obživy – a i ta mafie vám za to výpalný poskytla ochranu, nebo vás alespoň nechala na pokoji. Zapomeňte na dobro, když vám ho někdo tlačí za vaše peníze. Lže. Za svoje by vám žádný politik dobro nikdy nenabídl.
AKTUÁLNĚ NABÍZÍM TAKÉ ČLÁNEK:
Zdravotnictví chybí peníze, říká lékařská Camorra, odbory
.
František Matějka vyšlo na:
Mafie má výpalné a stát DPH. Je to stejné, jen se to jinak jmenuje