Vzpomínáte na Řecko, že to byla země, která v roce 2010 spustila evropskou krizi vládních dluhů spolu s vlastními bezmocnými pokusy Evropské centrální banky (ECB) o intervence, která byla později „zachráněna“ s pouze následnou platební neschopností (ale aniž by z toho byly bankrotové swapy CDS, jelikož to by ukončilo ten zábavný monetární experiment s Eurozónou a přivodilo i kolaps toho domečku z derivátových karet za $100 bilionů, co má postavený Deutsche Bank), a která byla později zase „zachráněna“, když každá jednotlivá centrální banka dala ujištění, že řecké dluhopisy se staly jedinými výnosy generujícími cennými papíry světa? No, která byla sice podle posledních kalkulací OK, přestane být ale OK. Protože podle nikoho menšího než S&P v určitém okamžiku příštích 15 měsíců řecký dluh přestane být krytý platební schopností, až tahle země nebude už více schopna krýt své finanční potřeby. Jinými slovy se jde zase na náměstí.
Jak hlásí Bloomberg s odkazem na Real News, Marie-France Raynaud, analytik S&P, říká, že Řecko není schopno pokrýt své finanční potřeby.
Jak je to možné? Copak není Evropa tak napravená, že už není čeho se bát, kromě deflace, pardon, inflace?
Viz zdejší článek o tomto nejděsnějším problému Evropy: Evropa má jasný problém s drtivou deflací…, ale počkejte
Odhaduje se, že ne. Podle Bloomberg, odhaduje S&P, že řecké finanční potřeby na příštích 15 měsíců jsou €43 miliard.
A to je problém, protože i kdyby letos a příští rok Řecko prodalo dluhopisy, tak ty prodeje nebudou stačit k pokrytí čistých finančních potřeb. Takže možná Řecko prodá ještě více obligací? No, s tím je ale problém, že podle druhého LIFO paradigmatu už investice do obligací nefungují, a ani poslední člověk, který si bude chtít do kabely přihodit nějaký dluhopis k držení, nebude chtít dát ani 1 penny za nákup dluhů vydaných Řeckem.
Konkrétně: S&P odhaduje, že Řecko během příštích 15 měsíců stáhne €5 miliard z prodejů obligací, €20 miliard z vnitřních trhů, €12 miliard od oficiálních půjčovatelů včetně MMF. S&P rovněž předpovídá, že Řecko splatí €3 miliardy za obligace v držení investorů, kteří se v roce 2012 odmítli zúčastnit odpisů dluhů, a kdyby ne, tak bude Řecko následovat Argentinu pohnáno „s pohrdáním před soud“ za pohrdání zahraničním právem. Jen si dělám legraci: to by totiž znamenalo, že globální právní systém opravdu funguje, místo aby pouze činil bohaté, ještě bohatšími.
.jpg "Investiční zlato")
Co se týče Řecka, to vypadá, že ten idylický obrázek zotavení se náhle roztříští na kousky a pohotovostní jednotky Syntagma budou muset povstat z hibernace.
Nebo možná, že ne. Řecký premiér Antonis Samaras v ukázce populistické podbízivosti, na jakou by byl hrdý i Obama, současně s tím, když udeřila zpráva od S&P, v úvodníku pro Kathimerini sdělil, že když nebude ohrožená politická stabilita, tak Řecko nebude v příštích měsících potřebovat nouzové půjčky a dosáhne závěrečného vyrovnání veřejného dluhu. Dodal, že v Řecku bude obnovena likvidita poté, co ECB provede stres-testy věřitelů této země, a v ostrém kontrastu ke S&P řekl, Řecko nepotřebuje dohodu o novém výkupu z dluhů, ani žádné nové půjčky.
Ve skutečnosti je potřebovat budou. Samaras si nechal otevřená zadní vrátka tím, že „tyto úspěchy budou ohroženy v případě politické nestability, a kdyby parlament musel volit presidenta“ s dodatkem, že „vláda nedovolí těm, kteří chtějí, aby země spáchala sebevraždu, aby to šlo podle nich.“
Jinými slovy Řecko zbankrotuje v té sekundě, kdy lidé začnou protestovat, čímž rozdrtí jednoduchou aritmetiku, a až se rozhodnou, že mají dost těch technokratů a jmenují jiného presidenta. Protože víte, to není tím, že Řecko provedlo jen nulové reformy, a že je v něm zakořeněná všudypřítomná korupce, kvůli níž zažilo to, že ta zahraniční „pomoc“ skončila na zámořských bankovních kontech politické oligarchie, nebo jednoduchou matematikou o zdrojích a použití peněz: je to nebezpečí, že Řecký lid se vrátí k tomu, co se mu v těch dnech let 2010 a 2011 dařilo nejlépe, když centrum Atén každý další den zažívalo nepokoje, to potom bude ta poslední slámka, co zlomí velbloudovi hřbet.
A tak se zase vrátíme na náměstí, jak jsme to vždy říkali, že to dopadne, když stálo za to mluvit jen o tom, kdy to přijde. No, teď už to načasování známe: odpočítávejte čas 15 měsíců a počítejte, kdy přijde zase další kolaps Eurozóny.
Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček
Zdroj: zerohedge.com
Čtěte také: