Pro libertariány je charakteristický postoj odmítající iniciaci násilí. Veškerá spolupráce mezi lidmi by v ideálním společenském soužití byla podle nich výhradně dobrovolná (voluntaryism). Svoboda je v tomto smyslu vlastně ztotožněna s mírem.
Snad každý libertarián si klade otázku, jak k takovému stavu dospět, resp. jak se k němu přibližovat. K nalezení odpovědi je nejprve třeba identifikovat to, co neagresivní lidské soužití narušuje.
Narušují jej někteří lidé – svou agresí. To je zřejmé. Jedná se maximálně o pár procent lidí, možná ani to ne. Drtivá většina lidí se chová neagresivně. Neměl by pro ně tedy být velký problém se násilníkům bránit, efektivita potlačování agrese by měla postupně růst. Přesto se tak neděje. Proč?
Většina lidí buď z pohodlnosti, nebo proto, že se nechala zmanipulovat, uvěřila té násilné menšině, že zákon stojí nad morálkou, nebo spíš, že zákon je (základní) součástí morálky.
Takže nyní stačí legalizovat specifickou formu iniciace násilí, a navzdory tomu, že drtivá většina lidí se agresivně nechová, mohou je malé skupiny násilníků okrádat, olupovat i zotročovat, protože oběti, věřící v legitimitu zákonem posvěcených zločinů, se jim (ze slušnosti) netroufají bránit.
Zjednodušeně řečeno, existuje několik způsobů, jak může každý přispět ke zvyšování odolnosti společnosti před násilím:
Nepolitické postupy:
- Osvěta: Přesvědčovat jednotlivé lidi, že agrese je nelegitimní bez ohledu na zákon (de facto že zákony neplatí), a proto se jí mohou (snad dokonce i mají) bránit.
- Agorismus: Vývoj postupů možné obrany a postupů, které umožní se vyhnout násilným útokům (černý trh, cryptoměny, darkmarkety, alternativní metody vzdělávání, atp.)
Politický postup:
- Usilování prostřednictvím kandidatury nebo aktivismu o změny / rušení těch zákonů (legislativy), které iniciaci násilí legitimizují (či dokonce nařizují).
Tyto postupy se v žádném případě nevylučují, spíš naopak, vzájemně se kombinuj a doplňují:
Politický postup nelze uplatnit bez šíření osvěty. Agoristické snahy vytvářet alternativní metody spolupráce mohou být politickým úsilím o změny / rušení zákonů usnadněny, současně zvyšují účinnost osvěty tím, že nabízejí praktickou strategii, jak dosahovat konkrétních cílů.
Libertarián, který snahy jiných libertariánů o politické změny (prostřednictvím kandidatury do parlamentu) odsuzuje jakožto kontraproduktivní či nemorální, je podle mého názoru buď sektářem, pro kterého se stal morální postoj kultem, nebo formalistou, jemuž uniká podstata problému.
Rozhodnutí, zda hlasovat pro libertariánskou stranu (je-li taková), nebo volby bojkovat, je pro mě zcela jednoznačné. Volím Svobodné a přeju si, aby získali co největší politický vliv. K libertariánské společnosti nás samozřejmě dovést nemohou, ale s taktikou„všechno nebo nic“ se v dohledné době žádné úlevy od stále centralizovanějšího mocenského systému nedočkáme. Nezavrhujme salámovou taktiku. 
Původně publikováno na Facebooku. Převzato s laskavým svolením autora.
Originální článek naleznete zde: