Při vzdání se spolupráce s Ruskem dopadneme stejně, jako když jsme svého času po roce 89 opustili zbrojní trhy. Obsadili je jiní. Neopakujme stejnou chybu dvakrát. Rusko je největším státem světa, má největší zásoby přírodních surovin, je členem G8, G20, OBSE, APEC a mnoha dalších nejvlivnějších (bohužel) světových organizací. Najdete ho v první desítce světových ekonomik, stejně jako v žebříčku lidnatosti.
Nezaměstnanost v Ruské federaci je ve výši něco málo přes 5%. Dovolím si připomenout, že v celé Evropské unii je to dvojnásobek, přičemž například ve Španělsku 26%, v Řecku 25%, v Portugalsku cca 17%, ve Francii dvakrát tolik co v Rusku, tedy v zemi, kde za posledních patnáct let roste průměrný příjem na obyvatele, průměrná mzda, ale i důchody tempem, který v EU neznáme.
Ruská federace má pro řadu z nás vypálený cejch. Z minulosti je jí vytýkán východní komunistický blok a rok 68 a následné období u nás, z přítomnosti pak nedemokratičnost a z úst některých pak téměř diktátorský režim. Málokdo si už dnes vzpomene na to, že to byli primárně Rusové, kteří nás osvobodili v druhé světové válce, a že pokud bychom měli skrze pohled do minulosti hodnotit dnešek, nesměli bychom si v rámci férovosti ani opřít kolo za druhou světovou válku o Němce, Francouze, nebo Italy. Ohledně demokratického deficitu a vůdcovského řízení nemá Evropská unie Ruské federaci co vyčítat. Z jednoho spolku jsme vylezli, byli jsme jen krátce v naší historii skutečně samostatní, abychom pak strčili hlavu na špalek znovu. Jediný rozdíl je v tom, že je na jiné světové straně – jinak o nás zase rozhodují jiní.
Ne, nejsem bezmyšlenkovitým obdivovatelem ani Putina, ani Ruské federace. Uvědomuji si jen, jaké skutečné postavení má, a že je obrovskou chybou pohlížet na hospodářskou spolupráci s Ruskem skrze prsty a odmítat ji. Jeho produktovody vedou přes Českou republiku. Největší zakázky za posledních dvacet, které české firmy v zahraničí dostaly, byly z Ruska, největšími individuálními investory v České republice jsou Rusové. Ostatně buďme na zemi. Rusové vlastní řadu velkých průmyslových firem a médií v západním světě, nejvlivnější sportovní kluby, nebo investiční skupiny. Zkrátka chléb a hry. Ano, Ruská federace je velmoc.
Kritici spolupráce s ním mají klapky na očích. Jenže dnes už není Rusko vojenským problémem Evropy. Tím jsme si my sami. Kritici poukazují na autokratické řízení, ale přehlížejí, že tam, stejně jako v jiných částech světa, kam vyvážíme naše vidění uspořádání, žijí lidé jinak. Připomíná mi to jedno jednání zástupců EU v Číně, kam vyrazili původně tvrdě obhajovat lidská práva. Kromě faktu, že tam jezdí prosit o peníze na státní dluhy členských států a zároveň je Čína největším zahraničním vlastníkem amerických dluhopisů, dostali tehdy sprchu v podobě krátkého sdělení: Pokud uvolníme otěže, očekávejte desítky milionů Číňanů v Evropě jako zátěž vašeho sociálního systému. Opravdu to tak chcete? No a bylo po boji za lidská práva.
Bez souhlasu Ruské federace se na světě nic nehne. Vědí to v USA, respektují to v NATO i v OSN, jsou si toho vědomi v Číně, Indii, nebo Jižní Americe, tedy tam, kde je nyní udáváno ekonomické tempo, ve kterém my v Evropě žalostně zaostáváme. Taková je skutečnost. Diverzifikace příležitostí je přesně to, co potřebujeme nejen v době hospodářské krize. Upínat se jen na jednu stranu, zejména když jsme uprostřed Evropy, je fatální chybou. Rusy stejně nepředěláme, jejich vedení nebude nikdy podléhat nějakým našim politickým výzvám na cokoli, a my na tom jen proděláme. Při vzdání se spolupráce s Ruskem dopadneme stejně, jako když jsme svého času po roce 89 opustili zbrojní trhy. Obsadili je prostě jiní. Neopakujme stejnou chybu dvakrát.
AKTUÁLNĚ NABÍZÍM TAKÉ ČLÁNEK:
Opoziční smlouva byla ukázkovým projevem státnictví
.
František Matějka vyšlo na:
Máte odpor k Rusku? Pak byste si neměli opřít kolo ani o Němce