Andrej Babiš je ostudou české politiky. Lustrační zákon neměl být ani v jeho případě opomenut. Babišův konflikt zájmů a motivace obchodovat se státem a na úkor veřejných peněz musela být každému myslícímu jedinci zřejmá hned od počátku. Jeho silný mandát zastupovat občany v Parlamentu České republiky je přes to všechno legitimní. K tomu, aby se stal premiérem, to však samo o sobě nestačilo. Bylo potřeba spojit síly s ČSSD, KSČM a prezidentem. Až ti vybavili Babiše plnohodnotným mandátem k výkonu premiérské funkce. Business as usual. Chtěli udělat pragmatický a „výhodný“ krok. Výsledek jejich politické vypočítavosti se ukáže při dalších parlamentních volbách.
Ten kyblík špíny, který včera vychrstl Babiš na parlamentní podlahu, byl na první pohled výživný a stojí za povšimnutí. Připomeňme si (volně cituji):
- „Evropský úředník pohrdá českými zákony“,
- „Je to útok na Českou republiku“,
- „Evropská komise zadržuje 17,6 mld. Kč“ a „Schillerové to schází v rozpočtu“,
- „za minulé období jsme vraceli 35 mld Kč z kapes daňových poplatníků“,
- „úředníci jsou zdatní a ochrání daňové poplatníky před Evropskou komisí“
Co věta, to perla. Takto mluví premiér České republiky.
Neříká vlastně nic nového pod sluncem. Že nám vládne evropská (námi nevolená) byrokracie je objektivní skutečnost. Že dotace vytváří vztah závislosti (ČR na EU) a že je tak – aktuálně či potenciálně – zneužitelná k vytvoření politického nátlaku na politickou reprezentaci rovněž nikoho nepřekvapí. Že se dotace rozkrádaly dávno před Babišem, za Babiše (Babišem), a i po Babišovi se budou rozkrádat, je nad slunce jasné.
Snadno nahlédneme, že tím primárním zlem jsou dotace jako takové. Dotace a přerozdělování jako systém, který stvořil tisíce Babišů a mnohdy přivedl jinak normální a zodpovědné podnikatele k tomu, aby čerpali. Protože tak jsou nastaveny hospodářské podmínky a pravidla hry. Protože je tak nastaven systém. Evropský unijní systém.
Vstup do EU přinesl renesanci dotačního byznysu a přerozdělování jedněm na úkor druhých. Zejména ve prospěch těch, co mají moc nebo technické a jiné možnosti si na podporu sáhnout. Zkuste si představit, jak žádáte o dotaci 50 milionů Kč na svůj rodný dům… Je vám to k smíchu? Proč jeden může a druhý ne?.
Ano, žijeme ve společnosti a v éře vzájemného všeobecného okrádání. Protivíme se proti základnímu morálnímu imperativu, že krást se nemá. Ano, dotace jsou zlo, plodí zlo a dnes to vidíme v přímém přenosu. Vidíme, jak je celá společnost paralyzována tématem dotací a rozkrádání a mrhá energií, drahocenným časem i penězi, a překáží lidem, aby tvořili smysluplné a užitečné hodnoty.
Tím, že naše společnost přijímá dotační systém jako princip, že proti němu neprotestujeme a nechceme se z něho vymanit, se protivíme proti přirozenému mravnímu zákonu a nakonec, jak ukazuje historická zkušenost, za to zaplatíme cenu. Nahlížím na politické snažení Strany nezávislosti České republiky právě z tohoto úhlu: usilovat o svobodu a nezávislost znamená chtít přijmout morální zodpovědnost za vlastní činy. Je nutné vymanit se z podřízeného postavení otroka, který není z povahy své pozice zodpovědným za svoje činy. Je tedy nutné vymanit se ze systému, který legalizuje okrádání jedněch ve prospěch druhých ve jménu zákona. Je proto jedině správné usilovat o nezávislou Českou republiku.
A tak je mi vlastně líto, že ten elán nabitý touhou po spravedlnosti a volání více jak 100.000 lidí z Václavského náměstí po záchraně demokracie míří pomýleným směrem. Nejde totiž o demokracii, ale o svobodu a znovupřijetí přirozeného řádu. Bohužel, o tom včerejší demonstrace nebyla ani náhodou.
Autor: Dr. Ing. Richard Hartmann
člen předsednictva Strany nezávislosti České republiky
Převzato webu STRANA NEZÁVISLOSTI ČESKÉ REPUBLIKY: https://www.strananezavislosti.cz/milion-chvilek-pro-svobodu-3272/?fbclid=IwAR2HBePX83FYwF1zTe6Oupq-66q5R8MRti1FSgQ3jGoNKj5PlFOg7Zowjc4