V současné situaci můžeme s jistotou říci, že hlavní starostí evropských občanů – kromě hrstky liberálních žurnalistů a dalších hyen, co z toho chtějí kořistit – je právo zůstat naživu a mít státem garantovaná opatření týkající se tohoto práva.
Je samozřejmé, že zavedení nouzového stavu v souladu s ústavním pořádkem země, ať už to je Itálie, Francie, Španělsko, Maďarsko nebo jakýkoliv členský stát Evropské unie, tak to zahrnuje pro velký počet občanů určitá omezení práv a svobod. Ve Francii kvůli pandemii koronaviru posunuli druhé kolo voleb do místních samospráv.
Jsou omezení tohoto druhu ospravedlnitelná, legitimní a je dobře podloženo, že je to veřejný zájem? Každý evropský občan si tuto otázku může velice snadno zodpovědět, když použije zdravý rozum.
Vzpomeňme si na důležité události nedávné historie. Po teroristických útocích v Paříži 2015 vyhlásil francouzský prezident Fracois Hollande – plně v souladu s vládou zákona – stav nouze a ministr vnitra dostal legální zmocnění „dát domácí vězení každému, jehož činnost se ukázala být nebezpečná pro bezpečnost a veřejný pořádek“ a dokonce, aby takové lidi sledovali, tak použili elektronických visaček.
Spolu s tím dostali prefekti všech departmentů legální zmocnění, aby: „omezili svobodu pohybu uvalením speciálních obranných a bezpečnostních zón a zákazem pohybu v určitých prostorech (zavedení zákazu vycházení)“; „zakázali všem osobám podezřelým z vytváření rozvratu veřejného pořádku, aby bydleli v určitých částech francouzského území“; „požadovali osobní a soukromý majetek pro použití k oficiálním účelům“; „dočasně zakázali určitá veřejná shromáždění a uzavřeli určitá shromažďovací místa“; „oprávnili úřady k prohledávání nemovitostí v přítomnosti vyšetřovatele kriminální policie.“
Tento nouzový stav ve Francii platil po dva roky, aniž by se stal terčem zuřivé kritiky liberálních médií a neziskovek. Prostě se to bralo jako součást života.
Opatření přijatá dnes maďarskou vládou jsou sice v dost odlišném kontextu, ale ze stejně legitimních důvodů a s plným respektem k Ústavě, nijak nepřesahují rozsah nouzových opatření přijatých v roce 2015 ve Francii. Ani nepřesahují současná nouzová opatření přijatá v posledních týdnech v reakci na koronavirovou krizi Francií a několika dalšími členskými státy EU.
Ale ač je naprosto jasné, že i když jsou taková opatření považována za zcela legitimní a ospravedlnitelná v Západních zemích jako Francie, Španělsko nebo Itálie, tak liberální média nejsou ochotna přijmout jejich zavedení v členských státech jako Maďarsko, které do EU přistoupily mezi lety 2004 a 2007.
Přednáší se domněnky, že dočasná omezení občanských aktivit, která jsou životně důležitá k ochraně životů, jsou v rozporu s vládou zákona, poskytují neomezenou nebo nekonečnou moc Orbánově vládě, potlačují základní práva, jako svobodu projevu, a svobodu shromažďování a dokonce dláždí cestu k „diktatuře“.
To vyvolává důležité otázky týkající se práva na stejné zacházení jako pro členské státy EU, tak pro občany EU.
Mohli by ti liberální žurnalisté a neziskovky, které na Maďarsko útočí, prosím vysvětlit, proč tak neustále touží zavádět dvojí standardy do všech aspektů právní praxe v EU? Je z jejich hlediska zavedení stavu nouze v některých členských státech naprosto legální a přijatelné, ale v jiných je naprosto nelegální a nepřijatelné? Proč by to tak mělo být a na základě čeho si myslí, že by to tak mělo být? Jak je takový zjevný dvojí standard slučitelný s vládou zákona? Není to snad spíš výsměch vládě zákona?
Kdo opravdu pracuje na ničení evropských hodnot včetně ochrany životů a rovného zacházení? Vlády, které po celé Evropě rychle zavádí opatření k zastavení šíření nákazy koronavirem a zavádí nouzové stavy? Nebo liberální žurnalisté a neziskovky, které zavile takovým nouzovým stavům a rychlým akcím odporují a zároveň usilují o co největší zmatky, jak to jen jde, používáním dvojích standardů?
Ponecháváme na čtenáři, aby si to zodpověděl sám.
Tamás Deutsch, europoslanec, zakládající člen Fidesz a vedoucí maďarské delegace v seskupení EPP v Europalamentu.
Getty Images
3 Apr 2020